Réžia:
Stanley KramerScenár:
William RoseKamera:
Sam LeavittHudba:
Frank De VolHrajú:
Spencer Tracy, Sidney Poitier, Katharine Hepburn, Katharine Houghton, Cecil Kellaway, Beah Richards, Isabel Sanford, Roy Glenn, Virginia Christine (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Matt Drayton je redaktorom v denníku Guardian a jeho manželka Christina vlastní galériu umenia. Svoju dcéru Joey vychovali v liberálnom duchu, napriek tomu ich však zaskočí, keď sa ich dcéra chce vydať za doktora Johna Prentica. Jej nastávajúci je totiž čiernej pleti... (STV)
Videá (1)
Recenzie (261)
Komorní, ale komplexní sociálně laděné drama plné hvězd (setkání Kramerových favoritů, Sidneyho Poitiera, s kterým začínal v řetězech a nejobsazovanějšího Spencera Tracyho s krásnými ženami). Společenská atmosféra šedesátých let ve spojení s hromadou témat a rozdílů, některých jasně kontrastních (běloch-černoch) jiných skrytých až neviditelných (matka-otec-syn, chudý-bohatý, mladý-starý, ...). Silný důraz na archetypální jednání především otců, ale ve výsledku vlastně skoro všech, podtrhuje perfektně vybalancování všech stran a perfektní scénář. Na první pohled totiž vypadá, že bílá bohatá liberální rodina může být problém, ale "černý" otec má ve výsledku mnohem přímočařejší jednání i argumenty (s trochou diktátu). Odraz jedné doby, která je naštěstí, již doufám pryč. ()
Film, který už hodně zastaral. Jeho poselství je samozřejmě chvályhodné, ale jde se k němu až příliš nápadně a okatě, takže se nakonec nedostaví kýžený efekt - to se poté projevuje z závěrečném Traceyho monologu, který postrádá na údernosti a působí spíše nudně a zdlouhavě. V šedesátých letech možná pecka, dnes už jenom slušná konverzačka. Herecké výkony samozřejmě bez výhrad (Poitier se mi tady líbil mnohem více, než V žáru noci ze stejného roku, kde na mě často působil jako vyřezaný ze dřeva). ()
Včera som sa dozvedel, že pred nedávnom zomrel Sidney Poitier, prvý nositeľ Oscara čiernej pleti. V minulosti som už o ňom čo-to pochytil (minimálne som ho poznal podľa mena), ale keď som si teraz zbežne prelistoval jeho filmový katalóg, zistil som, že som ešte nevidel žiadny film v ktorom hral. Aby som to napravil, presunul som svoje plány bokom a pozrel si film Guess Who's Coming to Dinner, ktorý ma z celého hercovho repertoáru zaujal najviac. A musím konštatovať, že ani trochu neľutujem. Samotný Sidney Poitier zahral svoj proťajšok výborne, nutno však povedať, že v porovnaní so svojimi hereckými kolegami nijak zvlášť neexceluje, nakoľko každý zo zúčastnených hrá viac než dôstojne. Herecké výkony sú prosto úžasné, no film našťastie nestojí len na nich. Čo je na ňom ešte dokonalejšie a dáva hercom väčší priestor vyniknúť, je scenár, ktorý (aj keď nie je bezchybný) svoju úlohu spĺňa stopercentne. Posolstvo, ktoré sa tvorcovia snažia predať dnes už možno nie je tak aktuálne, no stále je veľmi dôležité a nadčasové a dialógy, ktoré vo filme zaznejú je potrebné počuť. Celkom by ma zaujímalo, ako by film vyzeral, ak by obe rodiny neboli liberálne založené (asi veľmi zle), pravdepodobne by bol emocionálne ešte silnejší, ale zase by v ňom nebol ten Spencerov bravúrny, záverečný preslov. A ten stál vážne za to. ()
Ve stejný rok, kdy vychází Bonnie a Clyde, dílo Nového Hollywoodu, se objevilo i toto komorní drama Stanleyho Kramera, situované převážně do jednoho domu a jeho místností. Zazářily zde tři význačné hvězdy; Sidney Poitier z mladší generace, Katharine Hepburn a její milenec ve své poslední roli vůbec, výborný Spencer Tracy. Zato Hepburnové neteř Katharine Houghton ve své první roli svou afektovaností moc nenadchla, její Joanna mě spíš iritovala (za což zřejmě může i scénář) - jak si s obrovským nadšením balí kufry na deset let dopředu po jednom dni, kdy oznámila doma svatbu, to není možné snad ani pro tak mladou ženu. Kromě lehkého výbuchu na Tillie ani jednou neprojevila nějakou známku sebereflexe, takže v tomhle jsem stařecky konzervativního pana Draytona chápal. A i kdyby ne, stačí se zadívat na tvář Spencera Tracyho a bylo by mi to jasné - u něj hrají i vrásky. Závěrečný výstup (jenže byl i závěrečným výstupem v jeho kariéře a bohužel životě) neměl chybu. ()
Zlatá éra kinematografie. Užívajte si výkony všetkých hercov a posolstvo, ktoré nesie tento film. Rasové predsudky boli ešte v roku 1967 bežnou záležitosťou, a tak ľudia potrebovali počuť odkaz, aký tento film obsahuje. Že farba a rasa nie sú to, čo by malo brániť dvom ľuďom , ktorí sa milujú, zdieľať svoje životy. Je ľahké pochopiť, to, čo sa tvorcovia na obrazovke usilovne snažia - prelomiť múry a predsudky, ale v reálnom živote to môže byť oveľa ťažšie. Ale je aj pravda, čo povedal Mahatma Gandhi - "Ty musíš byť tou zmenou, ktorú chceš vidieť vo svete". No a zároveň je smutné a dojemné sledovať Spencera Tracyho v tomto filme, pretože zomrel pár týždňov potom, čo bol dokončený. 95%. ()
Galéria (36)
Zaujímavosti (16)
- Brýle Spencera Tracyho (Matt Drayton) nemají čočky. (Kulmon)
- Celosvětová premiéra proběhla 11. prosince 1967 v New Yorku. (Varan)
- Film byl stále v kinech, když byl zavražděn Martin Luther King. Původně byla ve filmu replika, kdy Joey (Katharine Houghton) říká služce Tillie (Isabel Sanford), že přijde další host k večeři, a služka hádá: „Reverend Martin Luther King?“ Po vraždě Kinga studio neprodleně volalo do kin, kde se film ještě promítal, s instrukcemi k vystřižení scény z filmu. (JayZak)
Reklama