Atypický

Chápu, že mnoha lidem lidem tento seriál připadá zábavný, ale není možné na něj spoléhat jako na dobrou autistickou reprezentaci. Cílem totiž není šíření povědomí o autismu ani nabídnout lidem ve spektru něco, s čím by se ztotožnili, cílem je, aby se co nejširší publikum pobavilo nad lidmi, kteří jsou v něčem jiní. Je to seriál, který vytvořili neurotypici pro neurotypiky. Tvůrci se radili s psychology a rodiči autistických dětí, ale samotní lidé na spektru se na něm prakticky nepodíleli a dokonce i hlavní postavu hraje neurotypik. Sam spíše než jako člověk působí jen jako slepenec stereotypů. Bylo by třeba tyto stereotypy spíš bořit, než se k nim neustále vracet. Někteří lidé se shodují, že věrnější zobrazení autismu vidí spíš v Casey a Else. Seriál neukazuje Samův svět, jeho prožívání a jeho těžkosti, ale spíše to, jaké problémy přináší Samův autismus lidem kolem něj. (26.04.2022)

Jak divné vlastně jsou všechny ty věci, které normálně děláme, pravidla kterými se řídíme a způsob jakým komunikujeme s lidmi ? Vlastně to nejsou divné věci, než se nad nimi člověk zamyslí trochu z jiného úhlu pohledu...----"What do I have to do to get you to go to the dance? " "Ask them to turn off the music, so that it was silent, that would be nice." "A dance without music would be a dance without people." "That sounds pretty good too."---- (17.03.2018)

Přesně ten typ dramedy seriálu, který mám rád. Příjemná feel-good atmosféra, kde se humor střetává s ne vždy až tak veselými životními situacemi. U moderních seriálů mám občas pocit, jako kdyby mě jejich témata už trochu míjela, ale Atypical si na nic nehraje. Je to mile a chytře napsané - rodinné, nenucené a ze života. Ve druhé polovině seriálu jsem měl pocit, že šel autismus trochu do pozadí (což i dává smysl) a hlavní slovo dostala Casey a její hledání vlastní identity a životních cílů. A tady je seriál dokonalou ukázkou toho, jak by se k LGBT tématice, která tu správně vlastně ani není LGBT tématikou, mělo přistupovat - s respektem, neutrálně, bez škatulkování a trapných stereotypů. Kde si v první sérii pro sebe seriál kradla Jennifer Jason Leigh v roli úžasné mámy, ve zbytku jasně seriál táhne právě Brigette Lundy-Paine v roli neméně úžasné ségry Casey. Ale i vedlejší postavy jsou prokresleny dost zevrubně, jejich silné stránky, ale i slabosti a dost rychle jsem si je, zejména pro svou lidskost, oblíbil. A o to hůře po 4 relativně krátkých, ale obsahově nabitých, sériích opouštěl. (29.03.2022)

Priemerny serial o jednej netypickej a z polovice neskutocne sympatickej rodinke. Uplne si ma ziskal hlavne otec rodiny v podani Michaela Rapaporta. A potom je este uchvatna a nadherna dcera Brigette Lundy-Paine. O triedu zaujimavy je syn autista. Obcas ma vtipne hlasky, ale miestami je len otravny. Najmenej ma bavila matka a jej linia s neverou. Zato neskutocne vtipnou je postava kamarata a radcu autistickeho syna ohladom randenia. Od zaciatku ma zaujal vyvoj pribehu niektorych postav natolko, aby som si pozrel celu prvu seriu, ale zaroven tam bolo vela nezazivnych linii, ktore ma vôbec nebavili a preto davam len priemerne hodnotenie. Zaver serie priniesol ocakavany cliffhanger. Podla mna by z toho dal zostrihat jeden skvely film. Druhej serii asi zo zvedavosti ohladom vyvoja niektorych linii a vdaka sympatakovi Rapaportovi asi neodolam, ale nejak extra nateseny na ňu nie som. 5/10. (01.09.2018)

Obvykle fakt nemám ráda tohle osekaně zjednodušené prezentování autistů jako těch chytrých asociálů, co milují pravidla, a ani nemusím tyhle naivně optimistické příběhy, bez větších problémů, s převážně dobrými konci a dobrými lidmi. Atypical má ale tak sympatické postavy, chytlavý příběh a kouzelnou Brigette LundyPaine, že mu všechny "nedostatky" s radostí odpustím :) (19.08.2017)