Hádaj, kto príde na večeru

Asi nikdy jsem neviděl barevnější film, chvílemi to bylo až kýčovité (západ slunce). ___Kdybych proti oskarovému scénáři namítnul, že jediný jeho nonsense byl ten ukrutný, nepochopitelný a zbytečný spěch, s jakým se "mladí" chtěli vzít, ohrozil bych samotnou podstatu příběhu.___Konverzačka kterou bych nenazval komedií, ale v podstatě ani dost dramatem. O hereckých výkonech už byla řeč, já bych jen dodal, že dabing Marcela Cupáka (Sidney Poitier) a Josefa Větrovce (jeho otec, Mr. Prentice) byl naprosto úžasný, bohužel ani jeden hlas se ale k postavě příliš nehodil, zvláště u Cupáka.___ Nemůžu nazvat Katharine Houghton nejslabší herečkou, ale připadala mi na svou postavu příliš stará (a nedostatečně "pretty"), přestože byla v době natáčení mladší než Joey, kterou ztvárnila.___Celkově u mě jasná pětka a Poitierův zápis (konečně, po tolika filmech) do mé TOPky. (16.08.2008)

Rozhodně nemám nic proti humanistickém poselství tohoto filmu, přestože víc po lopatě to snad ani nešlo, a už vůbec nic proti herecké kanonádě Hepburnové a Tracyho. Jenže "Hádej, kdo přijde na večeři" je až příliš divadelně upjatý a po celou dobu se film plácá na mělčině naprostých banalit, čímž opravdu nechci zlehčovat rasovou situaci ve Spojených státech. Dnes už je to jenom bezzubým reliktem bouřlivé doby, což je poněkud málo. (16.01.2009)

Hodně podrobná sonda o lidských povahách a jejich vyrovnání se s rasismem. Žádný z účinkujících není nijak zvlášť vyhraněn proti lidem s jinou pletí, ale je si vědom obecného mínění a těžkostí s tím spojených. I když by to měl být film Katherine Hepburn, já jsem nespustila z očí Sidneyho Poitiera:-)) (29.06.2005)

On byl black a ona byla bloncka. I koncem 60. let cosi zvláštního. On byl Dr., ona liberála dcerka, jejich budoucnost i tak vypadala na hovno... Velmi chytře napsaný film o tom, že můžete být sebevětší volnomyšlenkář a bojovník za rovnoprávnost, ale pokud si vaše děcko usmyslí, že si vezme černocha/bělošku, jdou všechny ideály stranou, protože víte, že svět je krutý a smíšená manželství to mají cokoli, jen ne snadné. Vztah Johna a Joanny je popisován jako SITUACE a jejich budoucnost jako logický PROBLÉM, který je potřeba vyřešít. Skvěle vymyšlené a zahrané postavy, kupa zajímavých myšlenek, které jsou aktuální ještě dnes. Ale ty dialogy zároveň až moc smrdí politickým manifestem - to mohlo fungovat tehdy, dnes to ale nestačí a hlavně závěrečná scéna jako vystřižená od Agathy Christie působí dost uměle (nehledě na to, jak se s ní legendární Spencer Tracy popasoval). A naopak musím pochválit strukturu příběhu, dávkování jednotlivých scén i práci s kamerou a scénou. Jo a i když to má v popisku komedii, je to hlavně drama. Toho humoru tam moc není - i když párkrát se určitě zasmějete. (27.03.2018)

Zvláštne, že som tento film videl po mnohých rokoch až dnes. Zvláštne, ako staromódne, divadelne, nerealisticky a moralisticky dnes pôsobí. Že získal Oscara a patrí medzi vychytené filmy nepričítam jeho kvalitám, ale skôr tomu, že zapadol do dobovej potreby. Do doby, keď vo viacerých štátoch Ameriky bolo zmiešané manželstvo trestné, doby keď vrcholili rasové nepokoje a keď sa iba nabíjala zbraň určená Martinovi Lutherovi Kingovi. Film je možné označiť ako jeden zo začiatkov idiotského projektu pozitívnej diskriminácie. Krajšieho, vzdelanejšieho a uhladenejšieho černocha než bol Sidney Poitier by ste v Amerike ťažko hľadali. Som zvedavý, ako by sa film vyvíjal, keby si tá rozmaznaná slečinka po 20 min. + 10 dňovej známosti domov doviedla nezamestnaného Sammyho Davisa jr., ktorý by namiesto diplomu z prestížnej univerzity doniesol preplnený výpis z registra trestov. Vo filme nie je prakticky ani jedna postava zo života, počnúc tancujúcim nosičom steakov a končiac Spencerom Tracym. Pripomínal mi nejaký laboratórny pokus pri ktorom sa vezmú typové figúrky, navodí sa situácia a potom sa už iba sledujú interakcie medzi nimi. Medzi jednoznačné pozitíva radím herecké výkony. A to nielen dôstojnú derniéru Spencera Tracyho, ale aj rovnako citlivý prejav Katharine Hepburn. Sidney Poitier je sympaťák, takže hrať nemusí a Katharine Houghton by prospelo menej pátosu a prehrávania. Pre mňa má tento film v súčasnosti význam najmä v tom, že ukazuje, aké jednoduché je byť tolerantným liberálom v teoretickej rovine a ako sa to zmení po priamom dotyku s realitou. Lebo opatrnosť pri miešaní rás a kultúr vychádza z atavistickej potreby zachovania identity. Buďte si istí, že všetky vaše multi-kulti ideály zažijú otras, keď sa vo vašich dverách objaví vaša dcéra s Cigánom, moslimom alebo trebárs s Jamajčanom. A tiež proti nim nemusíte nič mať, ale ... (23.02.2015)