Něžný barbar

Pustil jsem se do knižního Hrabala a zajímalo mě, jak si s jeho nezfilmovatelným stylem dokázali poradit soudobí rejžové a rejžáci. Tak třeba tahle záležitost jako adaptace knihy fakt neobstojí; mnoho hlášek je tu sice citovaných doslova, ale občas je říkají jiné postavy a občas jim úplně chybí původní kontext, a když jsou ty často neskutečně bizarní příběhy tří kamarádů převedeny do obrazové podoby, zbaveny kouzla Hrabalova jazyka najednou působí úplně obyčejně. Navíc, natočit film tak, aby se divák dokázal do postav/y vžít, je tisíckrát těžší, než tak učinit v knížce, a pokud to tvůrce nechce řešit nekonečnými voiceovery, musí si najít svoji specifickou cestu, tak jako třeba Villeneuve u Duny, což se Kolihovi nepovedlo. Na druhou stranu se celkem poctivě snaží nám nezasvěceným Boudníkovo umění jeho ústy nějak srozumitelně vysvětlit (na což třeba knížka sere, respektive, jde na to úplně jinak), takže se nakonec mohl tvářit, že si kladl i jiné cíle, než jen svlíknout tehdy velmi obstojně vypadající Chýlkovou. (30.05.2022)

Další skvělý film s Polívkou. On Šašek a královna či Kalamita je fajn, ale tohle mělo se Zapomenutým světlem další takový vážnější rozměr. Hrabalovu předlohu jsem nečetl, přesto si myslím, že se úvodní trio role zhostilo dle autorových představ. A na té komunististické zanedbanosti a opršené oprýskanosti domů je dnes cosi nostalgického ... Velmi zajímavý film. * * * * (19.02.2013)

Smál jsem se v kině snad jediný, když Evelyna Steimarová říká Bolkovi v bufetu: "Tedy vaší ženou bych být nechtěla". Moc dalších příležitostí k smíchu jsem neměl... Tragikomedie z Hrabalovy tvorby jsou už takové. Snad jsem jen neměl číst předlohu. Film má jiný konec a i v pár dalších detailech je odlišný. Člověka znalého Hrabalovi knihy to musí nutně dráždit. 1989 a dva nejlepší filmy z tohoto roku: Něžný barbar a Vážení přátelé ano. (14.01.2008)

Československý film natočený podle stejnojmenné novely B. Hrabala vyprávějící o životě grafika a malíře Vladimíra Boudníka (1924-1968). Pan Boudník byl zakladatel uměleckého směru explosionalismu, tvrdící, že umění lze nalézt v předmětech běžného života a ke své originální tvorbě používal originální techniky a strukturální grafiku. Tohoto pražského intelektuála, jenž se stal slavným až po své dosud nevysvětlené smrti krátce po sovětské okupaci, ztvárnil přesvědčivě B. Polívka. Ve filmu se objevují kromě hlavní postavy i jeho nejbližší přátelé, již zmiňovaný B. Hrabal v podání J. Menzela a básník E. Bondy, jehož s jistou výstředností ztvárnil A. Goldflam. Snímek P. Kolihy se odehrává v 50. a 60. letech, avšak je od politiky dostatečně izolován, středem zájmu je ústřední trio kamarádů a jejich zážitky, které se nesou v typickém hrabalovském poetickém duchu. Film se zabývá i osobním Boudníkovým životem, kdy s ním fatálně psychicky zacloumal rozchod s družkou (I. Chýlková) či intelektuální spory ve sdíleném bydlení s Hrabalem. V dalších postavách v menších rolích se objevila V. Kaplanová, J. Hanzlík či P. Zedníček a v závěru dokonce i mistr R. Hrušínský, který vyprávěl Menzelovi zábavnou historku. V roli servírky v oblíbené hospodě se objevila i půvabná E. Steimarová, Bolkova bývalá manželka. Něžný barbar vznikl v roce 1989, tedy v roce, kdy byla natočeno spousta vynikajících filmů, jež bohužel v důsledku společenských a politických změn upadly v zapomnění. Snímek mě zaujal, jednak hereckými výkony hlavního tria intelektuálů, ale také již zmíněnou nesnadno definovanou atmosférou, při konkrétním udělení ocenění se však přikláním k průměru. (09.10.2022)

,,Všichni jsme na jedné sexuální lodi." Trochu svérázné uchopení Hrabala, jiné než v Postřižinách a Slavnostech sněženek. Některé filmy natočené během perestrojky (příp. krátce po revoluci) svou tvůrčí invencí a svobodnějším nádechem dávaly vzpomenout na 60. léta, zde konkrétně na "nemenzelovské" adaptace Hrabala. Některé scény jakoby přímo odkazovaly na Herzovy Sběrné surovosti nebo Chytilové Automat svět z "Perliček na dně". Vysloveně o kritičnosti ve vztahu k socialismu v 50. letech, kdy se odehrává, zde moc mluvit nelze, ale přesto cítit minimálně ironický nádech blížící se až ke karikatuře – za všechny momenty určitě úvodní sehraná anekdota s příslušníkem VB a jeho odváděním malíře, který svými čmáranicemi porušil zákaz fotografovat prostor Holešovického přístavu. :)) Pokud jde o mé dojmy, spočátku se mi před očima až divoce střídaly pasáže, které mne hodně pobavily, potěšily s hodně ulítlými výjevy, u kterých jsem s podivem zíral a ptal se: tohle je opravdu Hrabal? Inu je, akorát se zcela jinou poetikou, neb Menzel vystřídal svůj dřívější post režiséra za jednoho z hlavních herců, a Koliha až příliš experimentoval. Undergroundové hudební tóny působily v tomhle poetickém retro filmu jako pěst na oko. Nakonec si lze vychutnat alespoň nádherné epizodky s Rudolfem Hrušínským, přesto jsem se nakonec rozhodl jen pro průměrné hodnocení. 60% (15.01.2020)