Na zlej strane

Nejoriginálnější kriminálka posledních let s výborným duem Gibson - Vaughn a trademarkově neodhadnutelným scénářem S. Craiga Zahlera. Je to dlouhé přes dvě a půl hodiny a zdržuje se to už tradičně epickým prologem a scénami, které by každý jiný scénárista/režisér vyškrtl, ale právě v tom je jeho kouzlo a půvab. I když vám nekápne do noty, je jisté, že něco takového jste neviděli. Jeden z filmů roku. A jdu si konečně přečíst nějakou Zahlerovu knížku. (31.03.2019)

„Přemýšlím, jaký život mohu své přítelkyni nabídnout, a víte…v tom životě ji moc diamantů nečeká.“ Kosti a skalp stejně jako Blok 99 se mi dost líbily. A tento film stojí na podobných základech jako oba zmíněné snímky, ale bavil mě ještě o něco víc. Důraz na poznání výborně napsaných (anti) hrdinů, pomalé (nikoliv však nudné) tempo, chytlavý děj, překvapivá (ovšem ne samoúčelná) brutalita, zdánlivě banální dialogy (bavící diváka, ale i zlidšťující postavy), častá úmrtí, místy solidní napětí a atmosféra…k tomu nechybí řada zajímavých scén, i když pasáž s klíčem vám v paměti dost možná utkví nejvýrazněji. Více než čestnému gestu 1 z postav jsem ovšem nevěřil, a to je spolu s koncem to jediné, co můžu filmu vytknout. Proto dávám „jen“ silné 4*. „Dnes být veřejně označen za rasistu je totéž jako být v 50. letech obviněn z komunismu, ať už jde jen o možnou urážlivou poznámku v soukromém telefonním hovoru či netaktní chování k menšině prodávající dětem drogy. Zábavní průmysl, dříve známý jako zpravodajství, potřebuje darebáky.“ (26.05.2019)

"Já nejsem rasista. Na svátek Luthera Kinga si objednávám černou kávu." Tak to já kafe nepiju, takže možná rasista jsem. A určitě bych za něj byl označen, kdybych napsal, že svět by neměl trestat poldy, kteří šlapou na krk drogovýmu dealerovi jen proto, že má chráněnou barvu pleti. A jejda, už jsem to napsal. No nic. Pro mě je to prostě šmejd, kterej patří do tepláků a to nemá s barvou jeho kůže nic společnýho. Jinak se mi film celkem líbil, ale mám tak vysokou životní úroveň, že mě ke krádeži zlatejch cihel, který budou kolem mýho baráku projíždět v opancéřovaný dodávce v pátek ve 14:41 h, vůbec neinspiroval. (07.10.2021)

S. Craig Zahler je zjevení posledních let, to bezpochyby. Režisér ze staré školy, jež už po dvou filmech jasně definoval své principy, které my diváci od něj můžeme očekávat. Nejinak tomu je i u další horké novinky, kterou jsem už bezmála rok vyhlížel. A je vskutku neuvěřitelné, že tu zas máme biják, který se jednak se svými hrdiny vůbec nepáře a je absolutně bez kompromisů. Osobně si nepotrpím na slowburnery, filmy, které si pozvolna budují atmosféru, jen aby diváka v samém závěru pokud možno úplně odrovnaly, nicméně u Dragged Across Concrete je to úplně jiná písnička.Strašně se táhne, má setsakra pomalé tempo, jež by si tradiční Hollywood nemohl v žádném filmu dovolit, nicméně mistr plně rozumí dramaturgii jednotlivých scén, přesně ví, kde zatlačit na emoce, kde na napětí a kde jen neškodně seznamovat diváky s novými postavami, o nichž tak trošku tuší, že se nezdrží dlouho. Ve zkratce, tato festivalová novinka mě bavila po všechny tři cca téměř hodinové akty, každou minutu a každou sekundu. Navíc má výborné herce z Bloku 99 plus mého oblíbence Mela Gibsona, který neztratil nic ze svého charismatu ani respektuhodnosti a vyloženě si to užívá. Malinko jsem tam poznával druhou řadu True Detective s, posledních pár let vždy výborným, Vincem Vaughnem, doufám, že ten chlap po restartu kariéry (hlavně u Zahlera) předvede ještě mnoho úžasných věcí. Mimořádná spokojenost, v dnešní době takřka nevídaná žánrovka. (26.03.2019)

Po nudném, ale výživném Kostním Tomahawku a zábavném a záživném Bordelu v bloku 99 si to Plátce na Kreku do třetice všeho zlého přiufonil s nudnou a nezáživnou Držkou po betoně. Mel Nemel, je to tentokrát, jako by vás utahaná čtyřicítka pozvala na multiotvorovou noc plnou bezuzdné vášně a pak, po třech úmorných hodinách plivání vám svých životních mindráků do xichtu, na vás unyle tasila vytahaného olezlého bobra s divnou vyrážkou. A to rozhodně není po stopadesáti minutách žvanivé prudy očekávaná katarze, která by vyvážila předchozí martýrium jako u Kostního tomahawku, tudíž jeden radši chytne od Kreka akutní záchvat impotence a otočí se k tomu rychle zády doufaje, že přes ten v nose utkvělý pach zatuchlé rybiny a jím vyvolanou chuť žluklých krevet na patře usne dřív, než se poblije. (16.04.2019)