Ten dvanásty

Prudce stereotypně a natahovaně orientovaná naháněná na jednoho norského sabotéra. A herec v hlavní roli, Thomas Gullestad, sice sympatický moc nebyl, nutno uznat, že jeho fyzická kondice dostala zabrat. Ovšem naštěstí má film svého čnějícího zlého muže, jímž je charismatický Jonathan Rhys Meyers v roli lahůdkově zavilého policejního důstojníka, který dodává filmu pořádně ostrou šťávu. A rozhodně nelze přehlédnout patřičně kvalitní technické atributy a úchvatné scenérie. Kamera, hudba a další technické finesy jsou na dost dobré úrovni a sehrávají nemalou důležitost v ději, co má hodně kolovrátkový ráz. Hrdina v krajině ledu a sněhu stále někam před nacisty utíká, schovává se, i s pomocí lidí, které na svém útěku střetne, hnijí mu prsty na noze a hlavně vždy se mu podaří nacistickým pronásledovatelům o shnilý nehet uniknout. Určitě by filmu nemálo prospělo být tak o dobrou půlhodinu kratší. Film by tak působil méně roztahaně a v podstatě i předvídatelně. Z historického hlediska méně zaníceným divákům bude osud Jana Baalsruda a jeho neúnavného protivníka Kurta Stageho dost neznámý, což je vlastně příležitost, jak si doplnit znalosti o jejich osudech. Velkým příjemným překvapením je režie Haralda Zwarta, kterého kritici zavrhovali po sérii otřesných filmových výtvorů, kterým zejména vévodí druhé pokračování Růžového pantera. A je tedy nadmíru překvapivé, že se pustil do náročného dramatického kusu, jež se z jeho filmografie dost vymyká. Určitě už by se po této úspěšně složené maturitě z filmové režie neměl snižovat k triviálním filmům, které ho na delší dobu připravily o kdysi pracně vybudované renomé. Je vidět, že kvalitní film natočit dokáže. 7/10 (28.04.2021)

Víte, musím se přiznat, že válečné filmy nejsou zrovna tím pravým ořechových čím bych si chtěla zpříjemnit večery, ale jsem ráda, že jsem tentokrát učinila jinak. Ne nadarmo patří tento žánr mezi nejlépe hodnocený, jelikož téměř všechny filmy v této kategorii mají základy ve skutečných příbězích. Je vskutku neuvěřitelné čím vším si museli někteří během války projít, jakým peklem a jakým utrpením. Naštěstí se během této zlé doby našlo ještě pár jedinců s "lidskými" povahami, kteří se přes svůj strach přenesli, dělali správnou věc a pomáhali těm pravým lidem, kterou tu pomoc skutečně potřebovali. Jak moc velkou vůli máš žít? Tak přesně tolik toho dokážeš vydržet a přesně tolik bolesti dokážeš nést. (11.08.2022)

Válečný survival Den 12. mann vypráví pravdivý, byť jen těžko uvěřitelný příběh Jana Baalsruda, symbolu norského odboje. Hlavním zdrojem Baalsrudových útrap však nejsou nacisté, nýbrž nesmlouvavá severská příroda, která decimuje jeho tělo. Dramatizace se vydařila takřka na výbornou a i přes 135 minutovou stopáž bych zde marně hledal hluché místo. Při pohledu na gangrenozní běs v hotelu Savoy dokonce zaplesalo i mé hororové srdce. Škoda místy dosti náznakovité psychologie postav a vágní vnitřní motivace hlavního hrdiny. Baalsrudova nezdolná touha přežít je jistě obdivuhodná, ale co ji takovou měrou pohání? A proč postavy nacistů připomínají jednorozměrné padouchy z marvelovských komiksáren? Uděluji čtyři silnější hvězdy. (09.05.2018)

Meresjev nebyl jediný tvrďák druhé světové. I Norové mají svého "opravdového člověka". Jeho anabáze do Švédska je ukázkou toho, co člověk dokáže vydržet. Zároveň samozřejmě i velkou poctou místním odbojářům. Nám Čechům se na takovou věc dívá poněkud empatičtěji skrze naší vlastní historickou zkušenost, jelikož náš odboj zaznamenal nepopiratelně největší úspěch proti nacistům zabitím Heydricha. Známe jaký teror dokáží nacisté rozpoutat, když za něčím jdou. Film je řemeslně zvládnutý a přes dlouhou stopáž nenudí. Závěrečný přechod hranice je zdařilou akcí. 80% (14.03.2020)

Ponudnělý utahaný survival. 1) Nabízí se srovnání se Štvanci, což je ovšem jiná třída._____ 2) K neuspokojivému dojmu přispěl i mizerný český dabing na Primě s hlasy neodpovídajícími postavám a celkový zvuk jako z telenovely._____ 3) Důvodem ke sledování byl 40letý Jonathan Rhys Meyers, který nezklamal. Pěkný byl i 33letý Mads Sjøgård Pettersen (Gudrunin bratr Grønwol). (29.04.2020)