Božská Ema

Jiří Krejčík oslovil skladatele Zdenka Lišku aby k filmu složil hudbu, ten odmítl a tak se hudby ujal Svatopluk Havelka. Ten ale přiznal že na hudbu nestačí a tak byl z filmu odvolán. Krejčík se znovu vydal za Liškou a ten v časovém presu hudbu složil, za pomocí slavných dobových skladatelů éry Emy Destinové. (10.12.2018)

Československý životopisný film o naší nejslavnější operní zpěvačce a vlastence, kterou ve své životní roli skvěle ztvárnila půvabná B. Turzonovová. Po návratu mezinárodní pěvecké hvězdy do vlasti v roce 1916, pro něhož si nezvolila zrovna vhodnou dobu, začíná vlna persekucí na její osobu, neboť se stala podezřelou ze špionáže a také se vřele staví za českou otázku. Je internována na svém zámečku ve Stráži nad Nažárkou a tam pečlivě hlídána. Když nedostane svolení vystupovat v Národním divadle, rozhodne se pro veřejná vystoupení pro obyčejné lidi na náměstích a v přírodě, přičemž do repetoáru zařadí pouze české skladby v čele s Kde domov můj. Film vznikal ve složitých podmínkách a byl nakonec uložen do trezoru, neboť lidé dokázali najít paralelu v útisku za Rakouského císařství a v tehdejší době. Výborný životopisný film s řadou kvalitních hereckých výkonů, z nichž si tentokrát dovolím vyzdvihnout pouze hlavní hrdinku. (28.05.2012)

Scénář je typický Mahlerův, moralizování a vytváření alegorií (kterým samozřejmě v dobovém kontextu rozumím, ale obecně nejsem jejich velkým zastáncem) je někdy dosti literátské (nikoliv literární), herecké pojetí řady postav (včetně Emy zahrané Turzonovové) mi přijde příliš suchopárné (pořád jsem si říkal, na přelomu 50. a 60. let by Krejčík byl mistrovský ve výběru herců a jejich vedení, škoda, že nebyl podobně laděný snímek natočen dříve) s výjimkou J. Kukury (dabovaného R. Brzobohatým). Jeho operně romantická postava k heroině patří jako protipól a výtvarně stylizované árie s Ondříčkovou kamerou v duchu secese a neoromantismu pro mě představují vrcholné části filmu - kdyby rámování do opery nebylo jen v náčrtu, bylo intenzivnější a byl by tak natočen celý snímek, byl bych mnohem spojenější. Jinak mi velmi konvenuje antimilitarismus snímku. (07.07.2011)

Vskutku Božská Ema...a rovněž tak i Krejčík, alespoň v tomto případě. Jeden z nejlepších životopisných filmů, které jsem kdy měl možnost shlédnout. Při pohledu (a především poslechu) na Emu Destinnovou v podání Turzonovové se člověk začíná chvět nikdy nepoznaným pocitem vlastenectví - především pak při zpěvu státní hymny. Je zřejmé, že prostředí špiclů z Rakouska-Uherska velmi nápadně připomíná atmosféru normalizace, ve které bylo toto dílko natáčeno. O to více je silnější citový zážitek, potřebujeme více takových filmů, které by podporovaly vlastenectví (nijak násilnou formou samozřejmě). Spolu s "Božskou Emou" to byl snad ještě "Atentát", Vávrova husitská trilogie, stejně tak jako jeho trilogie z dob druhé světové války, z novější tvorby pak především Lidice, a do budoucna se můžeme ještě těšit na trojdílný tv film - Hořící keř, připomínající Palachovo upálení. Buďme za tyto klenoty vděčni, nechť jich stále přibývá... (18.10.2012)

Životopisný film o silnej žene, kde sa prepletá politika so súkromným životom. Vyzerá to presne tak, ako to znie. Božská Ema je klasický akademický film. Dôraz na herecké výkony, nejaké masovejšie scény v rámci čs možností, bohaté farby, veľké myšlienky, naleštenosť, silná žena ako vzor emancipácie. Vlastne sa čudujem, prečo film nebol nominovaný na zahraničného Oscara (teda predpokladám, že nebol) a žeby mal vysokú šancu na víťazstvo. Momenty čs turné vyvolávalo silné emócie, bohužiaľ film nedokáže zakryť, že nespieva Turzonovová, ale iba otvára ústa. Inak to však samozrejme nešlo. A toho spevu mimo koncerty tu bolo na mňa moc. (21.01.2015)