Ad Astra

Brad sype životní moudra z rukávu, režisér James Gray předkládá svůj nejambicióznější projekt, Hoytemovy obrazy znovu berou dech a divák očekává nějaký twist, který ovšem nepřichází. Nevadí. Asi. Komorně laděné sci-fi z neblízké budoucnosti (kupříkladu Měsíc je tu plnohodnotnou lidskou základnou), které je nicméně staromilské i překvapivě přímočaré. Náš hrdina má skvělé výsledky a v americké kosmonautice je ideálním kandidátem pro ultra super tajnou misi, na které závisí budoucnost celé Sluneční soustavy. Kdesi u Neptunu dělá totiž neplechu někdejší vládní projekt: posádku dole považovali za mrtvou, jenže vše vypadá krapet jinak včetně toho, že kapitán výzkumné expedice je Bradův roky nezvěstný otec. Každopádně opakované prudké výboje energie mají katastrofální následky a je třeba zakročit. Jenže jak začneme, tak i skončíme. Moc vrcholů nepřijde, navíc patlání v problematickém vztahu s otcem je až příliš, navíc bez čehokoliv nového, jiného. A konečné rozuzlení jsme tak nějak očekávali. Mezitím potěší honička lunárních vozidel (ale je moc krátká a chybí nějaký wow moment) nebo střet s rozzuřeným primátem (ale je moc krátký). Asi je to celkovým pojetím, kdy tvůrci neustále tlumí zvuk, atmosféričtí, snaží se být nevtíraví i hudebním doprovodem Maxe Richtera. Brad Pitt, který prakticky nesleze z plátna, je tradičně spolehlivý, ale přes skafandr neměl moc příležitostí skutečně vyniknout. A hlavně: mluví o emocích, ale emoce přeci jenom chybí. To si na rovinu řekněme. (23.09.2019)

// O lidstvu skrz jednoho zlomeného člověka. :') Pocitově trochu delší než Interstellar, emocionálně zase o dost silnější než První člověk. Číselně pak mezi 8-9/10. Každopádně Pitt to s tím hereckým důchodem snad nemyslel vážně, v současnosti totiž podává jedny z nejlepších výkonů své kariéry, takže by to byla jedna zatracená škoda pro něj, a jedna obří ztráta pro nás všechny. (13.09.2019)

Predovšetkým veľmi pekne natočené, aj keď v konečnom dôsledku nuda. Úvod a prvá hodina ma veľmi milo prekvapili, cestovalo sa hore dolu po planétach a aj keď príbeh nebol bohvie ako pútavý, zaujal ma. Bavil ma Brad Pitt a dizajn vesmírnych lodí, ktorý mám rád asi už od prvého Votrelca. Dokonca sa tu aj jedna hororová scéna nachádza. No potom ako sa časomiera presunie cez hodinu, nastáva len dumanie vo vesmíre, pomalé tempo a finále, ktoré je už podávané za studena. Nemusel by to byť zlý film, ak by to točil iný režisér. A vlastne ani zlý nieje, iba s časti nezvládnutý, aby upútal plnú pozornosť až do konca. 65% - 3* (08.01.2020)

Lituji, že Ad Astra je jeden z mála filmů, který jsem v kině letos vynechal, protože trailer klamal tělem a rozhodně se nejedná o nudné Sci-Fi Drama, ale o poměrně dost akční a intenzivní vesmírný Thriller, který zde už dlouho nebyl. Brad Pitt je ve své roli vynikající a velmi mě zaujaly kolonizace na Marsu či Měsíci, kde jsou dokonce už piráti ( Mad Max ve vesmíru), vůbec bych se nezlobil, kdyby se celý děj odehrával pouze tam, ale i hledání svého otce bylo poměrně záživné a navíc si nepamatuji na filmové ztvárnění planety Neptun. Akční scény jsou parádní ( hned úvodní exploze na Babylónské věži je napínavá jak sviň, či naháněčka s lunárními vozidly, anebo fight s nakaženými opicemi) místy je film i nečekaně drsný a to se mi velmi zamlouvalo. Přes velké obavy nakonec velká zábava a hezký vesmírný zážitek. 8/10. (03.12.2019)

Mnohem více než Interstellar, s nímž je Ad Astra často srovnáván, mi film připomněl Soderberghovu adaptaci Solaris. A to jak atmosférou a stylem podávání emocí a děje, tak i hudbou, která se u soundracku Cliffa Martineze minimálně inspirovala. Pokud jde o atmosféru a herectví Brada Pitta, pak nemám výhrad. Stejně tak ke kameře, za níž stál Hoyte van Hoytema. Vesmír je tu prázdné bezútěšné místo, které z člověka vysává schopnost cítit, být člověkem, navzdory úchvatným záběrům v pozadí s modrým Neptunem či startujícími vesmírnými loděmi. Horší je to s logikou děje, a to i tou vnitřní logikou světa tak, jak je nastíněna. Už samotná cesta k Neptunu, která má od Marsu trvat 79 dní. Jestliže doletět k Neptunu je ve filmu jen o málo náročnější, než dostat se na současnou ISS, mohla být dávno (myslím v rámci filmového světa) skrze Sluneční soustavu zřízena kyvadlová doprava, na stanici u Neptunu mohly vesele rotovat posádky a nějaké odtržení od světa či posedlost úkolem vůbec nemuselo přerůst v nějaký konflikt. Když se jedna postava chce pomstít, taky to nedává moc smyslu, protože kde měla záruku, že McBride bude chtít to samé, a proč by pro ni bylo nutné ho propašovat na palubu, když posádka lodi měla přesně ten samý úkol, a tak dále a tak dále. Snaha vytvořit určité situace tu často nepůsobí logicky ani v rámci filmem nastolených pravidel. To mi pak brání si plně vychutnat i tu psychologickou stránku věci, která je jinak sama o sobě působivá. S odstupem času musím hodnocení snížit na tři hvězdy, k čemuž mě nutí zbytečné logické přešlapy a nedomyšlenosti. (21.09.2019)