Na zlej strane

Po nudném, ale výživném Kostním Tomahawku a zábavném a záživném Bordelu v bloku 99 si to Plátce na Kreku do třetice všeho zlého přiufonil s nudnou a nezáživnou Držkou po betoně. Mel Nemel, je to tentokrát, jako by vás utahaná čtyřicítka pozvala na multiotvorovou noc plnou bezuzdné vášně a pak, po třech úmorných hodinách plivání vám svých životních mindráků do xichtu, na vás unyle tasila vytahaného olezlého bobra s divnou vyrážkou. A to rozhodně není po stopadesáti minutách žvanivé prudy očekávaná katarze, která by vyvážila předchozí martýrium jako u Kostního tomahawku, tudíž jeden radši chytne od Kreka akutní záchvat impotence a otočí se k tomu rychle zády doufaje, že přes ten v nose utkvělý pach zatuchlé rybiny a jím vyvolanou chuť žluklých krevet na patře usne dřív, než se poblije. (16.04.2019)

Bulwark of Broken Dreams. Ve své podstatě triviální, ryze béčkový obsah, ale podaný unikátní slow burn formou. Do toho bezskrupulózní násilí, chytré, lehce knižní dialogy (bez Tarantinovy současné bezuzdné sebestřednosti), nevyzpytatelný vývoj pohrávající si po McCarthyovsku s fatalitou a v neposlední řadě takový ten prostý lidský rozměr s vírou v dobro. Není to parní válec poháněný cílevědomou agresí jako devadesát devítka, ale tu pátou nakonec dám, protože Zahler je jako Gibsonův zoufalý fízl Brett Ridgeman. Odvádí poctivou práci, kašle na politikaření a nemění se s časem.. Ozývají se hlasy, že by se měl posunout jinam. Proč? Nikdo jiný tohle v celovečerním formátu neumí, tak ať s tím klidně dál pokračuje. Třeba na North Ganson Street.. (08.04.2019)

Jsem rád, že se Mel Gibson vrátil mezi "živé". Na špatné straně je zdánlivě nudný a poklidný snímek, kde se toho moc neděje a více se mluví, ale když už se něco odehraje, je to drsné. A závěrečný střet byl hodně silný. Oceňuji i herecké obsazení a vizáž Gibsona. Knírek mu sice až tak nesluší, ale charisma mu se stářím neubývá. (31.03.2021)

Nejoriginálnější kriminálka posledních let s výborným duem Gibson - Vaughn a trademarkově neodhadnutelným scénářem S. Craiga Zahlera. Je to dlouhé přes dvě a půl hodiny a zdržuje se to už tradičně epickým prologem a scénami, které by každý jiný scénárista/režisér vyškrtl, ale právě v tom je jeho kouzlo a půvab. I když vám nekápne do noty, je jisté, že něco takového jste neviděli. Jeden z filmů roku. A jdu si konečně přečíst nějakou Zahlerovu knížku. (31.03.2019)

Na špatné straně je další povedenou zahlerovkou, které sice schází šokující rozměr autorovy předchozí perly a u některých scén to vypadá, jako by talentovaný filmař až moc okatě vykrádal a vylepšoval sám sebe, avšak po skončení nebude trpělivý divák určitě litovat žádné minuty, kterou ve společnosti uhrančivé režisérské vize strávil. Byla by chyba hnát očekávání do nebeských výšin, ale ještě větší by byla tohle starosvětské, a přesto originální a výrazné řemeslo přehlížet. Já osobně se k němu někdy rád znovu vrátím. Recenze zde. (27.03.2019)