Na zlej strane

Procedurální rozbor jednoho (ne)policajního zákroku s dlouhou expozicí a nepředvídatelným vyvrcholením. Černá, krutá alternativa k milované mainstreamové Lethal Weapon, ve které se poručík Martin Riggs definitivně otočí systému a politické korektnosti zády, a po dirtyharryovsku namíří na sakra upgradovanou verzi nihilistických zm*dů z Big Lebowskiho. Na to, jak je film dlouhý, se toho v něm uděje málo. Jeho události bych přestříhal do prvních dvou hodin a pak teprve rozpoutal v poslední půlhodině absolutní inferno, které mu tak trochu chybí. Inferno s více rozpracovaným záporákem Thomasem Kretschmannem. Holt nás Zahler rozmlsal vybroušenějším, koulervoucně dokonalým Blokem 99. I přesto je ale Dragged Across Concerete pořád hodně cool jízda, která baví jinakostí a u které pěkně mrazí. A ve které Zahler sympaticky dohrává předešlý masterpiece, třeba postavou Jennifer Carpenter, která zde políbí nožičky svého batolátka. P.S.: Scénu v bance bych ukázal celou. [Sitges FF] (10.10.2018)

Trochu zvláštny film, ktorý je chvíľami drsnou policajnou gangsterkou, chvíľami buddy komédiou a chvíľami sociálnou drámou. A častokrát všetkým dokopy v ten istý okamžik. Čo je ale najdôležitejšie, odsýpa to tak, že si ani nestihnete uvedomiť, že sú za vami vyše dve hodiny a už sa blížite do finále. To je tiež zvláštne ako skoro všetko v tomto filme, ale rozhodne netradičné. A asi si všimnete, že Mel Gibson s fúzami občas pripomína Seana Conneryho a Vince Vaughn s blond prelivom a okuliarmi Russella Crowea, keď má blond preliv a okuliare. Don Johnson a Udo Kier tu majú iba zaujímavé cameá. Tí vyzerajú stále rovnako. No a skoro by som zabudol, na politickú korektnosť sa tu nehrá... (14.02.2020)

Ačkoli samozřejmě chápu, že filmový tvůrce nemusí pro všechny své filmy používat stejný/podobný koncept, rád bych se pozastavil nad tím, proč si myslím, že se tentokrát S. Craig Zahler nepřekonal. Kosti a skalp i Blok 99 jsou pečlivě vystavěné, temné thrillery, v nichž silné alfasamecké charaktery činí těžká rozhodnutí, které přímo vyvěrají z jejich hlubokého smyslu pro povinnost a morálku. V detektivní gangsterce Na špatné straně je duo policajtů ze staré školy, které činí relativně těžké rozhodnutí ne proto, že musí, ale protože chtějí. Motivace Gibsona není dost dobře obhajitelná morálně a motivace Vaughna není v podstatě obhajitelná vůbec. Zatímco při sledování předchozích filmů S. Craig Zahlera pociťujeme spirálovitě zesilující depresi, protože postavy prostě "nemohou jinak", tak při sledování filmu Na špatné straně se naše duo do problémů dostalo samo, možná i svou lehkomyslností. Sledujeme tedy rovnocenný a zajímavý střet dvou protichůdných a podobně motivovaných stran. Výsledek je stále velmi kvalitní, i pomalejší tempo a delší stopáž jsou zde na místě. 8/10 (29.03.2019)

Když se vyhořelý Martin Riggs rozhodne vzít si to, co mu patří a zatáhne do toho svého parťáka Vince Vaughna...Blok 99 byl pro mě až příliš béčkový svým pojetím, tohle mi ale sedlo neskutečně. Už dlouho jsem neměl po sledování filmu nepříjemný pocit a není to tím, že se tam střílí ženský do hlavy anebo se hrabe ve vnitřnostech člověka, je to spíš psychologický dopad, kde je krásně vykresleno, že v dnešní hyperkorektní době to odsere vždy ten s dobrým úmyslem anebo úplně všichni. Takové filmy dneska už točí snad jenom Zahler - pomalé, procedurální a s charismatickými hrdiny, kteří jsou ozbrojeni krásným cynismem a sarkasmem. Žádné velké zkratky nebo vysvětlování, spousta věcí vám řečena nebo ukázána není, ale o to větší je to pak síla, když se tne do živého. Např. scéna v bance by neměla vůbec takový dopad, kdyby se před ní neodehrálo to 15 minutové intermezzo s Jennifer Carpenter...Sice mi pořád u Zahlera vadí ty podivné papírové dialogy, kdy nevěříte, že si dva lidé tak povídají a působí to jako jiný vesmír, ale na druhou stranu vám min. tento film nahodí na začátku nenápadně lanko kolem krku a pak až do konce mocně utahuje. Silný zážitek, sedlo mi to. (03.04.2019)

Bulwark of Broken Dreams. Ve své podstatě triviální, ryze béčkový obsah, ale podaný unikátní slow burn formou. Do toho bezskrupulózní násilí, chytré, lehce knižní dialogy (bez Tarantinovy současné bezuzdné sebestřednosti), nevyzpytatelný vývoj pohrávající si po McCarthyovsku s fatalitou a v neposlední řadě takový ten prostý lidský rozměr s vírou v dobro. Není to parní válec poháněný cílevědomou agresí jako devadesát devítka, ale tu pátou nakonec dám, protože Zahler je jako Gibsonův zoufalý fízl Brett Ridgeman. Odvádí poctivou práci, kašle na politikaření a nemění se s časem.. Ozývají se hlasy, že by se měl posunout jinam. Proč? Nikdo jiný tohle v celovečerním formátu neumí, tak ať s tím klidně dál pokračuje. Třeba na North Ganson Street.. (08.04.2019)