Gentleman s revolverom

"Mají daleko víc zkušeností s loupením, než máme my s jejich chytáním." Já nemám žádný zkušenosti s vykrádáním bank, což je v mým věku trošku ostuda, tak se snažím alespoň filmově vzdělávat. Většinou mi to moc nejde, protože cílem bejvají prachy a těch mám dost. Jenže tady jde o zábavu z loupení a to už mi připadá jako zajímavej důchodovej koníček. Forrest a jeho Parta za zenitem jsou zkrátky fajn pohoďáci, kteří mi dodali spokojenej úsměv na tvář a neotravovali mě zbytečnostmi v podobě rodinnejch, morálních nebo penzijních traumat. Prostě užívat si člověk musí umět v každým věku a já se toho zkouším držet. (20.10.2021)

Bankovního lupiče gentlemana, policajta na jeho stopě i Loweryho nekonformní styl spojuje jedno slovo. Ležérnost.. Citlivý film o nebezpečí prázdnoty života bez „pozitivní“ závislosti, tempem se přizpůsobující svým postavám a potřebám vyprávění. A pan Robert Redford? Přirozený talent, který nám naposledy ukázal, že takoví jsme byli a že je nezbytné žít po svém. Nezbývá, než popřát legendě spokojenou penzi a příliš vzdálený most tam na druhou stranu.. (13.02.2019)

Těžká vlna nostalgie a pro Redforda (bez Newmana) nejlepší možná rozlučka. Lowery tentokrát režíruje sympaticky a daří se mu prodat životní energii a nadhled titulní postavy - její nekonečná rebelie je vtisknuta i do konceptu vyprávění, které ve finále vlastně úspěšně vzdoruje vytvářenému očekávání a rozvíjené motivy zaklapává vyloženě po svém. A většinou moc zábavně a nerušivě. (22.01.2019)

Pohodová atmosféra je sice hezká věc, ale jen ona sama nestačí, když je okolo ní prázdno. Redford vlastně jen chodí od banky k bance a s úsměvem loupí. Občas má k ruce Glovera s Waitsem, ale ti jsou tu vlastně jen do počtu. Laciná i nijaká je i romantická linka a šťávu nemá ani policejní pátrání. Sice bych chtěl Redfordovu derniéru hodnotit výš, ale nejde to. Nudil jsem se. 30% (21.01.2019)

Představte si, že existují na světě lidé, kterým se prostě nechce chodit každý den do rachoty za těch pár šestáků, aby pak za tu otrockou dřinu dostali otrockou vejslužku a za ní si pak koupili pár vypečených koláčů. Tito lidé si asi už v mládí položili existenciální otázku„Proč se celý život trápit a dělat vše tak složitě a proč ze sebe dělat takový blbce, když jednoduše stačí vejít do banky k přepážce, kde s úsměvem na tváři stačí slušně požádat s bambitkou v ruce o těch pár prašivých doláčů, který stejně nebudou nikomu chybět?" Tak přesně o tomto je náš příběh, který byl prý inspirován skutečnými událostmi a i když se na to koukáte, tak je vám hned jasné, že hlavní hrdina tohoto příběhu, který se jmenoval Forrest Tucker a který opravdu existoval byl tak trochu jako světaznalý a příjemně upovídaný svými báchorkami takzvaný Baron Munchhausen, kterého všichni známe pod přízviskem Baron Prášil. V této story se podíváme pod pokličku několika gentlemanských přepadení peněžních ústavů ve kterém si parta znuděných gerontů plní své životní sny a to skoro na sklonku svého života, kdy si užívají svůj lup každý podle svého gusta. Proč by měli v důchodovém věku rejt držkou v zemi a počítat každej krejcar a stát sáhodlouhé fronty na úřadech, kde jim milosrdně dají almužnu se kterou by nevyžil ani Bulhar na Matějské pouti. Forrest a jeho banda si užívali mladých slečen a pro všechny americký dědky a báby se stali inspirací a pro některé dokonce národními hrdiny. Samozřejmě tvůrci tento příběh trochu přikreslili a pravdou je, že Forrest byl už v mládí pěknej výlupek a o útěk z vězení se pokusil dokonce třicetkrát, z toho osmnáckrát se mu to povedlo. Ale nemá to cenu dál rozebírat, protože to se musí vidět. Je pravdou, že herecké výkony hlavních hrdinů byly kvalitní a komediálně pojaté s někdy až dojímavými scénami, ale mně to prostě nestačilo a chyběla tomu nějaká ta vnitřní míza, která tomu měla dodat tu pravou, šťavnatou chuť hovězí svíčkové. Možná bych se radši podíval na podobný snímek, který by byl trochu víc laděn do dokumentárního stylu, ale nechám to být a dávám tomu zasloužených 60%. (16.05.2022)