Kto seje vietor

Jasně, lidé mají vždy problém s přijímáním nových pohledů na věc. Mají rádi to své zaprděné a stokrát vyzkoušené teplíčko. (Nebudu tu psát, že jsou zde použity dávno již překonané argumenty, což v dnešní postmoderní době nikoho nepřekvapí, protože se dnes může zpochybnit uplně cokoli...) Tento trochu naivní film nás spíš než k tomu, abychom uvěřili darwinistickým teoriím, vede k tomu, abychom se zamysleli, jak hodně tolerantní lidé jsme vůči názorům zcela odlišným od těch našich. Je však darwinistický svět stejně tak tolerantní vůči světu věřících, jak od něj sám tak vehementně vyžaduje? (05.11.2009)

Tohle není film, to je filozofie zaznamenaná na filmovém kotouči. Tolik nekonečných pravd, které zazní v průběhu 128 minut, neznamenáte ani po celý svůj život (no dobře, to asi ne). Vše ve filmu se tak opírá o naprosto dokonalý scénář, kde ani jedna věta není vyřčena jen tak pro zábavu a každý vtip, který se na první pohled zdá pouhým vtipem, je opět jedna z oněch objektivních životních pravd, kterou všichni hledáme. Ona moudrost je navíc povýšena do závratných výšin díky skvělému castingu, neboť z obou hlavních protagonistů soudního procesu prýští charisma a aura studnice životních mouder na všechny strany. Zkrátka, kdybych měl být právníkem, chtěl bych být jako právník Spencera Tracyho Henry Drummond – inteligentní, přímý a zábavný, přičemž bych si chtěl zároveň uchovat nasazení, víru a schopnost argumentace Fredrica Marche alias plukovníka Matthew Harrisona Bradyho. A kdybych měl natočit svůj nejlepší film, chtěl bych, aby to byl film jako Kdo seje vítr. Rozumy prýštící na všechny strany a ještě z obou stran barikády – to já zkrátka rád. Promiňte, že můj komentář je pouhým chvalozpěvem, ale je to prostě tak. Jsem unešen. Povinnost pro milovníky soudních dramat. Haleluja! (25.03.2007)

Film do hlavní linie staví ožehavou otázku doby neboli tu stojí proti sobě věda s církví a ne zrovna nijak láskyplně. Jestli chcete vědět kdo nakonec vyhraje, musíte se na film podívat sami a já bych řekl, že za to rozhodně stojí. Celý film je vlastně jen o tomto případu, ale na to jak je film dlouhý je film nebývale vtipný a případ velice zajímavý a Vy netrpělivě čekáte na smrtící ortel, se kterým se nakonec vytasí samotný soudce v podání nesmrtelného Harry Morgan. Kdo by tohoto herce neznal, když se objevil jako plukovník Sherman Potter v jednom z nejlepších seriálů vůbec M.A.S.H. a tím pádem jsem byl velice rád, že ho vidím i v jiné roli než jako vedoucího, i když soudnictví od toho také nemá zas tak daleko. --- Člověk nevznikl jak praví Darwinův zákon z opice nýbrž opice vznikla devolucí z člověka. (29.01.2007)

89%? Možná před padesáti či třiceti lety... V současné době mě nijak neoslovilo divadelně přemrštěné herectví, laciné kulisy, černobílost charakterů, fraškovitá muzikálnost a nakonec i to téma mi přišlo vcelku absurdní - náboženský fanatismus popírající vědecké poznatky je ve 20. století hodně hloupý a pro mě absolutně nepochopitelný. Vážně někdo může být tak bigótně zabedněný? Věřící přece nemusí nutně znamenat netolerantní a hloupý... Za první polovinu filmu by to byla jedna hvězdička, druhá půlka už více připomínala soudní drama, nadhodila pár (zastaralých) otázek, nabídla pár chytrých právnických fint, ale stejně tu třetí hvězdičku dávám jen proto, abych tady nebyla za úplného kreténa;-D. Tak promiňte, že vám kazím hodnocení, mě to na zadek opravdu neposadilo, v roce 2009 mi to nedalo nic nového. 51% (30.11.2009)

Soudní drama v režii Stanleyho Kramera s velmi příjemným obsazením, kterému vládne Spencer Tracy. Problematický spor vědy a víry v nábožensky založeném městě (zemi) a setkání dvou mužů, kteří argumentují svoje názory až to chvílemi bere dech. Černobílý film těží nejen z herců a dobré režie, ale také z prostředí soudu, které je velmi přitažlivé, ale zároveň se dá lehko zkazit. Což se v Kdo seje vítr nestalo a já jen zalituji, že se podobné filmy netočí i dnes, i když ony už by nebyli ani z polovičky tak dobré... Škoda, že tahle doba je pryč, ale i na své stáří film působí velmi dobře, i když už není tolik aktuální a jako tradičně je jeho tempo pro dnešního diváka možná příliš pomalé. (30.04.2009)