Mladá léta

Válka: „Jde o Šlesvicko – bylo to v novinách.“ ha ha ha Šíření propagandy, paniky a strachu stejně jako dneska. U profesora naleštěný globus. Na žáky Jirásek ukazuje zednářský kosočtverec (merkel sign). Pak ho ukazuje ještě jednou a je to obzvláště pikantní, neboť při tom pronáší tato slova: „Úloha učitele má být budit v žácích zálibu k poznání a pravdě.“ No větší šaškárna těžko může být. U ředitele taky globus. Vláda se bojí lidu – to určitě. Cupák má úplně jiný hlas, než jen o pár let později. Celkem věrohodné historické lokace, kostýmy i mluva. (01.05.2021)

Jakkoliv film o Aloisi Jiráskovi z roku 1952 není nic, co by na první pohled budilo důvěru a místy skutečně je důraz na národní a sociální aspekty přehnaný, tak díky Krškově vynikající a vášnivé režii, Pečenkově kameře i z větší části perfektnímu hereckému obsazení vznikl až překvapivě kvalitní snímek. Skvělým nápadem tvůrců bylo zaměřit se zejména na Jiráskovo pedagogické působení v Litomyšli, neboť tento námět bylo možno pojmout jako nadčasové vyobrazení střetu mladého progresivního učitele s maloměšťáctvím a byrokracií. Navíc se takto do značné míry eliminoval nešvar jiných tehdejších životopisných filmů spočívající v přílišném a neúčelném zalidňování díla slavnými postavami, přičemž epizodka s Palackým ve skvělém Štěpánkově podání je tu evidentně vědomou nadsázkou. Eduard Cupák ve své první velké roli působí velmi vyzrále a jeho spíše romantické či impresionistické než konvenčně realistické herectví předznamenává další významnější spolupráce s Krškou. Nejpozoruhodnější výkony ovšem předvedli Höger jako divoce rozjívený pseudovlastenecký učitel (zatímco v předchozím Krškově filmu mu titulní role Mikoláše Alše moc nesedla), Rašilov coby okresní hejtman a Filipovský v roli zlého ředitele gymnázia, politicky dosazeného za účelem Jiráskova umoření. (22.09.2023)

Mladá léta zachycují Aloise Jiráska hlavně jako učitele na gymnáziu. Zde teprve vidíme, jak se dokázal nadchnout pro historii a stejné nadšení přenést i na své studenty. Tomu věřím, protože v jeho knihách se takovéto nadšení pro historii, z které čerpal, nutně odrazilo. Máme možnost vidět, jak přišel na mnohá svá později slavná díla, na některé pověsti jej upozornili jiní. A je pochopitelné, že vrchnosti se nelíbily všechny jeho díla, která nutně útočila třeba i na církev a její pohnutou historii. Na druhé straně je pak film trochu přehnaný, když město vyjde do ulic a dav skanduje, že chce Jiráska, z toho trochu prýští patos. Snímek pak působí trochu neukončeně právě svým náhlým koncem. Ale Eduard Cupá jako začínající herec byl výborný. (31.07.2023)

Životopisný snímok Alojza Jiráska, asi najväčšieho českého prozaika, aspoň tohoto jediného Čecha sme, ak si dobre pamätám, preberali v škole. Pár filmov na motívy jeho knižných predlôh som aj mal možnosť vidieť. Mladý Cupák ho zahral dobre, teda aspoň v kontexte 50-tkovej filmografie, ktorá patetizmom len tak sršala. To možno vytknúť aj hudobnej stránke filmu, ktorá je vtieravá až rušivá. Zaujímavé, že aj do tohoto historického príbehu dokázali súdruhovia komunisti vtesnať svoje myšlienky a propagandu - červená farba vzdoru, robotnícke vlastenectvo či to, že sa silne nadržiavalo Rusku vo vojne s Tureckom, až tak, že to povzbudzovalo vlastneneckého ducha a oni si museli zaspievať tie ich piesne. Zaujali vedľajšie postavy v ztvárnení Rašilova, Högera či Filipovského. (10.09.2017)

Zivotopisny fragment o Jiraskovi lze prezit. Pojetim je to podobne mnoha dalsim podobnym padesatkovym kouskum. Avsak mne zde prece jen chybelo kousek nejake chytlavosti deje, nebo sympaticnosti Jiraska a jeho kumpanu, proste neco, ceho by se dalo chytnout a udelit tudiz vyssi hodnoceni. Libezna byla samozrejme Natasa... :) (30.07.2023)