Malé lásky

Hele já teda ještě nerodila, ale nějak nemůžu pochopit, co vede ženskou k tomu, aby porodila před kamerama. A ještě na Nově. Jasně no, peníze jsou asi lákavý, ale vždycky jsem si myslela, že je porod intimní věc, která spadá do soukromí toho páru. Po shlédnutí jednoho dílu jsem usoudila, že je to pro mě absolutně nepřijatelný pořad do televize, pardon. (11.09.2017)

Spoiler - včerejší díl. Zatímco paní Šárka začíná pozvolna přehodnocovat svůj popis Slavomíra coby životní lásky, na netu ulovený bobřík Slávek, který doposud sledoval partnerčino hekání s výrazem entomologa nad obzvláště chundelatým exemplářem bekyně zlatořitné, přenáší svou pozornost na sestřiččiny umělé řasy a tlačící družku upozorňuje, že to je velice pěkná věc. Když ji ještě po projevené naději, vyjádřené větou ,,párkrát zaberu a bude to venku" uklidní slovíčkem ,,myslíš", doprovázeným nevěřícným výrazem zasloužilého skeptika tak víme, že pro dámu zábava porodem teprve začíná. To Kinga se Štefanem, podle jazykových projevů patrně jacísi Slované neurčitého zařazení, se nepotkali přes seznamku, ale kdesi na ubytovně při čaji o páté. Zjevně si ihned padli do oka. Bodejť by ne, když je na první pohled patrné, že mají společné záliby, přinejmenším v nechození k zubařům. No tak tito moudří lidé se na příchod potomka poctivě připravovali a, jak pravil sám Štefo, sotva ta moja zakašlala, hned jsme letěli k doktorovi, že je to už tuná. Snad jen shodou náhod tedy dorazili do porodnice slabých dvacet čtyři hodin poté, co nastávající mamince odtekla plodová voda. V památný den, šestého září dva sedmnáct, trio párů doplňovali ještě maturanti Eliška s Radkem. Stali se jasným důkazem, že hovadin typu zakládání rodiny by se měli dopouštět především mladí, doposud značně nezodpovědní a natvrdlí jedinci. Vše zvládají lépe, s úsměvem i nehraným údivem, dá se na ně koukat a čiší z nich neskutečná naděje. Že jde jen o blbý sen. Před slečnou tedy nezbývá než smeknout, o někom, kdo polovinu porodu prosnapchatuje, druhou sice proheká, ale bez nějakých zbytečných stížností, a vteřinu po vrhu se již směje na celé kolo jako jezulátko, jsem nikdy neslyšel. Radeček... se trošku nudil. Dlouhou chvíli si krátil dílem poleháváním, menším dílem obdivným sledováním kérky na chlapeckém bicepsu, dílem největším pak znechuceným hypnotizováním hodin, na kterých se prostě dělo alespoň něco záživného. V době adolescentnění mé generace by ho tato otravná volovina, tedy společně strávený čas s holkou, při kterém by mu ještě k tomu ani nepotáhla klobásku, připravil o vzrušující večer na návsi, kde se s klukama na simsonech tak frajersky obkružuje zastávka. Čím by se bavil dnes netuším, asi zevlováním po nákupáku nebo fanděním oblíbeným youtuberům, ďas ví, jak si dnešní dorost krátí zbývající čas před smrtí z ozáření. Ale nešť, vydržel, neomdlel, snad bude dobrým taťuldou a jednou si jistě i začne v místnosti sundavat kšiltovku. A to by asi bylo všechno. Porod je docela zajímavá událost, nevidíme jej na ulici každý den, tedy chápu, že si realitka své diváky najde. Nakolik je etické tančit okolo nastávajících s kamerou, ponechám jen a jen na nich. Neodsuzuji, nechválím, jen se upřímně směji. A pálím jednu hvězdu navíc za Slávka. S ním bych chtěl mít dvougarsonku! (07.09.2017)

Tohle sleduje pravidelně moje žena, jen aby se na konci rozplakala při každém úspěšném narození miminka a řekla "no ale, ježišku!, panečku, ten/ta je!". Už je tahle její reakce mne dovede takhle kolem půl jedenácté / jedenácté v noci dostatečně vytočit. A když pak slyším ty "osudy" všech těch cikorek, co si chtějí zadara vydělat (a kdo cikorky zná, ví, že se jim nedá věřit ani nos mezi ušima), jak jsou k sobě ohleduplní a milí i přes věkové rozdíly, zatímco ti bílí se vlastně furt hádají, vadí mi i ta multikulti propagace. Ale ono taky co z toho jinak natočit, když se vám tam hlásí pořád jen ti samí? A to to točí v plzeňské porodnici, těžko si představit, jak by to vypadalo, natáčet to v ústecké. (21.06.2022)

Budou tam i případy, kdy na rodičku sestry řvou, protože pořádně netlačí a dítě nemohou dostat ven a když tak již přidušené, a tím pádem s eventuálními zdravotními následky? Kamery u porodu, kdy záleží na každé minutě a jde doslova o život budoucí matky i dítěte? Neuvěřitelné. Každá matka, která rodila, ví, že je to velmi silný zážitek ale NESDĚLITELNÝ. Co bude příště, kamery u umírajících? Budeme plakat při posledním výdechu např. mladého chlapce co havaroval na motorce, nebo umírání onkologického pacienta? Budeme sledovat on line hroutící se matku, když rakev spouští do hrobu a v ní je její syn? Jak vidno v zajmu sledovanosti televize nezná hranice. (07.09.2017)

Nestačím se divit, kam dnešní svět je schopný zajít. Reality show o porodech. Chudáci děti. Do jakého světa se to narodily. Co přijde příště? Pohřby? Nejdřív jsem si říkala, že se dozvím alespoň něco nového, nějaké rady, tipy, ale ono ani to. Je to další slátanina o soukromí a životě druhých. Jediné, co je pozitivní, tak prostředí plzeňské nemocnice, které na mě působí na úrovni. Proti které se píše petice pro porušování práv žen při porodu, který máme očividně sto let za opicema, s porovnáním s vyspělými zeměmi. Po příbězích od akt. rodiček v mém okolí na mě nemocnice působí ještě hůř, než z mých zkušeností, takže tento dokument o praskajících vejdžajnách a většinu pochybných párů a příběhů, beru skrz chování personálu jako další scifi v televizi, která nás krmí sračkama. Pardón, dáma promluvila. Kéž bych měla vždycky tak ochotné doktory, jako nám ukazuje tenhle pořad. Nejvíc smutné na tom všem je, že v dnešní době lidé neví, jak vznikají děti. Neví, jaké prostředky se používají proti otěhotnění. Neví, že když budou dělat bongo bongo huga čaga, že se jim za devět měsíců změní kompletně život. Nejsou zajištění, připravení, partnera sotva znají, duchovně a mentálně jsou sami na úrovni dítěte. Pak se divme, co se děje kolem nás. A účinkující opravdu obdivuji. Aby mě natáčel štáb při porodu celou rozcapenou, se všema hekama, potama. No ty kráso, to nemůže udělat nikdo normální.. A lidi by na to koukali a bavili se o tom v práci a soudili mě a házeli po mě kameny, vedli by řeči, tak jako to většina Čechů umí. Česká republika top ve sledovanosti seriálů typu nemocnice, kriminálky a reality show - gratuluji, to jsme to dotáhli. Naši předci by na nás byli jistě hrdí.. (02.11.2017)