Vyšší princip

Jak se zdá, tuzemská kinematografie je a ještě dlouho bude zejména doménou přihlouplých komedií, a přitom se to vyvíjelo tak pěkně. Drama, to je totiž ten žánr, který Čechům dříve šel nejlépe. Vyšší princip to rozhodně dokazuje, povedený film, ve kterém se na pozadí příběhu několika studentů odehrává temné válečné drama je rozhodně zlatou perlou národní kinematografie. I když je pravda, že pokud by se filmaři pokusili natočit něco obdobného v dnešní době, nejspíše by nevniklo tak úspěšné dílo. Pak je však důležité ptát se, kde nastala chyba, neboť jen jejím odstraněním bude možné opět začít točit opravdu kvalitní filmy. 100% (16.05.2006)

Vyšší princip je jeden z těch filmů, které se nebojím prohlásit za dokonalé. Asi šichni, kdo na něm pracovali, od režiséra až po herce ve vedlejších rolí odvedli velice kvalitní práci. Například Václav Lohinský ztvárnil učitele němčiny naprosto geniálně. Ale bezchybí jsou i všichni studenti a František Smolík asi leckomu připomene hodné a zásadové, i když ne příliš autoritaivní kantory a porfesory každému divákovi. Na tomto snímku nejvíce oceňuji, jak se režisérovi daří vytvářet intenzivní pocit tísně a bezmoci. Nemalou zásluhu nese podle mého i Zdeněk Liška, podle mého největší osobnost české filmové hudby. I díky jeho hudbě je tak film napínavý, až do samého závěru. (21.04.2009)

Ano, bylo to hrozné. Byla strašná doba, ve které se to odehrává, celá ta strašná tragedie války a zmaru mladých životů. Jejich odvaha a vzdor. Strašná byla i doba, ve které to vzniklo, snad ještě víc, protože nepřítel neměl jméno Adolf a Reinhardt, ale Klement a Rudolf a Gustáv a vlastně jakékoliv. Patos, který z tohoto dílka teče proudem, po chvíli omrzí a z mrazení na dějem se stane mrazení nad formou (16.03.2009)

Konfrontace prvorepublikového humanismu a jednoho z nejvýraznějších, občas kontroverzně vnímaných a přijímaných činů našeho odboje za druhé světové války vyniká pečlivým prokreslením atmosféry malého českého města i doby tzv. druhé heydrichiády. Současně startovní film celé nové herecké generace (Mistrík, Kodet ad.). Způsob, jakým se režisér Krejčík dokázal vyrovnat s Drdovou předlohou a současně v patosu zachovat potřebnou věcnost a konkrétnost, je obdivuhodný. Ani se nechce věřit, že autorem scénáře i literární předlohy je předseda Svazu spisovatelů z padesátých let, ještě předtím výrazný talent české iteratury i filmu (MĚSTEČKO NA DLANI). Silným místem filmu je i čapkovský intelektuál, středoškolský profesor v strhujícím podání Františka Smolíka, pro nějž to byla určitě ne-li nejlepší, určitě jedna z jeho vrcholných filmových kreací. Je zřejmé, že s černobíkým viděním bez ohledu na jeho založení a proklamace nelze vystačit. Doba vzniku by totiž dílo takového dosahu měla a priori vyloučit. Opak je pravdou. (26.08.2007)

Nie je veľa domácich filmov, ktoré som ohodnotil plným počtom hviezdičiek a určite je ešte menej tých, ktoré by si ich zaslúžili viac, ako Vyšší princíp. Pokúšal som sa po 50 rokoch ho vnímať bez vnútorného zaujatia, aby som bol pri jeho hodnotení objektívny. Ale silný príbeh zo zvrátenej doby je silno gradujúci, oslovujúci každú generáciu a nenechá ľahostajnými ani okázalých cynikov. Veď v dobe jeho nakrútenia ešte doznievali výstrely popravovaných nepriateľov inej ríše. A osobností, akou bol triedny profesor z Kosteleckého gymnázia bude nedostatok v každej dobe. (16.10.2012)