Vážení přátelé, ano

Jak si udělat srandu ze socialismu v posledních chvílích, kdy jsou u moci komunisti? Třeba tímhle filmem. Opravdu se jim to povedlo, pár opravdu vtipných scén. Krize středního věku se u každého projevuje jinak. Výchova dvou pubertálních dcer, které jsou na zabití. Úžasná žena a tím vším se prolíná komunistická práce pro továrnu na hajzlíky...... Vážení přátelé, ano. Na tenhle film si udělejte čas a v klidu relaxujte:) (04.01.2013)

Náš podnik by měl podle všech ekonomických ukazatelů v reálné době zkrachovat, jenže nezkrachuje...nakonec vždycky splníme plán a jsou prémie, jak se to dělá?...nevím...a ani to nechci vědet...je naše národní schizofrenie, že neschopné pracovníky vždycky vyhodíme na nějaké vyšší místo nahoru...měly by se pro zřídit zvláštní domovy důchodců...něco podobného jako mají kněží v Jindřichově Hradci. Film naprosto geniální, někdy bych dokonce řekl, že prakticky jakákoli scéna z podniku je takové "Jistě, pane ministře" po česku. Scény, které se týkají rodiny zase dobře ilustrují krizi středního věku chlapa co má doma 3 ženský. Co dodat...vedle série básníků a dobrých holubů, nejlepší Kleinův film. (12.11.2004)

Tak tohle je trochu jiný styl schůzování a karierního postupu, než u Dietlova Okresu na severu. Mám pocit, že Dušan Klein zde tak trochu s předstihem natočil pátý díl básníků. Ten rukopis je úplně stejný, hlavní hrdina idealista sledující absurdní dění kolem, hláškující figurkovité postavy a tak dále. A když vidím jako scénáristu Ladislava Pecháčka, s definitivní platností zjišťuji, že ten originální a vždy rozpoznatelný autorský rukopis není Kleinův, ale právě Pecháčkův. (24.05.2021)

„Člověk dospívá v životě třikrát. A pokaždé při tom ztrácí iluze. Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě a potřetí o svých dětech.“ Už úvod spolu s variací pro záchodovou mísu a bidet mě pobavil. A smál jsem se i dál, ačkoliv film je krom komedie i satirou tepající do dobových nešvarů. Neřeší se jen práce, ale vůbec život stárnoucího muže, ať už jde o neporozumění dětem („Vidíš! Bez podprsenky!“ - „Ale jen od pondělka do čtvrtka.“ - „V pátek ne?“ - „V pátek nemaj matematiku.“), starost o rodiče („Podívej, náš Boba je tady. Přines ti kytičku.“ - „Absolutně jedna. Z nás tří budu mít nejmenší rakev.“ - „Má radost.“) či problém s potencí („Tuším, že si uříznu ostudu. A jak řekla Anděla, nakonec těm holkám ještě ublížím. Bohouši, musíš!“). Podobných frků je tam spousta, škoda jen, že některým postavám se dává až příliš prostoru i na úkor vtipnosti (bratr, manželka), což film ve výsledku stojí 1*. „Myslím, že řešení je komplexní. Oni zkrátka dostanou odměnu za to, že si v pracovní době zašoustali.“ - „Právnicky je to ovšem v naprostém pořádku.“ (27.05.2018)

„Člověk dospívá v životě třikrát a pokaždé při tom ztrácí iluze. Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě a potřetí o svých dětech..“ Bobovy monology jsou toho pýchou, hned za pícháním a pícháním do slabin socialistického zřízení, ve kterém musel mít prostý člověk alespoň nějakou drobnou ambici, aby nebyl down. Lasica vynikající. Jeho tatíček v podivném bezčasí vypadal ztraceně, ale zároveň plně zorientovaný (viz. pasáž s učitelkou ruštiny).. (22.07.2021)