Wonder Woman 1984

S Patty Jenkins kamarád opravdu nebudu. Mělo to sice pár akčních scén, kterým nechyběl nápad a Hans Zimmer jim dodal výbornou kompozici, jenže to je po hříchu všechno. Připadal jsem si jak na seanci uvědomělé aktivistky, nikoho nezabít vole, ženy forever, apel na lidstvo snad ve všech oblastech, ach bože, spláchnout do hajzlu a zhasnout. (17.04.2021)

Čekal jsem to horší dle tragických recenzí, ale není to až tak špatné. Nejlepší je hned úvod, kde je olympijský turnaj Amazonek a ten byl úchvatný, potom se děj výrazně zpomalí a na komiksovku je zde překvapivě málo akce a ikdyž na ní dojde, tak příliš za moc nestojí. Bavil mě však nápad s plněním přání, díky kterému jsem se nenudil a Pedro Pascal snad poprvé hereckým projevem nezaujme. Vidět film v kině, tak zklamaný odcházím, ale doma mi to na průměr v pohodě vyšlo. Příběh***, Akce***, Humor**, Násilí>Ne, Zábavnost***, Hudba*****, Vizuál****, Atmosféra***, Napětí***. 5.5/10. (30.12.2020)

Koukal jsem na to vykalenej ve tři hodiny ráno, ale ani to mi nepomohlo k tomu abych se u týhle genderově vyvážený a totálně neakční nudy málem neumlátil k smrti. Původně jsem to chtěl nechat bez hodnocení a komentu, ale proč symbolicky na konec jeblýho korona roku 2020 nedat jeden poctivej odpádek.0% (31.12.2020)

Pokus o zopakování totožného postupu v jiné retro době dopadl polovičatě. Ať už se hlavní scénárista prvního dílu Allan Heinberg dobrovolně odklidil k seriálům nebo se nepohodl s dalšími tvůrci, u pokračování už jeho jméno nefiguruje a je to znát. Ingredience jsou totiž stejné, ale jakási středová nit, která z dobrodružné pohádky udělala legendární podívanou, tentokrát chybí - a nebo je zašmodrchaná. Nebudu lhát, vážím si staromilské první poloviny, která se chová tu jako Superman od Richarda Donnera, tu jako fantasy béčka téže doby (myšleno v dobrém). Ani tentokrát se zbytečně nestaví propojené vesmíry, jen se jde po cestě komiksů tím směrem, kterým mířily před desítkami let v papírové i celuloidové podobě. A většinu času funguje i v navázání na válečné hrátky, protože jestli má někdo chemii téměř atomovou, jsou to Gal Gadot a Chris Pine. Jak se člověk přenese přes to, že se někdo objevuje v cizím těle a jak je s oním tělem poté nakládáno, zůstane sladkobolná, rozpačitá, ale přesto opravdová a uvěřitelná romantika, kde věřím každému slovu a při libovolně plačtivém prohlášení typu "Už nikdy nebudu milovat," ukápla nejedna slza i mně. Tím ale končí největší pozitiva a se zbytkem si nevím rady. Nemám problém s náturou a směřováním dalších postav, protože i to spadá do obrázkové tradice, ale nevím, proč je Pedro Pascal silou tlačený do módu Rock Me Amadeus a proč je ho v ději asi tak o třicet minut více, než by bývalo stačilo na bohaté prokreslení jeho motivace. Stejně tak časté "vychovávání" diváka je do očí bijící a morálních pouček na téma gender nebo consent mohlo být méně nejen kvůli tomu, že sem žánrově nepasují, ale protože jsou téměř polopaticky servírovány přímo do kamery. A konečně to nejtrestuhodnější. Finální souboj a co z něj vzejde je nejslabší částí filmu, která jak kdyby byla přítomna jen kvůli nutnosti se jakkoli se zápletkou rozloučit. Akce je banální a kvůli šeru neviditelná, závěrečná morální lekce nelogická, kostýmy a masky vůbec nefungují a hlavně se v tu chvíli jde k půl třetí hodině stopáže a jakkoli jsem se u filmu bavil, tohle rozhodnutí nic nestříhat nechápu ani trochu. Patty Jenkins podlehla velikášskému syndromu a Wonder Woman hlavně proto musela na završení trilogie zapomenout. (19.07.2023)

Ve Wonder Woman 1984 jsou scény, které přinejlepším dosahují žánrového průměru, anebo scény, které jsou vyloženě zkratkovité, blbé jak tágo a vrstvící klišé na klišé. Všechno pochybné, co byste třeba takovému Supermanovi z roku 1978 prominuli, protože je přeci z roku 1978 a zároveň byl pionýrem podoby moderních komiksových snímků, se tu tvůrci snaží prodat asi jako cool retro rekvizitu, ale přitom je to jen stupidita scénáře a totální usnutí na vavřínech. Akční scény jsou asi tou nejslabší stránkou filmu. Že Patty Jenkins neumí točit akci a jako mnozí další vše dohání nepřirozeně vypadajícím CGI, jsme zjistili už v jedničce, ale dát do 151 minutového obřího blockbusteru celkem asi jen 4 krátké a nevýrazné akční scény, to je skoro na pováženou. Možná však právě proto mě ani neštvaly tolik, jako v prvním filmu. Jinak je to po všech směrech zapomenutelná podívaná, která letos vlastně dostala více mediální pozornosti, než za kolik ve skutečnosti vůbec stojí. (27.12.2020)