Všechno bude fajn

Brno si svůj film opravdu zasloužilo (Nuda v Brně se točila převážně v Hradci a o Brně nebyla). Největším nebezpečím politicky angažované komedie je, kdyby nebyla vtipná. A to se nestalo. Komedie funguje na jedničku. Je pravda, že Šplíchalův nihilismus už je někdy trochu únavný (nestačilo divákovi říct jednou, že život nemá smysl?), ale vynahrazuje ho salvou gagů a dobře fungující satirou. Šplíchal je výborný scenárista, jeho inspirace hnutím ANO, pro které kdysi pracoval, je zjevná (hnutí Všechno bude fajn). Taktéž reflexe Onderky a Žít Brna je snadno pochopitelná. Rozhodně nejde o reklamu na ŽB, spíš si tu Kvapil vyřizuje své osobní spory s Hollanem, ale to se dalo celkem čekat. Režisér i scenárista se tradičně vymezují i proti havlismu a undergroundu jako nositelům zprofanované pravdy a lásky. Je fakt, že parodie na Plastiky je drsná, ale vydařená. Jen jsem se nemohl zbavit pocitu, že se těším, až za 20 let nová vlna zase sejme a zesměšní generaci seskupenou okolo současného Alarmu (Šplíchal zde pracuje jako novinář). Za sebe mohu říct, že mi Šplíchalův scenáristický nihilismus sedí víc než jeho angažovaná novinařina. Ale to už do toho tahám vlastní názory na politiku. Brno jest vytěženo kompletně: šaliny, Cockclock, TIMO, Stratil, Mucha, Vtípil, K.Olivová, Mýdlo, brněnští herci, ohňostroje a draci. Tenhle text píšu pár hodin po zhlédnutí a už se mi celá dějová linka téměř vykouřila z hlavy. Škoda, kdyby tam byl nějaký sevřenější příběh, bylo by to jistě lepší než tyhle separované epizodky. Případně mohl režisér jednotlivé dějové linky lépe formálně oddělit. Zmiňované epizody se střídají tak nějak nahodile, asi jako když chytnete dobrého opileckého vypravěče ve 3 ráno v Mýdle. Přesto jsem moc rád, že film vznikl a dostal státní dotaci. Moc bych si přál, abychom měli stát, který neustoupí hloupým tlučhubům a dotace na kritickou satiru si vždy obhájí. Ale bojím se, že za pár let by tvůrci nemuseli dostat ani korunu. (16.08.2017)

FAMUFEST 2017. Tož sem nastražil ovar a fógli prolákli, že ňáké brněnské borec ufachčil ólrajtové biják, na kerý cajzli čumijó jak bukál na kundu. Hodil sem na to hned hrubó čučku a zgómnul, že to nabetón není žádné tunel ani fligna. Je to špica, betálná prča, vole, a pecnil jsem se u toho jak neogrilované kóc na goldnové kódr. Ten Bobik je řádné pobóchanec a fišál, že bych se s ním ze startu vylepil na škopek. Suprsuchá štatlovská old satira, kerá má všecko – Muchu, Šulina aji betálně zdivočelého Mikluša. A jestli to v tom práglovkym Famufestu neskončí na bedně v goldu, razím tam sofort osobně rozhodit pár Švédům sandál a vysadit jim mixnu. (18.11.2017)

Hele, žít Brno fakt není taková póza, jak se může lidem, kteří v něm jakože nihilisticky přežívají, zdát. Jasně, je to sranda i nějaké to mrzení, ale dokument to není ani zbla a na jakože filmovou rekonstrukci v tom zase ty dokumentární prvky hrozně prudí. To, co začíná jako osobitý vtip, ve kterém se dá opravdu bydlet (v mém případě 7 let), skončí jako neskutečně vychtěná zábava party kámošů, co si to chtějí vyříkat s ex-kamarádama i nekamarádama, přičemž se maskují za (sic!) silnou linku o páru v očekávání a nakládají tak především sami sebe a dokazují všem naokolo, že určitá míra urbanisticko-sociálního kretenismu může postihnout kdekoho. Brno, město, které není bez následků. (30.10.2017)

Zajímavej tvar. Fungující, pestrý, hravý patlámo. Autoři trpí klamným pocitem, že spolkli šalamounovo hovno, občas na to ale vážně kápnou. Osobně jsem třeba rád za linku s nešťastníkem Láďou- podobný osudy mi nejsou lhostejné. Pro důchodcovské guerilly by se taky našlo opodstatnění. Dildo na Svoboďáku ztopořenej omyl- podepisuju. Třídní srazy- přesný. Zajímavá věc, palec (Láďa) hore. (06.08.2017)

„Rozvrhnout 14 tisíc hrubého na jídlo, nájem a plínky, to je dnešní brněnský funkcionalismus.“ Asi na žádný jiný český film za poslední roky jsem se netěšil víc. A přestože má očekávání byla vysoká, tenhle „laskavě-anarchistický“ film je snad ještě překonal. Nevím, jak moc záleží na tom, zda divák v Brně někdy žil či ne, já se ale bavil královsky. I když je dobré dodat, že jde hlavně o satiru. Brutálně vtipnou, politicky nekorektní a hořkou zároveň, takže někdy film krapet sklouzává do lehké deprese, ovšem vzápětí je z ní vytržen nějakou vtipnou situací. Nejvíc mě asi bavily vstupy našeho „průvodce“ (při zmínce o doplácení půlky potratu ve stravenkách jsem se svíjel v křečích smíchy), ale těch frků i z úst ostatních aktérů si divák užije dosyta (vede „laktační guerilla“). A když si k tomu připočtu ještě milé rozloučení s „jemnou“ úpravou Knockin‘ on Heaven’s Door, musím dát zcela neobjektivních 5*. „On to jako Láďa myslel tak, že některý ty matky maj těch dětí třeba i 6. Víme vo kterejch matkách je řeč…“ - „To přece víme, ale to nesmíme takhle říkat!“ (26.08.2018)