Foxtrot

...Začal by som jednoducho tým, že izraelský herec LIOR ASHKENAZI, hrá postavu otca- Michaela Feldmana, sa “extrémne” podobá v trochu staršom vydaní americkému hercovi Steveovi Carellovi, a to som si stále dokolečka myslel počas sledovania tohto ťažkého, i viac-významového, vrstvového, filmového diela, režiséra Samuela Maoza. _ V prvom rade je to poriadne depresívny film, hneď v samom úvode sa dozvedám, že Michaelov syn, Jonathan, vojak, padol počas jeho služby. Rodina spadá do rýchlej depresie, z ktorej sa nemôže len tak pozviechať, aby v ďalšej časti filmu som prišiel za tým Jonathanom, že sa mu nič nestalo, je nakoniec v poriadku, keď to isté sa taktiež dozvedá aj jeho família, ešte pred vstupom do druhého dejstva. V 2. časti som s týmto synátorom manželov Feldmanovcov zašitý v púšti, kde s tromi jeho kolegami som na akomsi BODE-ZLOME, t.j. oni sú na kontrolnom stanovisku, na ktorom sa väčšinou nudia, ako psy, až sa stane jedna nepríjemná udalosť, ktorá ma naprosto zdecimovala, odrovnala, priklincovala do sedačky !!! V tretej časti sa opäť vraciam k „izraelskému Carellovi” , aby sa Jonathan dozvedel informáciu, že má ísť domov, tak aj učiní, keď sa schyľuje k niečomu, na čo boli de-facto pripravení od začiatku... _ FOXTROT je klaustrofobickou ukážkou toho, čo urobí vojna z vojaka+ ako to prežíva samotná rodina, ktorá by mala počítať s tým, čo môže nastať... ? Má to čosi do seba, čo nedokážem vyjadriť, a čo ma vskutku pohltilo, ale toho všadeprítomného smútku, bolo na mňa už priveľa... ! (03.12.2018)

Snímek bez jakýchkoliv pochyb či kompromisů začíná kondolencí pro rodinu palestinského Stevea Carella a okamžitě diváka vtáhne do děje - to ovšem paradoxně záhy padá na úkor příliš zdlouhavé expozice. Pokud přetrpíte vlažný prolog, poté vás čeká lehce absurdní tragikomická rošáda a plejáda pesimisticky laděných situačních gagů, kterým ale akutně chybí humor - což posléze vede k jistý kontraproduktivní ambivalenci. Je sice pravda, že Samuel Maoz pojal dané téma atypickou, a přesto velice kuriózní formou (skrze asymetrické rámování polocelků a autentickou interpretaci reflektuje společenské rozpoložení jedné skupinky vojáků, kteří slouží jako pohraniční kontrola) - ale i přes určitou konceptuální nápaditost jde o veskrze standardní ekvivalent žánru protiválečných satirických výsměchů o nesmyslnosti války, a polemiku o závazku rodičovského pouta. Negativem příběhu je jeho fragmentace na tři akty, čímž krom narušení rytmiky, jejíž frekvence je víc chaotická jak sinusoida, vzniká taky určitá nekonzistence a především pak kvalitativní antiteze, který absolutně kazí finální dojem - ač finální pointa, která převrací doslova vše, jaksi všechny nedostatky ospravedlňuje. Stopáž je navíc přepálená - ale komiksový a taneční intermezzo ženiální! .... VERDIKT: 7,7 čísel magazínu Bellboy z 10 [#46.LFŠ] (10.08.2020)

Izraelské úrady sú podobne neschopné ako všade na svete, takže pokiaľ vám niekto niekedy oznámi, že... tak si veci radšej sami overte. Po jednoznačnej expozícii však nasleduje výhybka a Maoz nám ukazuje, že dramaturgia jeho filmu je o niečo zložitejšia. Všetko nakoniec do seba zapadne vďaka poslednej scéne s ťavou. Ide síce aj o kritiku miestneho riešenia nepríjemných problémov, v tomto prípade nešťastnej nehody, avšak asi ešte viac išlo Maozovi o až mysteriózne sa zamyslenie nad osudom, ktorý má nad nami takú moc, že pred ním nikam neutečieme. A že je to, beťár jeden, veľký cynik. (20.11.2023)

Jsem z toho na vážkách. Vizuální manýry si mě získaly zcela, ty vypravěčské o kus méně. Ta úpěnlivá snaha dodat symbolicky bohatý film s velikánským dějovým obloukem mi nepasovala k intimitě námětu a tahle neukázněná exhibice stojí v cestě psychologii postav (obzvláště ženské postavy jsou vyloženě karikatury, co pouze omdlévají, hystericky pláčou, obviňují a vyčítají) a nakonec i uvěřitelné katarzi, kterou by to tak moc chtělo mít. Jak ukazuje moje výsledné hodnocení, tak na tenhle mix říkám (zatím) oukej, protože tenhle typ filmů mám rád. Ale upřímně mě překvapilo, když jsem po projekci zjistil, že režisérovi je pětapadesát - ten film se jeví spíš jako dílo zuřivého třicetiletého absolventa, který chce říct hned a všechno. 70 % (05.04.2018)

Bizarní satira. Chtělo by se říct válečná, ale o válku tu ani zbla nejde. Každopádně se musím přiznat, že na to pravé ořechové jsem si přišel pouze v prostřední třetině filmu, z níž srší celá ta vojenská ironie, která mě bavila, ale rodinné rámování příběhu mě až tolik nezaujalo - navíc když to cyklické uzavření děje je divákovi předem jasné. V každém případě jde stále o velmi kvalitní počin, jemuž nemohu vytknout nic víc, než že bych radši viděl víc podivných příhod jedné nihilistické izraelské čety, než ten hyperdramatický příběh smutné rodiny uzavřené v bytě, který tak trochu tlačil na pilu. [LFŠ 2020] (24.08.2020)