Morálka paní Dulské

V roce 1958 se Jiří Krejčík vrátil po více než deseti letech k vyobrazení měšťanského světa 19. století, kterého tak zdařile dosáhnul už ve své režijní prvotině, v adaptaci Nerudových povídek Týden v tichém domě. Tentokrát je však jeho pohled nesmlouvavější a společenská kritika sžíravější. V adaptaci dramatu Gabriely Zapolské Krejčík útočí na zvyklosti, pohodlí a hamižnost jedné středostavovské rodiny, aniž by sklouznul do příliš zjednodušujícího podání. Jeho postavy jsou - i zásluhou skvělých hereckých výkonů - natolik komplexní, že je nelze a priori odsoudit. V hlavní roli madam Dulské příběhu vládne nezaměnitelná Zdenka Baldová, avšak přinejmenším stejnou pozornost si zaslouží Marie Tomášová, jejíž výkon v roli utlačované, přesto vnitřně silné služebné snese srovnání s Mari Töröcsikovou, která ve stejném roce vytvořila obdobnou postavu ve Služce Zoltána Fábriho. Na filmu se mimo jiné podílely přední osobnosti tehdejší umělecké scény: kostýmy zvýrazňující jednotlivé charaktery postav navrhl Kamil Lhoták a původní hru ve scénáři upravil dramaturg a spisovatel Jiří Fried. Krejčíkova profesní i osobní vyhraněnost pak vděčí také nadčasovému vnímání (nejen) tohoto filmového díla. (10.03.2012)

Ačkoliv člověk tak nějak tuší, jak to asi dopadne, stejně je napnutý, jak to dopadne. Skvělé herecké výkony, zvláště Zdeňky Baldové, která je v té své víře ve vlastní pojetí morálky a Boha velmi uvěřitelná, a zdatně jí sekundují ostatní. Ona ostatně má svým způsobem máslo na hlavě i služka Hanka, takže konečné rozuzlení jde brát jako její smíření se s tím, jak svět skutečně funguje. Vynikající je volba do hry vhodit tu nejnaivnější naivku s romantickým pohledem na život, jejíž pohled může, ale nemusí v někom něco pohnout či dovést k jisté reflexi. Superlativy si zaslouží i kamera, jemné kombinace jednotlivých vztahů, určitá nevyřčenost, náznaky, detaily. Krejčík se zde vyjádřil nejen k pokrytecké morálce 30. let, ale i té současné, ačkoliv již nejsou služky a pánové. Moc peněz, závislost na moci a penězích, a neschopnost přijmout svou vinu, to jsou nadčasová témata. (21.02.2015)

Podle stejnojmené divadelní hry polské dramatičky Gabriely Zapolské z roku 1906 vzniklo působivé drama, v němž Zdeňka Baldová opakuje svou roli z nastudování Tylova (Stavovského) divadla z roku 1954. Její výkon je obdivuhodný a dokazuje, jakou byla skvělou herečkou, ale zbytek obsazení se nijak nenechá zahanbit. Dojemný precizní výkon podává Marie Tomášová coby utrápená krásná služtička, jejíž příběh film vypráví. Vladimír Ráž mi tu něčím připomínal Laurence Oliviera - jeho samolibý zhýralec se zárodky charakteru je velice uvěřitelný. Famózní je Vlasta Fabianová, někde mezi koketou a matronou v roli zákeřné tety. Jiřina Šejbalová a Jana Brejchová hrají poměrně jednoduše načrtnuté kladné postavy, které jim nedávají mnoho hereckého prostoru, ale jejich výkony jsou rovněž velice povedené. Snad jediný, kdo tak úplně nesedí, je velice přemrštěně exaltovaná Alena Martinovská, která svou rozmazlenou Hešu dost přehrává - v porovnání s relativně civilními výkony zbytku obsazených to působí jakou pěst na oko i ucho. Krejčíkova režie je naprosto precizní, tíživé scény jsou vhodně vyvažovány humornějšími momenty (scény z tanečních, ...) a kameraman Vladimír Novotný vytváří velice zajímavé kompozice. Silný filmový zážitek. (21.02.2009)

Baldinka válí, z rolí dobrosrdečných a chápajících tetiček Pa, noblesních dam, které vnučkám pořizují u Podolské rukavičky, a všech nadmíru milých žen se přehrála v lakotnou babiznu, která despoticky ovládá celou rodinu. Všichni ostatní jen sekundují, všemu dominuje Baldová. Panovačnost Dulské je natolik silná, že její duch je přítomen, i když Dulská je mimo. Vše ovládá, všemu vévodí, o všem rozhoduje. Krejčíkovi se nádherně podařilo vykreslit starosvětskou atmosféru a především natočit předvoj Sňatků z rozumu, v nichž měl Filip opravdu na co navazovat. (13.08.2023)

Většina herců se ke konci života potýká s nedostatkem rolí. Ukončit filmovou kariéru, tak, jak ji zakončila Zdeňka Baldová, to by si asi přál každý. V posledním roce života natočila Baldová dva filmy, ve kterých ztvárnila titulní roli. Páté kolo u vozu a tento. Zatímco Páté kolo u vozu byla čistokrevná komedie, Morálka paní Dulské bylo drama s komickými místečky a zde se mohla Baldová naplno rozehrát a zúročit své celoživotní mistrovství. A nejen mohla, ale ona to i udělala. Film však natáčela už vážně nemocná. Dnes se to tvůrcům těžko přiznává, ale když se chýlily natáčecí práce ke konci, muselo se spěchat. Zdravotní stav Baldové se totiž den ode dne horšil. Ke konci natáčení už museli "Baldinku" na natáčení nosit a dělat velké pauzy mezi obrazy. Dva týdny po premiéře Baldová zemřela. Kdo film viděl, musí uznat, že na naprosto profesionálním výkonu Baldové to není vidět. Chamtivá, zlá, lakomá a vypočítavá paní Dulská je místy i komická, přesně tak, jak Baldová své role tvořila i na divadle. V málokterém filmu se našlo tolik výrazných partů pro tolik hereček najednou. Vedle Baldové se ve filmu blýskla i Marie Tomášová, Jana Brejchová, Vlasta Fabianová, nebo Jiřina Šejbalová. Uznávám, že jsem se nechal strhnout výkonem Zdenky Baldové a podle toho vypadá i mé hodnocení. (02.03.2007)