Vážení přátelé, ano

Rozhodně nejlepší komedie z období Přestavby a snad poslední satirické dílo naší kinematografie tepající do tehdejší skutečnosti. Hlášky z této pecháčkovsko-kleinovské dílny si pamatuji dodnes. "...a novým ředitelem bude zvolen soudruh Fischer..." , já mám chuť na člověče nezlob se"... Ale takoví jsme tenkrát skutečně byli. Nesmyslná hlášení, fráze, drobné i větší přestupky proti pracovní kázni, zlodějny... Komentář z úst Milana Lasici ke všemu dodává šťávu překrásné ironie, pan Řehoř se svými supertajnými zprávami o počasí, na počátku hned koktající ředitel, jako by připomínal tehdy ještě dosud úřadujícího prezidenta Husáka... Dnes už se takové filmy netočí, satira vůči praktikám liberálního kapitalismu nejde skupině našich "umělců" v rámci jejich loajality z pod vousů. Škoda, že tenhle film záhy ztratil na své funkčnosti, viděl jsem ho krátce před neblahými listopadovými událostmi - a najednou nebylo o čem točit... A z různých komentářů vidím, jak se změnil druh humoru. Já se snad při žádné polistopadové komedii nezasmál... Radek99 ovšem pravdu nemá, socialismus reformovatelný byl. (25.03.2016)

Dušan Klein si střihl velmi satirickou komedii, která popisovala úřední šiml a další problémy socialistického hospodářství a vůbec chodu. Film je tak ostrý, že být natočen o rok, dva dřív, tak nemá šanci projít. Kdyby tak ale tvůrci věděli, že jednou bude byrokracie mnohem horší a tohle tak bude pouze slabý odvar. Druhá linie je pak příběh stárnoucího muže, který stále touží něco dokázat, ale ve skutečnosti spadl do všedních klišé a manželského i rodinného stereotypu. A obě linie se prolínají umně a s grácií. Však byl taky Milan Lasica dobrá volba. Na závěr jedna chyba, kterou jsem náhodou objevil a to si všímám chyb jen málo: při jednání o pracovním úrazu u Fischerova nadřízeného, kdy je mu vytýkáno, že ho špatně posoudil, je na zadní dřevěné, lakované stěně vidět odraz mikrofonu nad hlavami herců. (10.01.2024)

Zahnívající socialismus v agónii, jak vymalovaný. Zde už nejsou žádné opatrné a skryté narážky, tahle hořká komedie to říká na plnou hubu, že budování socialismu už je definitivně v hajzlu (omluva za výraz, ale ono to bylo přesně tam). I když se ještě plánuje ty keramické hajzlíky vyvážet do světa. Aneb „Hlavně něco nepodělat!“ - ideální heslo dne pro ředitele továrny na záchodové mísy. „Mír lesům, mír komínům a stožárům vysokého napětí... Únor je v nás! Únor je v nás!“ jak zaníceně recitovala soudružka Spišáková, která přímo s budovatelským nadšením roztáhla nohy před generálním ředitelem. A samozřejmě osvědčené duo Lasica a Satinský v akci. Rozhovory o „pánských záležitostech“ mezi (ne)přízní osudu válcovaným Bohoušem a jeho kamarádem doktorem Berkou jsou humorné a přitom přirozené a potěšující, jak erekce po ránu u padesátiletého pána :-) (13.01.2014)

Cestou přestavby s vyhlídkou brzkého kapitalismusu, dilemata podnikání a kádrů v dobově pevně ukotvené taškařici L.Pecháčka (nejlepší básníkovská léta), která ve fázi realizace s poetickou ambivalencí propojila československé herecké opory, léta předstíraných hospodářských přeměn, lechtivost sexuální tematiky i salónní rebely Hapku s Horáčkem. Záchodové mísy, kamna, teplo a radost z práce v nadčasovém zpracování s výhodou pro ty, kdo ducha doby zažili. "Hlavně nic neposrat, chystají se změny !" Vanišův nenápadný vypravěčský kameramanský standard. 3-4* (15.12.2013)

„Člověk dospívá v životě třikrát a pokaždé při tom ztrácí iluze. Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě a potřetí o svých dětech..“ Bobovy monology jsou toho pýchou, hned za pícháním a pícháním do slabin socialistického zřízení, ve kterém musel mít prostý člověk alespoň nějakou drobnou ambici, aby nebyl down. Lasica vynikající. Jeho tatíček v podivném bezčasí vypadal ztraceně, ale zároveň plně zorientovaný (viz. pasáž s učitelkou ruštiny).. (22.07.2021)