Aladin

De facto kopie kreslené verze, akorát s jednou (?) úžasnou písní navíc, s absencí některých finančně náročnějších scén (např. věž kutálející se sněhem), s méně démonickým Jafarem a s logičtějším závěrem aneb modrý, stále létající Džin, který vyráží objevovat dálky, mi upřímně nikdy 2x nesedl.;-) EDIT: Po druhém zhlédnutí je "Aladdin" mou vůbec nejoblíbenější Disney-předělávkou a zvedám na křišťálově čistých 5*! (16.07.2019)

Moje děti dokonale uchvátil, mě docela potěšil. Nová generace potřebuje remaky (z Aladina je třeba tak trochu parkourista) a milovníci původních látek se často při oznámení záměru osypou. Tentokrát tolik nemuseli. Guy Ritchie odvedl v rámci možností solidní práci, všem je nám totiž jasné, že u Disneyho se na experimenty příliš nehraje a jsou meze, které nelze překročit a hrany, které nelze ohýbat. Ritchieho pojetí Krále Artuše mě nebavilo, obecně jeho (i ty ostřejší) kousky moc nemusím. Výprava je nicméně velkolepá a příběh prakticky totožný jako u verze z roku 1992. Jen není animovaný. Ovšem počítačově vymazlený, strhne vizuálem, nápaditými triky, zářícími kostýmy, tanečními scénami. Britka Naomi Scott je fakt kočka, představitel Aladina mi až tolik nevadil a energický Will Smith velmi potěšil. Připomene Fresh Prince, rapuje, divočí a je hlavním pozitivem téhle rodinné podívané, zatímco princezna Jasmína a pouliční zlodějíček Aladin v ozkoušeném podání poznávají vše možné i nemožné o životních hodnotách. Spokojenost. Navíc když si vzpomenu třeba na nedávného Dumba... (13.04.2020)

Aladin je zkurvený terorista, představující pro pomalu degenerující světovou kulturu úplně totéž, co Binládin pro Světové obchodní centrum. A Guy je Vpitchie! Úplně! Pohřbít totiž svůj dřívější talent, jedinečný styl a nespornou originalitu komerčním zaprodáním se nejhoršímu rakovinotvornému kurviči dětského vkusu, který to opět bez skrupulí napálil tupým, prázdným, povrchním, ale mohutně přebarvičkovaným Boeingem plným zubokazných máršmelousů rovnou do křivozubých úsměvů mongoloidních diváků, to je přinejmenším ukázka ztráty sebeúcty na úkor hrabivé bezcharakternosti za každou cenu, nebo zoufalství. Kdejaký Sindibád, jakož i původní příběh Aladina, vám potvrdí, jak jsou Pohádky tisíce a jedné noci rozmanité, mnohdy napínavé a plné fantazie, ovšem Globální degenerátor zase vyplodil jen umělohmotný vykrmovač korporátního prasátka, ze kterého by Šehrezáda z fleku hodila sultánovi kosu na turban. Plytký až dementní buzikál „Na pandžábské svatbě 3“, kde se tři čtvrtiny hrací doby jen nějaký mimořádně odpudivý a nesympatický cigoš úlisně snaží v paláci zasunout svůj hnusně pokřivený scimitar do pochvy byť prudce píchatelné a slušně zpívající princezny, do čehož místy až trapně a násilně freščurákuje modrý Wilík. Ten ostatně v mých očích taky právě spláchnul svou veleúspěšnou kariéru, podloženou pečlivým výběrem kůl rolí, do smrdutého hajzlu osmiciferných podílů z prodejů nabubřelého a uvnitř dutého hovna zástupům slaboduchých přežvykovačů popkornu (10.08.2019)

Jakožto obří fanoušek původního filmu (viděl jsem jej tak 50x určitě) jsem rozhodně měl nemalá očekávání, ovšem uklidňovalo mne, že je nyní u kormidla Guy Ritchie. Což se bezpochyby potvrdilo jako nesporná výhoda celé produkce, jelikož režijně je Ritchie stále neomylný a jen srší nápady. A Disney si navíc, co se týče přepracovávání svých legendárních animáků do hrané podoby, vybudoval obrovské know-how a totožně jako u Krásky a zvířete či Knihy džunglí cituje jednotlivé scény, které fanoušci snadno rozeznají a nostalgicky si zavzpomínají. I přesto, že toto všechno vím a přípravu jsem nepodcenil, mě překvapilo, jak moc velkolepý a výpravný nový Aladin je a jestli jsem si v dětském věku představoval, jak by vypadal v hrané formě, tak to by to bylo nejspíše přesně takto. Will Smith měl nesmírně obtížnou pozici v představění role, kterou v dabingové formě doslova definoval Robin Williams (ačkoliv jsem viděl film vždycky pouze v dabingu, Džin je prostě dokonalá postava), nicméně se mu to víceméně povedlo výborně, pouze v pár okamžicích to už s těmi skřeky přestřelil. Dále je třeba zmínit hlavní součást tohoto kouzelného příběhu Tisíce a jedné noci. Aladdin je z velké části muzikál, navíc s plně kultovními titulními písněmi, které samozřejmě skvěle fungují v kombinaci s neskutečnými barevnými výjevy na plátně, ovšem najdou se tu i dvě nové, zřejmě cíleně psané na ženskou emancipaci princezny Jasmíny (toť otázka, jestli se to zrovna do arabského světa hodí) a trošku z filmu trčí. Větší problém ale vidím ve finále, při kterém jsem se malinko ztrácet a vlastně už mě to CGI předvádění nebralo. Výjimečně neříkám, že bych krátil, ale 130 minut je zkrátka hodně a napoprvé to mé nadšení až do konce tedy nevydrželo (EDIT: napodruhé už ano!), to je ovšem jen mírný zádrhel u takovéhle pecky, která jistě vydělá hromadu zlaťáků. A mě jen zajímá, jestli opravdu adaptují některý z videosequelů, které následně disneyovci vyprodukovali.. (23.05.2019)

Přiznávám, že původní Aladin mi nevadí, ale nepatří k mým vyloženě oblíbeným Disneyovkám, přesto jsem nové verzi docela fandil a to především díky přítomnosti Guye Ritchieho na režijní stoličce od kterého jsem očekával, že filmu dodá svůj jedinečný styl a povede se mu s Aladinem to samé, co se mu v mých očích povedlo se Sherlockem. Bohužel nový Aladin je krásně barevný, ale jinak nudný až otravný, což je způsobeno hlavně výběrem neznámých herců a neustálými hudebními čísly, kdy mě ani jedno nezaujalo, což je problém vzhledem k tomu, že zabírají snad polovinu filmu. Možná to způsobil mizerný dabing, nebo špatné rozpoložení, ale nový Aladin mě nezaujal prakticky ničím a vtipný Smith a příjemný vizuál to nijak nezmění. *** Aktualizace po druhém shlédnutí, které mi sedlo více a film si tak zaslouží slušné 3* (29.10.2019)