Na zlej strane

"Já nejsem rasista. Na svátek Luthera Kinga si objednávám černou kávu." Tak to já kafe nepiju, takže možná rasista jsem. A určitě bych za něj byl označen, kdybych napsal, že svět by neměl trestat poldy, kteří šlapou na krk drogovýmu dealerovi jen proto, že má chráněnou barvu pleti. A jejda, už jsem to napsal. No nic. Pro mě je to prostě šmejd, kterej patří do tepláků a to nemá s barvou jeho kůže nic společnýho. Jinak se mi film celkem líbil, ale mám tak vysokou životní úroveň, že mě ke krádeži zlatejch cihel, který budou kolem mýho baráku projíždět v opancéřovaný dodávce v pátek ve 14:41 h, vůbec neinspiroval. (07.10.2021)

„Přemýšlím, jaký život mohu své přítelkyni nabídnout, a víte…v tom životě ji moc diamantů nečeká.“ Kosti a skalp stejně jako Blok 99 se mi dost líbily. A tento film stojí na podobných základech jako oba zmíněné snímky, ale bavil mě ještě o něco víc. Důraz na poznání výborně napsaných (anti) hrdinů, pomalé (nikoliv však nudné) tempo, chytlavý děj, překvapivá (ovšem ne samoúčelná) brutalita, zdánlivě banální dialogy (bavící diváka, ale i zlidšťující postavy), častá úmrtí, místy solidní napětí a atmosféra…k tomu nechybí řada zajímavých scén, i když pasáž s klíčem vám v paměti dost možná utkví nejvýrazněji. Více než čestnému gestu 1 z postav jsem ovšem nevěřil, a to je spolu s koncem to jediné, co můžu filmu vytknout. Proto dávám „jen“ silné 4*. „Dnes být veřejně označen za rasistu je totéž jako být v 50. letech obviněn z komunismu, ať už jde jen o možnou urážlivou poznámku v soukromém telefonním hovoru či netaktní chování k menšině prodávající dětem drogy. Zábavní průmysl, dříve známý jako zpravodajství, potřebuje darebáky.“ (26.05.2019)

Trochu zvláštny film, ktorý je chvíľami drsnou policajnou gangsterkou, chvíľami buddy komédiou a chvíľami sociálnou drámou. A častokrát všetkým dokopy v ten istý okamžik. Čo je ale najdôležitejšie, odsýpa to tak, že si ani nestihnete uvedomiť, že sú za vami vyše dve hodiny a už sa blížite do finále. To je tiež zvláštne ako skoro všetko v tomto filme, ale rozhodne netradičné. A asi si všimnete, že Mel Gibson s fúzami občas pripomína Seana Conneryho a Vince Vaughn s blond prelivom a okuliarmi Russella Crowea, keď má blond preliv a okuliare. Don Johnson a Udo Kier tu majú iba zaujímavé cameá. Tí vyzerajú stále rovnako. No a skoro by som zabudol, na politickú korektnosť sa tu nehrá... (14.02.2020)

“We have the skills and the right to acquire proper compensation.” Jak už je u Zahlera zvykem, tak zastřešující zápletka je simplicitní a od prvních momentů jasně nalajnovaná "kdo, co, proč, jak". V zásadě by dle všech zákonitostí neměla utáhnout více jak dvou a půlhodinový film. Jenže on to ustojí a to díky tomu, jak nebývale silný je v dialozích, postavách a rozehrávání i gradaci jednotlivých situací. Což se ostatně odráží i v jeho "spisovatelské" režii; scény, jak je vystavuje on, by u většiny režisérů měly sotva pár desítek vteřin či rovnou skončily na podlaze střižny. U něj hrají prim a nechá je pozvolna nefilmově staticky plynout dlouhé minuty "kde se zdánlivě nic neděje a nemají opodstanění". Jenže mají. Ohromně z toho těží podprahová tenze, postavy a herci, kteří mají prostor předvést minimalistické výkony. Stále tedy platí, že délka a p-o-z-v-o-l-n-é tempo mají opodstatnění (tedy s výjimkou zbytečné anabáze kolem postavy Jennifer Carpenter) a že je to natolik své, až to není pro každého. Tentokrát to platí tuplem, protože nevyhnutelně to mnozí kvůli echt pravičáckým rasistickým hlavním postavám "bílých nasraných mužů střední třídy" zamění za sdělení filmu/názor tvůrce a nikoli postav. Ovšem taková je už holt doba. A nutno přiznat, že Zahler tentokrát na "trollící" strunu hraje zcela záměrně a sakra že umně (tak na 70%). Naštěstí však nepřebijí fakt, že tohle je hlavně a především na postavách vystavěná poctivá drsná kriminálka ze starší než staré školy (na 100%). (24.03.2019)

Na špatné straně je další povedenou zahlerovkou, které sice schází šokující rozměr autorovy předchozí perly a u některých scén to vypadá, jako by talentovaný filmař až moc okatě vykrádal a vylepšoval sám sebe, avšak po skončení nebude trpělivý divák určitě litovat žádné minuty, kterou ve společnosti uhrančivé režisérské vize strávil. Byla by chyba hnát očekávání do nebeských výšin, ale ještě větší by byla tohle starosvětské, a přesto originální a výrazné řemeslo přehlížet. Já osobně se k němu někdy rád znovu vrátím. Recenze zde. (27.03.2019)