Hádaj, kto príde na večeru

Mistrovská práce Stanleyho Kramera. Odvážná studie lidských vztahů v bezchybném podání ústředních hrdinů. Konverzace morálně jednotných, i když jinak smýšlejících lidí, kde právě jejich morálka dostala touto diskusí přetěžkou zkoušku. Pěkně rozložené karty v zásadním protikladu, ovšem bez zdání samoúčelného nahození rolí, vždyť podobná konfrontace je skutečně reálná. A to nejen mezi smetánkou. Její jemnou inteligenci neopakovatelně stělesnili, at už v roli černošského lékaře Johna Prentica Sidney Poitier (gentleman černošských herců a dodnec u vrstevníků nepřekonán), či konzervativního Matta Draytona Spencer Tracy (v poslední roli je vidět, že postavou i dýchá). Myslím, že divák toužící po vpravdě inteligentním a lidském snímku bude touto mistrovskou hrou dialogů uchvácen. Já snímek beru jako snad nejsilnější apel na lidskou důstojnost a toleranci. (27.02.2006)

Tyhle snímky mi v současnosti chybí. Je sice pravda, že dnes to v USA s tím rasizmem snad není zase tak horké, jak to bývalo převážnou část minulého století, ale po podobně kvalitních a sociálně procítěných konverzačkách se zkrátka slehla zem, což je prostě špatně. Pokud totiž nejsme slepí i hluší k té bezbřehé laskavosti, s jakou i všichni rádoby křesťané dříve k černošskému obyvatelstvu přistupovali, musí nás těch 100 minutek ve znamení chytrých dialogů a působivých hereckých exhibicí bezpochyby zaujmout. Díkybohu, že v poslední době alespoň lidumil Tarantino převedl danou problematiku do čistě moderního pojetí... (04.02.2014)

Doslova a do písmene epesní americká konverzačka, v níž je každý dialog vybroušený a ostrý jako břitva. Výborný mix sociálního dramatu a romantiky z druhé poloviny 60. let velmi trefně problematizuje rasové problémy oné doby, když zpočátku ostentativně lpí na černobílé argumentaci, aby posléze skrze idealistický obrat došel k závěru, jenž je jasný každému rozumně smýšlejícímu člověku. Precizně vyprofilované postavy jsou sice z hlediska genderu pojaty možná malinko stereotypně (předsudek ženy jako citlivé bytosti, muže jako racionálně a pragmaticky smýšlejícího jedince), ovšem z hlediska dobové autenticity vpravdě celkem trefně. Hvězdou večírku je Spencer Tracy, jehož závěrečný výstup je trešničkou na přesladkém dortu. Takhle vypadá Film s velkým "F"! 9/10! (08.06.2013)

Poměrně přeceňované romantické drama o jednom velkém otřesu ve dvou amerických rodinách, když si černoch přivede bílou holku a naopak. Jo, téma zajímavé, ale přes takové herce jsem necítil vůbec nic a bylo tak nějak docela jedno, jestli se vezmou a jaký bude "rozsudek soudce" Tracyho. Poitier ať hrál kohokoliv nebo cokoliv, měl svůj styl sice vymakanej, ale hrál chladně a úplně bez emocí, alespoň na mě to tak působí. Ta mladá kočenka trošku přehráva. Tak trošičku větší nuda, no. Hlavně prvních třicet minut se mi zdálo jako polovina dne. (05.10.2008)

Já vám nevím. Je to slušný film, to ano. Ale odvázaný z něj nejsem. Myslel jsem si, že když rodiče, kteří se vyrovnávají s černošským zeťem, hrají Tracy a Hepburnová, bude to jaksi živější, konfliktnější, chytřejší podívaná. Celé mi to spíš připadá jako instruktážní video pro potenciální rasisty. "Jak se správně chovat k afroamerickým spoluobčanům" nebo tak něco. Zajímavější je, že si autoři vůbec dovolili naznačit možnost rasismu z druhé, černošské strany. V šedesátých letech, době velkých rasových nepokojů! To je jistě odvaha, ale zdá se mi, že se tím sami tak nadchli, že zapomněli na jiné věci, jako třeba ujasnit si žánr. 60% (26.01.2006)