Všechno bude fajn

FAMUFEST 2017. Tož sem nastražil ovar a fógli prolákli, že ňáké brněnské borec ufachčil ólrajtové biják, na kerý cajzli čumijó jak bukál na kundu. Hodil sem na to hned hrubó čučku a zgómnul, že to nabetón není žádné tunel ani fligna. Je to špica, betálná prča, vole, a pecnil jsem se u toho jak neogrilované kóc na goldnové kódr. Ten Bobik je řádné pobóchanec a fišál, že bych se s ním ze startu vylepil na škopek. Suprsuchá štatlovská old satira, kerá má všecko – Muchu, Šulina aji betálně zdivočelého Mikluša. A jestli to v tom práglovkym Famufestu neskončí na bedně v goldu, razím tam sofort osobně rozhodit pár Švédům sandál a vysadit jim mixnu. (18.11.2017)

„Rozvrhnout 14 tisíc hrubého na jídlo, nájem a plínky, to je dnešní brněnský funkcionalismus.“ Asi na žádný jiný český film za poslední roky jsem se netěšil víc. A přestože má očekávání byla vysoká, tenhle „laskavě-anarchistický“ film je snad ještě překonal. Nevím, jak moc záleží na tom, zda divák v Brně někdy žil či ne, já se ale bavil královsky. I když je dobré dodat, že jde hlavně o satiru. Brutálně vtipnou, politicky nekorektní a hořkou zároveň, takže někdy film krapet sklouzává do lehké deprese, ovšem vzápětí je z ní vytržen nějakou vtipnou situací. Nejvíc mě asi bavily vstupy našeho „průvodce“ (při zmínce o doplácení půlky potratu ve stravenkách jsem se svíjel v křečích smíchy), ale těch frků i z úst ostatních aktérů si divák užije dosyta (vede „laktační guerilla“). A když si k tomu připočtu ještě milé rozloučení s „jemnou“ úpravou Knockin‘ on Heaven’s Door, musím dát zcela neobjektivních 5*. „On to jako Láďa myslel tak, že některý ty matky maj těch dětí třeba i 6. Víme vo kterejch matkách je řeč…“ - „To přece víme, ale to nesmíme takhle říkat!“ (26.08.2018)

-4* Tahle komedie se mi ukázala jako třetí nejlepší český film roku 2017 (když jsem tedy odfiltroval kraťasy a dokumenty) a tak jsem si řekl, že to musím vidět. Sice si tu autoři dělají srandu z Brna a jeho obyvatel, ale vše podstatné by se dalo přenést do jakéhokoliv jiného města. Mé lehce nadhodnocené čtyři hvězdičky si tato malá nezávislá a avantgardní komedie o moravské metropoli nejspíš zaslouží, protože jsem se u ní velmi dobře bavil. I když případné diváky varuji, že nejde o běžný film a spíš působí jako divadelní či streetové představení převedené na filmový pás, takže jde spíš o festivalovku. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.03.2018)

Výstižnější už tenhle film snad ani být nemohl. Všechny ty obecně známé pravdy (mnohdy s přesahem daleko za hranice Brna) režisér Robin Kvapil vyjádřil naprosto bez obalu a tak neuvěřitelně vtipně, že jsem se smíchy popadala za břicho. Ačkoliv jde především o hořce sarkastický a jízlivě hořký obraz doby, ve které jsme žili a stále ještě žijeme. (90%) (27.03.2023)

Hele, žít Brno fakt není taková póza, jak se může lidem, kteří v něm jakože nihilisticky přežívají, zdát. Jasně, je to sranda i nějaké to mrzení, ale dokument to není ani zbla a na jakože filmovou rekonstrukci v tom zase ty dokumentární prvky hrozně prudí. To, co začíná jako osobitý vtip, ve kterém se dá opravdu bydlet (v mém případě 7 let), skončí jako neskutečně vychtěná zábava party kámošů, co si to chtějí vyříkat s ex-kamarádama i nekamarádama, přičemž se maskují za (sic!) silnou linku o páru v očekávání a nakládají tak především sami sebe a dokazují všem naokolo, že určitá míra urbanisticko-sociálního kretenismu může postihnout kdekoho. Brno, město, které není bez následků. (30.10.2017)