Morálka paní Dulské

„Děj si na mě pozor…!“ Ze Zdeňky Baldové je vážně "pěkná" semetrika. Celkově musím říct, že se Jiřímu Krejčíkovi podařilo natočit velmi úsměvnou moralitku o pokrytecké morálce, která se všechno snaží držet doma pod pokličkou. Velmi trefnou tečkou za tím vším je závěrečná scéna, kdy paní Dubská přiměje své dcery zahrát čtyřručně Straussův valčík Na krásním modrém Dunaji a sama k tomu říká „A teď budeme zas žít, jak se pánu Bohu líbí“ (19.04.2022)

Je až k neuvěření jak s vysokým temperamentem, a to na samém sklonku své filmové kariéry a v podstatě i jejího života se tato velká herečka (pro všechny tenkrát matka Baldinka) přehrála do zcela negativní role...Morálka paní Dulské, žena od početné rodiny, kterou vede svou pevnou rukou a kdy je ochotná použít i ty nejnemorálnější a pletichářské způsoby. Po jejím boku si zahrál Bedřich Vrbský pasivní a ve filmu skoro nemluvící manžel..Dvě úplně povahově rozdílné dcery rozmazlený a závistivý spratek Heša (Alena Martinovská) a milounká Mela (Jana Brejchová), lehkomyslný syn Zbyšek (skvělý Vladimír Ráž), hodná služebná Hanka (Věra Tomášová) a koketní bezohledná neteř Juljačevičová (Vlasta Fabianová)..Konečný obrat a zvrat byl opravdu vyloženě komický. Tisíc zlatých nakonec veškeré to trápení vyřešilo. Lepší průměr 3,5/5* a to lepší od Jiřího Krejčíka. (08.03.2008)

Film o ne vábných stránkách kapitalismu lze udělat nejen s vkusem, ale i úsměvem a nadhledem. Měšťácké pokrytectví (existuje ovšem i proletářské a zdaleka se neomezuje na komunisty) bylo a je vděčnýn tématem. Zatímco soudobý konzumismus je chápán a nazírán současnou veřejností odlišně, zdaleka ne vyhraněně, ten starý byl za stara skoro vždy kritizován. Zprava, zleva, zespodu - a když to jen trochu šlo - i zeshora. Svým způsobem čítankový příběh ve stylu Olbrachtovy ANNY PROLETÁŘKY "ozvláštňuje" několik "maličkostí": vedle brilantní Krejčíkovy režie k tomu přispívá i scénář Jiřího Frieda a pak přímo přehršel uměleckých výkonů, jimž v titulní roli vévodí stařičká Zdena Baldová, pro niž nesmíme zapomínat na Fabianovou, Tomášovou, Šejbalovou či tehdy zvláště mladou Janu Brejchovou. Zhýralost sluší i standardní suverenitě Vladimíra Ráže. Zapomenout nelze ani na dobře fabulovaný obsah, v němž je protikladem jásotu jedné strany (kolem paní Dulské) i postupný nárůst sebevědomí hlavní hrdinky. Právě toto odmítání schematického chování "výcviku a zase výcviku ..." v duchu obligátního dobového černobílého vnímání problému, je zdrojem síly Krejčíkova přístupu. Ocenění zaslouží i rázné pojetí Šejbalové v její roli rázné, přímočaré dívčiny tety. Nezávisle na datu natočení máme před sebou jeden z mála filmů padesátých let, které svou úrovní i sdílností oprávněně oslovují již několik generací filmových diváků. (16.04.2008)

Podobné filmy mám moc ráda, i když se mi u nich chce upřímně zvracet. Rozhodně Morálku paní Dulské nevnímám jako komedii. Když už, tak jako zatraceně hořkou a tak trochu ophülsovskou. Tenhle věk, který páchne petrolejem, zakouřenými šantány a zatuchlinou ohyzdných měšťáckých bytečků, poskytuje pro takový nechutný námět naprosto ideální pozadí. Ten, kdo alespoň trošičku poznal, jak to ve světě chodí, musí uznat, že to není jen kostýmní veselohra ze starého Rakouska, ale ostré nadčasové dílo, kterým mě mistr Krejčík zase jednou pořádně rozsekal. Jasně, příběh je schematický a postavy moc jednoduché, ale ani nevím, jestli se to v tomto případě dá brát jako nedostatek. (14.08.2008)

Baldinka válí, z rolí dobrosrdečných a chápajících tetiček Pa, noblesních dam, které vnučkám pořizují u Podolské rukavičky, a všech nadmíru milých žen se přehrála v lakotnou babiznu, která despoticky ovládá celou rodinu. Všichni ostatní jen sekundují, všemu dominuje Baldová. Panovačnost Dulské je natolik silná, že její duch je přítomen, i když Dulská je mimo. Vše ovládá, všemu vévodí, o všem rozhoduje. Krejčíkovi se nádherně podařilo vykreslit starosvětskou atmosféru a především natočit předvoj Sňatků z rozumu, v nichž měl Filip opravdu na co navazovat. (13.08.2023)