Jeden z nich je vrah

Docela náročný příběh, nedivím se, že není každému po chuti. Dialogy jsou skvělé, otevřené je to až do konce a rozuzlení paradoxní tím, že se vlastně nekoná. Važme si detektivky, která určitě není tuctová. Plus kvalitní filmové hudby Svatopluka Havelky. Dneska u filmů namísto skutečných skladatelů zaměstnávají popkulturní trdla. (28.10.2022)

5/10 Holy jse skvely, Smida je vyborny a i dalsi pachatele se zhostili ukolu s noblesou - pravda, diky scenari jsme se nedockali excelentniho kusu, ale... Ale ze sondy do policejni prace psychologickeho natlaku, kterou nasledne StB pouzivala nekolik desetileti se mi zvedal DOST kufr. Opravdovy profesionalni humus. Kdeze jsou ti sympaticti policite... "Jednu vrazdu vysetrite, ale druhe nezabranite!" Otevreny konec mi na rozdil od ostatnich docela sedl. (27.02.2010)

Dobry vyber hercu a velmi slusna atmosfera po celou dobu filmu. Komentar k tomu, ze Adamira nic nevysetri je velmi vtipny a trefny a musim s tim souhlasit - pochopitelne. Skvele je vykreslen psychicky natlak na podezreleho, nevzpomenu si, ve ktere nasi kriminalce jsem se s tim v takove mire setkal. Nebyt doslova useknuteho konce, hodnotil bych o hvezdicku vyse. (30.10.2010)

Československé psychologické krimi s kvalitním obsazením a zajímavou myšlenkou. Jeden z prvních filmů Dušana Kleina, v němž bych vyzdvihl zejména herecký výkon Jiří Holého. Celkově mi lepší dojem z filmu zkazil poněkud nedotažený a nepříliš jasný konec a také se mi příliš nezamlouvalo Adamírovo provokativní 'pátrání', kdy bez jakýchkoliv důkazů zkoušel různé triky na podezřelé a pravda se nakonec stejně ukázala jinde. Od kriminalisty v jeho podání mi přišly noční telefonní hovory primitivně přesvědčující B. Šmídu k přiznání pod úroveň. Nepovedený konec stál film spadnutí do průměru a jednu hvězdičku. (09.01.2012)

Co by řekl páter Knox? Dušan Klein hřeší zkraje kariéry jako protřelý kriminálník; detektivní jsou na jednom z jeho prvních filmů pouze mimikry. Když začíná zdánlivě křišťálově průhledná zápletka o vyřizování účtů mezi pašeráky uměleckých předmětů tát jako líčidla na upocené staré šlapce, přichází na světlo naprosto nečekané procesní a etické souzení metod zarputilého vyšetřovatele Hájka v podání Jiřího Adamíry, který kráčí za pachatelem přes příslovečné mrtvoly. Tento v žánru vzácný obrat podtrhují rozhovory vyšetřovatele s patologem v podání Bohuše Záhorského a dokonale antiklimatické završení případu, jež někteří příznivci žánru hodnotí podle mě vyloženě chybně jako výsledek scénáristické bezradnosti. Průběžně se mi vnucovaly vzpomínky na skvělou Pennovu Přísahu a mínění o detektivce jako o bytostně filosofickém žánru. Jeden z nich je vrah navíc zdařile ilustruje, jak krajně obtížné na otázku kdo to udělal? (nejen v intencích kriminalistiky, ale obecně) odpovědět. I když se Klein stal v desetiletích po Jednoho z nich nekorunovaným králem české filmové detektivky, je škoda, že ho opustily vyšší ambice ohledávat žánr, byť na úkor zábavnosti, jinými než klasickými prostředky. (14.01.2017)