Ostrým nožom

Kriminálka v štýle, že otec obete hľadá spravodlivosť, je pomerne bežná, tu je ale posilnená faktom, že ide o skutočný príbeh. Práve to by malo príbehu dodať na sile, ale dopadlo to nejako opačne a príbeh je poslabší. Pritom skorumpovanosť a neschopnosť justičného systému by si žiadala film s lepšie napísanými postavami, lepšou nadväznosťou scén a možno aj trochu lepších hercov. (2.3.2020) –––– Na druhýkrát musím zostať pri troch hviezdach. Len sa mi žiada dodať, že stále si tu tak žijeme, aj po pár desaťročiach. Len dnes sa to pre zmenu volá paragraf 363. (9.11.2021) –––– Neexistuje dôvod na začatie trestného stíhania... Z polície a prokuratúry to prišlo nepripravené. Nemohla som rozhodnúť inak. (02.03.2020)

„AKO STE ICH MOHLI PUSTIT?...“ /// Říká se, že není větší bolesti, než když rodič pohřbívá dítě… Stroze a jednoduše podanej boj jedince proti systému. Žádná Vendeta. Tady jde vo to dostat ty svině před soud. Ta střední část – i při tý minutáži trochu zdlouhavá. Nejde se opájet „spravedlivým“ příběhem – musí to mít i tempo! Takže nečekejte „revenge“ film, ale drama, ve kterým se všechno odehrává oficiální cestou. A tak to taky dopadlo… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem národní socialista. 2.) Často mi čtou: „V meně Slovenskej republiky…“. 3.) Přemejšlím, jestli chci být jako Vetchý nebo jako Luknár. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.09.2019)

Nedokážem sa rozpamätať, prečo som na tom nebol v kine. Snažím sa totiž chodiť na všetkých päť filmov, ktoré sa na Slovensku za rok natočia. Je to už niekoľký film v poradí, ktorý hovorí o nefunkčnosti nášho štátu. V porovnaní s výpravným Únosom či Sviňou kvitujem civilnejšie poňatie. V tomto prípade to bolo nevyhnutné, keďže kľúčový je boj otca s veternými mlynmi. Luknár podal asi najlepší herecký výkon, aký som mal možnosť vidieť v slovenskom filme. Tá autentickosť mi dokonca pripomínala škandinávsku kinematografiu. Bohužiaľ, ďalší herci sa nepridali, lebo ich postavy sú aj z pohľadu scenára skôr karikatúrou. Preto aj tie mnohé výčitky k uveriteľnosti celého procesu - arogancia štátnej moci nie je ani na Slovensku taká doslovná. (25.10.2022)

..a slzy tečou, jako voda v Dunaji... Krásný film, pokud lze tento výraz, v kontextu s takto závažným, veskrze odporným tématem, vůbec použít. Těší mě, že jsem ho měla možnost vidět na SVK mezi prvními diváky. Vynikající herecké výkony všech, zejména představitelů maminky a tatínka zavražděného chlapce... Jana Oľhová je v roli prokurátorky úžasná, Roman Luknár je výborný vždy, tady ale překročil vše, co dosud natočil. Toto byl jeho velký herecký koncert. Nádherná kamera, hudba i vkusně citlivý scénář, přičemž tak naléhavý... Ta bezmoc je prostě příšerná! Člověk odchází z kina jako spráskaný pes a stydí se. Za jiné, kteří jsou nevydrhnutelnou skvrnou společnosti. Slovenské dramaticlé počiny posledních let mě příliš neoslovují. Ostrým nožom však pokládám za vyzrálý film vysoké kvality a tvůrcům obdivně tleskám. Široké publikum bych upozornila na to, že řádné vykreslení linie psychického stavu nešťastných rodičů činí ze snímku komorní psychologické drama, které vyžadovalo větší prostor. Proto film plyne v pomalejším tempu. Nečekejte videoklipové zběsilé drama, abyste nebyli zklamáni. Dá se přežít i špatná slovenčina pana Krobota. :) Netopýří ucho se vytrápí, ale to je malicherná prkotina. Filmu přeji vysokou návštěvnost a doufám, že bude mít úspěch i v ČR. (21.02.2019)

Chtělo by se mi říct, že jde o jasný nadpůrměr, ale nemůžu se zbavit pocitu, že by takhle prostě měl vypadat standard. Řemeslná stránka je opravdu super. Nepůsobí to narychlo upláceně, záběry, střih, práce se zvukem a hudbou - všechno je velmi dobře promyšlené. Problém je, že propracovanost/psychologizace postav je na úrovni o moc kratšího filmu, než si žádá výsledná celovečerní stopáž. Je to škoda hlavně proto, že po úvodní cca půlhodince tvůrci zúží koncentraci primárně na postavu otce, čímž je ten hlubší ponor do jeho motivací nejen očekávaný, ale taky nutný. Chápu, že je to podle skutečnosti, takže těžko čekat u Ludovíta nějakou odzbrojující akci a la Katja v Odnikud. Pro výraznější kafkovské zmítání v neprůstřelném systému nebo hlubší ponor do rodinné bolesti (což se povedlo Jurajovi Lehotskému v o dva roky starší Nině) ale podle mě prostor byl. I tak mě slovenská tvorba posledních let těší. Nina, Špína i Ostrý nůž mi shodně navodili skličující pocit, že každé větší město je poměrně nebezpečným a temným místem. (17.04.2019)