Přátelé Bermudského trojúhelníku

Ak by som mal film zaradiť do vážnej kategórie, teda mystériózny, ledabože sci-fi, ledva by to stačilo na 1*. Ako komédia je to zasa nevtipné, nezáživné, nudné. Kam to teda zaradiť? 3 príbehy spája záhada nevysvetleného presunu v priestore a v čase. A ďalej? Veď na tom sa dá stavať a stavať. Aj keď sa malo jednať o odľahčenú formu. Tvorcom však zjavne stačilo málo-máličko a ešte k tomu s veľmi slabými hereckými prejavmi. Po príbehovej stránke najviac zaujala prvá poviedka - Tramvaj do Poděbrad, ktorá mala aspoň atmosféru. (13.01.2016)

Jestli vás třeba napadlo, že máme český film, který se celý odehrává někde na moři, tak ne. Vtip je (nebo měl být) právě v tom, že bermudský trojúhelník se stěhuje, podle všeho do malé země v srdci Evropy. Autoři to demonstrují na třech povídkách tří režisérů, z nichž ani jeden se pak u filmu valně neprosadil. Pod scénářem je podepsaná překvapivá trojice: František Ringo Čech, Petr Novotný (ano, přesně ten) a Jiří Just (Babičky dobíjejte přesně! atd.). Od výsledku se později distancovali. Ne že by ten nápad nebyl dobrý, v příbězích typu "muž jede po dálnici z Prahy a najednou - lup! - je v Bratislavě" je cosi neodolatelného, ale nechápu proč to utahat a rozředit ve třech povídkách, které jsou si podobné jako vejce vejci. 30% (01.02.2006)

Tento film jsem kdysi dávno viděl v televizi, teda ze tří povídek jsem zhlédl jen poslední dvě. V jedné se automobil jedoucí Prahou vlivem "bermudského trojúhelníku" přemístí do Bratislavy a vynalézaví Češi si z toho chtěj udělat byznys, cestovní kancelář:) Druhá povídka se týká toho, že na palubě letadla se náhle objeví Galileo Galilei, zahlásí, že se přece točí a zmizí. Jeden cestující jeho vystoupení náhodou vyfotí, ale pak se mu film z foťáku ztratí a on ho nemůže najít. Vím, že se mně v těch cca 12 letech tento pokus o český sci-fi film docela líbil. Na druhou stranu ve dvanácti letech se mi líbilo asi úplně všechno, od A-Teamu a Knight Ridera po Žoldáka: Legii zkázy. (08.05.2010)

Velice kuriózní filmová záležitost ve všech směrech.. od samotného námětu přes obsah až po velice různorodé herecké (na rovinu: zčásti i nehercké) obsazení, rozhodně dle mého názoru jedno podívání stojí za to. Především ponechme stranou na první pohled šílený nápad o výskytu Bermudského trojuhelníku v ČSSR, resp. téma záhadného přesouvání dopravních prostředků v čase a prostoru. Dostaneme film s téměř psychologickou studií o konání lidí v hraničních, neočekávaných a neuvěřitelných situacích. Nejlépe to zachycuje Tramvaj do Poděbrad s pěknou atmosférou v povídce o nočním bloudění jedné tramvaje. Desítky různých lidí, různé povahy i cíle a jedna neobyčejná příhoda v tramvaji, která je na pár minut spojí v jeden příběh. Chaos, strach, vystupující sila manipulace, kdesi na vedlejší straně i nějaká ta láska a nemizící smysl pro humor. Ne náhodou mi tahle povídka připoměla Chytilové Kalamitu. Dobrý a uvěřitelný pohled na problematiku včetně krásné lidové postavy Lubomíra Kostelky. ... Na zcela odlišnou problematiku je zaměřená druhá povídka Expres do Bratislavy a sice určité varování před nekončícím lakomstvím a touze po bohatství při objevení nebo zmocnění se jistého vynálezu. Nápad v čs. sci-fi spektátlech již tolikrát využívaný, ale zdejší zpracování z běžného reálního života přivedlo k zamyšlení. ... Poslední Linka do Prahy už se bohužel silně pohybuje na hranici úletu. Dost dlouhou pasáží během cestování letadlem to sice trochu evokuje i úroveň první povídky, ale povídka sama o sobě víc než cokoliv z reálného života připomíná různé Pany Tauy a Létající Čestmíry, navíc v hlavní roli zde figuruje nesympatická dvojka M.Brodský - Reifová, ale budiž. Pobavil zde zejména Leoš Suchařípa a k zamyšlení mě přivedl fanatický fotograf, který fotil všechno kolem sebe, ale jakmile se před ním na pár vteřin zjevil záhadný muž jakoby z jiného světa, moment překvapení zapůsobil tak, že se fotoaparátu neodvážil dotknout ani jedním prstem :o) Psychologie je opravdu zajímavá a nelehká věda. (70%) (21.01.2018)

Kladem bylo několik vtipných gagů nebo spíš vět, asi třikrát jsem se zasmál, jinak jsem spíš sledoval tu nastupující generaci herců, kteří se uvolili v tom zahrát. Nejlepší, vlastně nejméně špatný dojem, jsem měl z prostřední povídky, třebaže prostředí komunálu, poctivého pracovníka, který však není schopen zvednout ze židlí líné montéry, bylo takové nijaké a nadbytečně zobrazované. Povídka o Galileovi, ač měla mít nosnou myšlenku, že pravda nikdy nevítězí, byla nejslabší; letuška ve své obvyklé roli erotomanky svádějící Marka Brodského mě nemohla nezaujmout. Vymyslet travaj, která jezdí bez proudu a po kolejích je taky potrhlý nápad, ovšem Kostelka byl opět roztomilý. A cucák Dejdar coby poštovní lupič. Jedna poznámka je ale skutečně záhadná. Josef Langmiller v ředitelské kanceláři letiště pronese větu: "Tady není Bermudsko, tady je Česko". V době, kdy jsme měli socialistickou ČCSR a o slově Česko se vůbec nevědělo. Že by skutečně časoprostor zafungoval? (19.01.2018)