Hádaj, kto príde na večeru

Spencer Tracy se rozloučil v nejlepší formě. Komediální drama, zabývající se nelehkým světem plným předsudků, v nichž, jak správně podotýká John Sidneyho Poitiera, lidé nevnímají jeden druhého jako lidské bytosti, ale podle barvy pleti (Já jsem černoch), je geniální ukázkou toho, jak správně zadaptovat divadelní hru. Jak už jsem psal, Spencer Tracy je zde opravdu vynikající (jeho závěrečný monolog je úžasný, a v některých momentech neuvěřitelně mrazivý, vezmeme-li v potaz, že se nedožil ani premiéry filmu), Katharine Hepburn je skvělá jako vždy, Katharine Houghton je krásně optimistická, kdykoliv se objeví, člověku se prozáří den, ovšem snad nejlepší postavou je místní kněz, přítel rodiny, v podání Cecila Kellawaye. Toho si musí zamilovat každý. Možná by se dalo říct, že tenhle film je z dnešního pohledu skoro nepochopitelný, ale když si člověk uvědomí, jak je to vlastně nedávno, je smutné, že ještě v polovině dvacátého století, panovaly takovéhle předsudky. A mnohem smutnější je to, že v jižnějších státech USA by ještě dneska fotřík vytáhnul na černýho nápadníka flintu. (24.06.2015)

Přilétá "živelná pohroma" :). Velmi bych chtěl být při premiérovém promítání tohoto filmu a sledovat reakce diváků na úvodní scénu, ve které člověku pozvolna dochází, o čem film bude. Úžasné herecké výkony Katharine Hepburn, krásná scéna, při které vyhodí svoji zaměstnankyni a následně Johna varuje, aby si dal na Joannu pozor, neboť je tvrdá po svém otci :). Krásně vyjádřený vztah rodičů a dětí ve scéně Johna s jeho otcem. Jeden z filmů, které mohu znovu a znovu a které mě hladí na duši. (11.04.2009)

Takhle s pětačtyřicetiletým zpožděním je to spíše úsměvné. Ale nutno říci, že to bylo výborně napsané a ještě lépe zahrané. Sidney Poitier byl zřejmě jediným pro bělochy přijatelným černochem a z postavy služebné Tillie museli všichni černošští bojovníci za rovnoprávnost vzteky mlátit hlavou o sedadlo před sebou. Úspěch zaručen. ;-) (23.10.2012)

Ve stejný rok, kdy vychází Bonnie a Clyde, dílo Nového Hollywoodu, se objevilo i toto komorní drama Stanleyho Kramera, situované převážně do jednoho domu a jeho místností. Zazářily zde tři význačné hvězdy; Sidney Poitier z mladší generace, Katharine Hepburn a její milenec ve své poslední roli vůbec, výborný Spencer Tracy. Zato Hepburnové neteř Katharine Houghton ve své první roli svou afektovaností moc nenadchla, její Joanna mě spíš iritovala (za což zřejmě může i scénář) - jak si s obrovským nadšením balí kufry na deset let dopředu po jednom dni, kdy oznámila doma svatbu, to není možné snad ani pro tak mladou ženu. Kromě lehkého výbuchu na Tillie ani jednou neprojevila nějakou známku sebereflexe, takže v tomhle jsem stařecky konzervativního pana Draytona chápal. A i kdyby ne, stačí se zadívat na tvář Spencera Tracyho a bylo by mi to jasné - u něj hrají i vrásky. Závěrečný výstup (jenže byl i závěrečným výstupem v jeho kariéře a bohužel životě) neměl chybu. (11.06.2012)

Moderní divák bude možná marně soupeřit s naivitou a s formálním zpracováním. Ale jsem přesvědčen, že po projekci bude jeho objektivní posouzení více, než kladné, protože tento film je stejně impozantní, jako jeho autor či protagonisté. Asi je zde zapotřebí trocha staromódního vkusu vzhledem ke spisovné angličtině a kulturně-společenským mravům, v čemž bych na druhou stranu viděl i pozitivum, neboť si novodobý divák udělá obrázek o éře gentlemanství a sociálních formalitách. Sršící charisma a sympatie z legendárního Spencera Tracyho povyšují hereckou stránku do výšin, což lze konstatovat jak o přesvědčivém S. Poitierovi, tak o razantní dámě Katharine Hepburn. Totéž platí o dialozích, jejichž vysoká úroveň má největší podíl na skvělém zážitku. Je z nich cítit určité poselství a nutkání zamýšlet se nad rasovou diskriminací. Závěrečný Tracyho epilog je nezapomenutelný. Jedná se sice o čirou konverzačku, avšak její svižná režie vylučuje jakýkoliv špatný dojem. Hádej, kdo přijde na večeři je zářným prototypem mistrně zvládnuté filmařiny, která v rámci žánru moc konkurentů nemá. Alespoň u mě ne. 85% (24.03.2013)