Kto seje vietor

Jasně, lidé mají vždy problém s přijímáním nových pohledů na věc. Mají rádi to své zaprděné a stokrát vyzkoušené teplíčko. (Nebudu tu psát, že jsou zde použity dávno již překonané argumenty, což v dnešní postmoderní době nikoho nepřekvapí, protože se dnes může zpochybnit uplně cokoli...) Tento trochu naivní film nás spíš než k tomu, abychom uvěřili darwinistickým teoriím, vede k tomu, abychom se zamysleli, jak hodně tolerantní lidé jsme vůči názorům zcela odlišným od těch našich. Je však darwinistický svět stejně tak tolerantní vůči světu věřících, jak od něj sám tak vehementně vyžaduje? (05.11.2009)

Většinou se mluví o Tracym a jeho hereckým výkonu, což je jasný, ale myslim, že Fredric March zde podal možná ještě lepší výkon, každopádně si z filmu pamatuju hlavně jeho. Je to velice koukatelný, přesto tak nějak vykonstruovaný, až moc teatrální. Míň je někdy víc, což Kramer zde úplně neaplikoval. Ale za vidění to stojí, taky kvůli výkonu Gene Kellyho, kterej je též vynikající. (03.11.2010)

Soudní drama v režii Stanleyho Kramera s velmi příjemným obsazením, kterému vládne Spencer Tracy. Problematický spor vědy a víry v nábožensky založeném městě (zemi) a setkání dvou mužů, kteří argumentují svoje názory až to chvílemi bere dech. Černobílý film těží nejen z herců a dobré režie, ale také z prostředí soudu, které je velmi přitažlivé, ale zároveň se dá lehko zkazit. Což se v Kdo seje vítr nestalo a já jen zalituji, že se podobné filmy netočí i dnes, i když ony už by nebyli ani z polovičky tak dobré... Škoda, že tahle doba je pryč, ale i na své stáří film působí velmi dobře, i když už není tolik aktuální a jako tradičně je jeho tempo pro dnešního diváka možná příliš pomalé. (30.04.2009)

Mám slabost pro ty černobílé filmy, kde všechny postavy hrají jako z partesu a šaramantně si vyměňují komplikované repliky a bonmoty, v nichž jedna jemně vybroušená pointa střídá druhou dřív, než první dozněla, kde si hlavní hrdinové vzájemně vidí až do žaludku a zároveň se každý z nich pro sebe vědoucně a tajemně usmívá, a přitom nakonec vlastně každý odchází ze scény sám vlastní cestou a hvízdaje, jako by se nic nestalo, vesele i smutně smířený s tím, že na světě se nikdy nic tak docela nevyřeší a žádné vítězství není víc než fouknutí do hrsti peříček. *** Víte, ty filmy, které vás nechtějí přesvědčit, že lidé mohou i doopravdy mluvit jako na divadle a nebo že i naživo je můžeme zastihnout, jak předvádějí základní dilemata morálky a etiky či paradoxy a pasti demokracie v geometricky přesných scénách jako tanečníci světového baletu, a vy v to přesto doufáte a na chvíli šťastně přistoupíte na tu útěšlivou iluzi, že jsou mezi lidmi takové klenoty, znalé umění mluvit, chovat se a včas přicházet i odcházet jako v románech Dostojevského nebo Shakespearových hrách. *** Tenhle snímek je právě jednou z oněch šalebných, mámivých přehlídek z lidské společnosti, z oné velké a ve své podstatě neměnné Lidské komedie předváděné na vybraném případě v celém svém lesku i bídě tak svižně a bravurně, jak toho v reálu lidé právě nejsou nikdy schopni. Soudní případy bývají těmto dílům vděčnou příležitostí. *** Vědomý rozpor takto výsostně nastrojených představení o nátuře různě omezených lidí a z něj plynoucí zálibná ironie, s níž se kochají světem, mě vždycky dokáží nadchnout a rozradostnit. *** Přestože role jsou sehrány mistrovsky, a to nejen role dvou hlavních právníků, ale i přísedících a novinářů, tu a tam jsem pocítila, že některá řeč mohla být sepsána ještě přesvědčivěji a že nebyla tak pádná (byť projev byl úchvatný vždy), jak se nás film pokouší přesvědčit. Ale to je tak minoritní poznámka, že ji ani netřeba brát v potaz - to jen moje srdeční chlopně pocítily jemnou nedomykavost, ale ten šílený spektákl s bouřlivými a strhujícícmi výstupy byl pořádným prubířským kamenem. (24.01.2014)

Další zajímavej pamětnickej počin. Nějak jsem se v poslední době do těch starých soudních dramat zažral. I tohle mi přišlo dost solidní a od režiséra Kramera o trochu víc podařenější než nekonečný Norimberský proces. Hlavně ústřední téma pokrok versus zaostalost tu dostatečně zaujme. Fanatický kněz nemá chybu skoro se člověku ani nechce věřit, že něco takového bylo ještě ve 20 století možné. Scény ze soudní síně jsou pak rovněž působivé a dobře vygradované i když některý dialogy na mě působí někdy až příliš složitě a umělecky. Film je srozumitelný, ale občas hůře stravitelný. Hvězdu nahoru přidává původní Český dabing.70% (16.12.2015)