Polnočná omša

Jsou filmy, které dokáží člověka svou výpovědí totálně "zmasakrovat". Polnočná omša, slovenský snímek českého režiséra Jiřího Krejčíka, mezi takového filmy bezesporu patří. Už ze samotného úvodu uvozeného vánoční koledou, v němž jsme svědky zmasakrování slovenských civilistů (mužů, žen i dětí), jde člověku mráz po zádech. Říká se, že "vánoce jsou svátky klidu a míru". Když jsme ale v tomto snímku svědky situace, při níž nacistický důstojník na návštěvě v rodině Kubišových hraje a zpívá koledu Tichá noc, zatímco v podkroví jejich domu ošetřují jejich uprchlého syna partyzána, těžko se lze ubránit pocitu naprosté absurdity. Stejně absurdní je vyznání, které onen důstojník sděluje Kubišovým u štědrovečerního stolu: "Já na Pána Boha věřím, ale spoléhám na našeho vůdce." Atmosféra u tohoto stolu by se přitom v tu chvílí dala doslova krájet. A když pak během půlnoční mše, za zvuku varhanní hudby a zpěvu koledy "Narodil se Kristus Pán, veselme se..." dochází k tragickému vyvrcholení celého filmu, je člověku skoro do pláče. (13.04.2017)

Chvílemi jsem měl pocit, jako kdyby těm divadelním hercům někdo řekl, že před kamerou nemusejí tolik řvát jako na jevišti, takže oni chvilkama mluvili tak, že jim nebylo skoro rozumět. Nebo to byla špatně ozvučená kopie. Nebo už prd slyšim, ale to sem nepatří. Nějak moc nemusím tyhle slovenské drsné filmy, kdy sníh a kontrast vánoce - válka jen dokreslují atmosféru, ale strhující herecké výkony (zvláště dobře se koukalo na u nás prakticky neznámou Margit Bara) mi přeci jen něco přinesly. Se zvláštní směsicí emocí a komična na mě zapůsobila scéna německy jímavě předneseného Stille Nacht a vzápětí slovensky nasraně do klavíru odbřinkaného Nesem vám noviny, to vše se zřetelnými výrazy ve tvářích, co si o tom kdo myslí. Dost dobrý! (23.08.2009)

Myslel som si, že všetko podstatné, čo Slovensko vyprodukovalo som videl. Som rád, že som sa mýlil a stále sa nájdu filmy, ktoré dokážu prekvapiť. Výborne obsadená vojnová dráma prináša pohľad do rodiny Kubišových. Jeden z trojice synov je partizán (Mistrík), druhý gardista (Machata) , ale aj pre zvyšok ich rodiny i celé mestečko predstavuje major a jeho jednotka nebezpečenstvo. Druhá polovica filmu je o čosi komornejšia ako úvod, ale karty sú rozdané dobre, preto film určite zaujme. Škoda, že častá nemčina nebola otitulkovaná. Dá sa to domyslieť, ale pomohlo by to. Súhlasím s užívateľom nascendim, že je to jeden z filmov, ktorému doba v ktorej vznikol veľmi neublížila a keby sa v závere trošku pritlačilo na pílu, bolo by to dokonalé. Napriek tomu mnoho takto silných filmov v bývalom Československu nevzniklo, takže plný počet. Tradične skvelá hudba od Lišku. 90%. (22.06.2012)

Okrem skvelého príbehu ide aj vystihnutie Slovenska v kocke. Pod jednou malou strieškou sú nútení vzájomne kooperovať rôzne povahy, národnosti, idey. Pretože každý každého pozná a veď napokon sme tu všetcia jedna veľká rodina. A tak sa gardista bratá s ideovo opačne naladeným rebelom, nacista s umiernenými inteligentami. Pospolu sa stretajú v rodičovských dvoroch pri príležitosti sviatkov a ceremónií. Všetko s láskavým požehnaním Cirkvi, ktorá urobí pre dietky Božie naozaj čokoľvek. Svojich barančekov miluje bezhranične a tak ich v zlomových chvíľach často neváha obetovať na oltár Svätej inštitúcie. Každý udatne plní svoju ideovú rolu a zároveň - veď sme jedna rodina - v čomsi poľaví. A aby tie vnútorné rozpory dokázali ľudkovia v sebe prekonať, tak mohutne a nahlas pijú a spievajú. Nuž a tí, čo im pitie nešmakuje, tak aspoň podvádzajú, aby neboli ochudobnení a ochutnali trošíčku slastného ovocia zo stromu poznania tisícorakých rozkoší. (22.08.2014)

Nemilosrdné svědectví doby. Krejčíkův nejen psychologický ponor do mysli narušené terorem.   Hannjo Hanse jako až myticky démonický nacista proti svým slovenským vynuceným nájemcům. Dobře situovaná rodina, která nelehkou dobou proplouvá poměrně snadno i díky synovi v Hlinkových gardách a zejména  svému nájemníkovi. Rodina, která si své stigma uvědomuje, ale není schopna a hlavně ani ochotna se jej jakkoliv zbavovat. Vidle do jejich pohodové nepohody hodí navrátivší se nezdárný syn partyzán a pomalu ale jistě se roztáčí kola nezvratného osudu.  Už tak výborné psychologické drama, kde má začátek i konec sílu odbití  kostelního zvonu. A zrovna ve chvíli, kdy jste ve zvonici ... Další československá pětka, nelze jinak. (17.10.2022)