Kto seje vietor

Chcel by som byť zhovievavý, najmä kvôli roku výroby, no ten zahodený potenciál konfrontácie myšlienok evolúcie a myšlienok kreacionizmu mi nedá inak. Veľmi veľa otázok si žiadalo byť položených, veľmi veľa názorov si žiadalo byť uvedených, no namiesto toho z toho bola len hra emócií. Štýl je príznačný svojej dobe, svojím spôsobom sa vtedy podľa mňa viac dbalo na obsah a mám pocit, že dnes je to skôr o efektoch, kamere, proste atmosfére a obale. Najmä staršie filmy o súdnych sporoch majú svoje čaro. J.F.K., či 12 rozhnevaných mužov, či iné diela sú vrcholnými dielami svojej doby, dielami kde konfrontácia za niečo ozaj stála, preto ma mrzí, že toto dielo bolo skôr než faktické, zamerané na ľudskú hlúposť, predsudky, fanatizmus a podobne. (21.02.2014)

Jak je možné, že staří režiséři si uměli vybírat tak báječné náměty pro své filmy. Nebo jejich umění spočívalo v propracovanosti dialogů nebo absolutních hereckých hvězd,které měl Hollywood tehdy požehnaně ? Atˇ už tomu je jakkoli STANLEY KRAMER byl zárukou úspěšných a kvalitních snímků, které ani po 50 letech se nemusí obávat nezájmu diváků. (21.02.2008)

Hodně úmorná podívaná. Až se skoro divím, že takový film je v TOP 300 a že dnes ještě někoho oslovuje. Osobně jsem ho znuděně prozíval, skoro až protrpěl - dlouho jsem neviděl film, který by mi přišel tak zaprášený pod nánosem let, které uplynuly od jeho premiéry. Jistě by na to šly vznést všechny ty typické ódy typu "vynikající obsazení, scénář", blá blá.., ale pro mě osobně to je film, který za vidění prostě už nestojí. Pokud vás tedy nebaví vyhrávat včerejší bitvy - kdyby ten námět byl alespoň zpracován nějak zajímavě, ale člověk obeznámený s Biblí i Darwinem ho musí shledat jako nesnesitelně povrchní, protože argumenty obou protistran nejsou ničím než tisíckrát obehranou deskou, kterou všichni známe nazpaměť. Vzato kolem a kolem, stejně by se mi cynicky chtělo na tomto místě poznamenat, že je úplně jedno, jestli věříte v evoluci nebo Boha, protože ani jedno se nijak na 100% dokázat prostě nedá, takže věnovat energii těmhle žabomyším sporům je ztráta času. Ať si každej věří čemu chce, a kde je jakej problém? Říkám já. (21.12.2013)

Mám slabost pro ty černobílé filmy, kde všechny postavy hrají jako z partesu a šaramantně si vyměňují komplikované repliky a bonmoty, v nichž jedna jemně vybroušená pointa střídá druhou dřív, než první dozněla, kde si hlavní hrdinové vzájemně vidí až do žaludku a zároveň se každý z nich pro sebe vědoucně a tajemně usmívá, a přitom nakonec vlastně každý odchází ze scény sám vlastní cestou a hvízdaje, jako by se nic nestalo, vesele i smutně smířený s tím, že na světě se nikdy nic tak docela nevyřeší a žádné vítězství není víc než fouknutí do hrsti peříček. *** Víte, ty filmy, které vás nechtějí přesvědčit, že lidé mohou i doopravdy mluvit jako na divadle a nebo že i naživo je můžeme zastihnout, jak předvádějí základní dilemata morálky a etiky či paradoxy a pasti demokracie v geometricky přesných scénách jako tanečníci světového baletu, a vy v to přesto doufáte a na chvíli šťastně přistoupíte na tu útěšlivou iluzi, že jsou mezi lidmi takové klenoty, znalé umění mluvit, chovat se a včas přicházet i odcházet jako v románech Dostojevského nebo Shakespearových hrách. *** Tenhle snímek je právě jednou z oněch šalebných, mámivých přehlídek z lidské společnosti, z oné velké a ve své podstatě neměnné Lidské komedie předváděné na vybraném případě v celém svém lesku i bídě tak svižně a bravurně, jak toho v reálu lidé právě nejsou nikdy schopni. Soudní případy bývají těmto dílům vděčnou příležitostí. *** Vědomý rozpor takto výsostně nastrojených představení o nátuře různě omezených lidí a z něj plynoucí zálibná ironie, s níž se kochají světem, mě vždycky dokáží nadchnout a rozradostnit. *** Přestože role jsou sehrány mistrovsky, a to nejen role dvou hlavních právníků, ale i přísedících a novinářů, tu a tam jsem pocítila, že některá řeč mohla být sepsána ještě přesvědčivěji a že nebyla tak pádná (byť projev byl úchvatný vždy), jak se nás film pokouší přesvědčit. Ale to je tak minoritní poznámka, že ji ani netřeba brát v potaz - to jen moje srdeční chlopně pocítily jemnou nedomykavost, ale ten šílený spektákl s bouřlivými a strhujícícmi výstupy byl pořádným prubířským kamenem. (24.01.2014)

Matthew Harrison Brady (Fredric March) jako obhájce bigotní víry v Písmo svaté a Henry Drummond (Spencer Tracy) jako obhájce zdravého rozumu a práva na svobodné myšlení se střetli v bizarním, tzv. Opičím procesu, který byl veden v malém jižanském městě Hillsboro proti mladému středoškolskému profesorovi, který porušil absurdní zákon tím, že ve škole učil o vývoji druhů podle Darwina a nikoliv podle Bible. Mnohé z toho, co řekl u soudu Henry Drummond o fundamentalismu, bohužel platí i dnes a obávám se, že bude platit ještě dlouho. Zatímco Fredric March působí chvílemi jako nechtěně komická figura, Spencer Tracy je bezchybný. Skvělou vedlejší roli cynického novináře E. K. Hornbecka zahrál Gene Kelly. Velmi dobrý a stále aktuální film. (31.01.2007)