Tajemství zlatého Buddhy

Dojmy z tohoto filmu mám poněkud rozpačité. Na jedné straně musím ocenit výbornou černobílou kameru, co všechno šlo vytvořit s nijak velkou výpravou i jistou atmosféru příběhu. Ale zase na druhou stranu je tu hrozně cítit odtažitost a jistá roztříštěnost celé příběhu. Škoda. Realistický konec vyšuměl díky dvěma monologům hlavní postavy (úvodního a závěrečného), které chtěly v podstatě říct - tehdy mu to mohlo projít, dnes (míněno v době vzniku filmu) už ne... (17.10.2013)

Jednu hvězdičku dávám navíc jako rezervu do budoucna. Až si třeba najdu cestu k postavám p. Cupáka. Cítím, že to byl skvělý herec. Takový dojem hlubokého smutku a melancholie dovedl navodit málokdo jiný. Ale právě přes tu temnotu se špatně dostávám. Moc pěkná pí. Preissová si zaslouží též zmínku. Pozoruhodné je i to, jak film tak napůl zpracovává historické události svárovské stávky: Svárov ~ Svahov, továrník Liebig ~ Riessig. (06.08.2012)

Československé krimi, natočené dle předlohy J. Nesvadby, dějově posazené na konec 19. století. Průmyslová revoluce je v plném proudu a dělníci požadují své jistoty. Samozvaný detektiv, původním povoláním učitel František Krasl, pátrá v rodném Svahově po vrahovi hokynáře Janaty. Skělý E. Cupák v roli kantora nakonec najde pravého pachatele, avšak brzy pozná, že detektivní aktivita se mu v tomto případě nevyplatila. Kromě titulní postavy můžeme zhlédnout výborné herecké výkony u mnoha vedlejších postav. Za velmi podařenou v prvé řadě považuji zdánlivě šílenou hraběnku B. Waleskou a dále hodnotím vysoko cynického hraběte Riessiga v podání hereckého aristokrata O. Brouska. Za zmínku stojí též obě krasavice, dcera oběti J. Preissová či komtesa von Waldberg v podání M. Dvorské. Domnívám se, že režiséru D. Kleinovi a scénáristovi L. Fuksovi se podařilo natočit lehce nadprůměrou kriminálku, přičemž o nadprůměrnosti se odvažuji hovořit zejména kvůli hereckému umění hlavní postavy, historickému rázu filmu a netypickému zakončení krimisnímku. (02.07.2013)

Dušan Klein patřil v 70. letech mezi naše nejlepší režiséry detektivních filmů. Tentokrát mu za předlohu posloužila překvapivě netradiční kniha Josefa Nesvadby, která se vztahovala k době prvních dělnických bouří (rok 1871), které ještě často neměly pevnou organizaci a proti ní stály dělnické organizace (zde např. Oul), které byly svépomocnými družstvy na podporu nezaměstnaných, ale radikalizace dělnictva se báli stejně jako buržoazie. Sociální situace je zde vyjádřeně vcelku věrně, ale jádrem příběhu je ovšem vražda místního předsedy Oulu Janaty, která nemá prakticky s dělnickými bouřemi moc co dělat, takže by se mohlo zdát, že zde Klein použil nutného ideologického prvku. Ale taková byla doba. I ti přežívající šlechtici a šlechtičny k tomu patří; a ukazuje se, že mnohdy měli více rozumu než bezohlední kapitalisté neštítící se střeleb do dělníků a vražd. (10.04.2018)

Dušan Klein sice situuje příběh Zlatého Buddhy do konce devatenáctého století. Kdyby se ale herci nepoflakovali mezi scénami přioděni do kabátců, nesvítili petrolejkami a necestovali kočáry a drožkami, jeden by neměl šanci film odlišit od Kleinových jiných děl, zabydlených esembáky, fízly charakterově jako podle pravítka, proléty, veksláky a hokynáři. Tajemství tak oplývá řadou bizarních momentů - kněžna hovořící jako Kopfrkingl (ale v dobrém), ekonomicky racionálně argumentující průmyslník / feudál, který to má z titulu doby vzniku filmu prostě marné, vraždění protoodboráři. Zápletka okolo ukradené sošky může pro vás fungovat jen tehdy, bypassujete-li úplně historický smysl, máte-li nějaký, a přistoupíte na Kleinovu hru, kterou hrál nejen s divákem, ale především s produkcí, která se jmenuje: jak natočit slušnou detektivku, která projde cenzurou. Cupák rules. (30.04.2017)