Jókoso džicurjoku šidžó šugi no kjóšicu e

Už na první obrazovce mi bylo jasné, že půjde o kvalitní light novel komedii, začíná to totiž citátem od Nietzscheho a po krátké scéně v autobuse (kde se pár středoškolských voličů Svobodných/fanoušků Ayn Randové dohaduje o tom, zda je morálně správné pouštět staré lidi si sednout) dojde na určení prostředí, kterým je (jak jinak) střední škola. Ta má být jakousi meritokracií, která je v podstatě objektivistickým vlhkým snem, a dostává se na postavy. Náš protagonista se ze začátku zdá být tichým, cynickým samotářem, u kterého se časem objeví typická debilní klišé backstory - ostatní postavy na tom nejsou líp, jde o čisté archetypy, opakující se už pomilionkráté... a do toho všeho nám tu cpou další citáty a "hluboké" otázky typu "jsou si všichni lidé opravdu rovni?", a dostane se dokonce i na spoustu vynuceného naprosto nekompetentního dramatu... abych nezapomněl na produkční stránku - jde víceméně o průměr měnící se v nadprůměr, když jde o fanservis, o který jde cekem často - podle mých předchozích zkušeností se studiem Lerche celkem běžná věc; soundtrack je vždy průměr a nemá cenu se o něm zmiňovat. Takže sorry, ale ve výsledku jde o píčovinu největšího kalibru... 3/10. (16.11.2017)

"Jsou si lidé skutečně rovni?" Ptá se hlavní hrdina Ayanokouji hlubokomyslně. A odpověď je pochopitelně ne, nikdo se ti nevyrovná Ayanokouji, ty tajemný superinteligentní filosofe, mistře bojových umění a spasiteli roztomilých kozatých školaček. A ty to víš a trápíš se tím, proto své polobožské schopnosti skrýváš, děláš ze sebe schválně průměrného smrtelníka, ale co naplat, i přes veškerou šarádu tvá genialita vyvěrá ven a činí ze všech nepřátel bezbranné slabochy a z rozkroků tvých spolužaček Niagarské vodopády. Och, jaký to úděl, jaké to drama! Nechceš být na očích, pracuješ ze stínů,takže většina lidí nedokáže rozpoznat tvojí hloubku, ale tví učitelé a přátelé odhalují tvou skutečnou bytnost, s hlubokým respektem vzhlížejí na tvou všestrannou dokonalost a vedou s tebou nesmírně hluboké debaty o podstatě lidské existence a společnosti (dramatický záběr na postavu:"lidská společnosti si není rovna" tududú rozehraje se dramatická hudba, dramatický záběr na druhou postavu "lidská společnost by si měla být rovna", ... geniální). A aby té hlubokomyslnosti nebylo málo, nechybí pochopitelně filosofická moudra na počátku každého dílu, protože nic nedokáže orámovat dvacetiminutový díl o hledání zloděje kalhotek lépe, než nějaký ten citát od Schopenhauera ... (23.01.2018)

Ked som si prvý krát čítal obsah o yokoso jitsuryoku, tak som mal pocit, že neuvidím nič nové, kedže na túto tému tu už nejdeno anime bolo. To som sa sakramentsky mýlil, celé anime má také príjemné miestami až mrazivé psychologicko - dramatické cítenie, ńehovoriac o zaujímavých postavách v jednotlivých triedach. Samozrejme tou najzaujímavejšou bol Ayanokouji, aby som nepísal iba superlatívy tak uznávam, že to pomalé tempo, kde sa miestami nič nedeje je tiež dosť iritujúce, v podstate camp na ostrove sa rozuzlil až v záverečnom diely a ja už môžem iba netrpezlivo čakať, či bude druhá séria a zistiť o Ayanokoujiho minulosti viac. Záverečný jeho monológ určite navnadil. 4* (03.10.2017)

[1. série] Nejpříjemnější překvapení jinak velmi bídné letní sezóny. Člověk by čekal při shlédnutí na plakát nějaký prachobyčejný školní slice s možnou mírnou deviací hlavních postav od zaběhlých standardů, čemuž nejen dost napovídala poklidná LN předloha i manga, ale i zprvu špatně zasazené tagy jako "komedie" či "romantika". Víc jsem se zmýlit ale nemohl. Studio Lerche k tomu přistoupilo rázně a hutně stlačilo příběh, aby se vyhnulo nudným pasážím a naservíroval nezvykle napínavou podívanou. Není čas řešit blbosti typu kroužky nebo festivaly, zde se hraje vysoká hra přežití na škole s hodně obskurními pravidly, které smrdí levotou. Ústřední duo disponuje nadprůměrným inteligenčním kvocientem k nahlížení za oponu a odhodláním s tím něco provést. Jenže ouha! Je velmi záhy evidentní, že postavy ani zdaleka o sobě neříkají ostatním pravdu a to ani divákům. Atmosféra tím udržuje vysokou míru napětí; tajemství a triky jsou náplní pomalu každé epizody, postavy se neustále předbíhají v tom, kdo je víc neupřímný, a celé to vypadá jako jedna velká důmyslná hra. Ano, pro některé může být velkou kaňkou poměrně vydatně použitý fanservis (animace je tomu adekvátně uzpůsobená, takže je rozhodně na co koukat) a zvlášť epizoda 7 v tomto ohledu pro mě téměř úspěšně zničila svou nesmyslnou existencí celý seriál. Vše zachránil šmrncovní, gradující, mírně odhalující a na další sérii nabádající závěr. Jak už jsem zmínil výše, toto anime výjimečně disponuje nezvykle silnou hlavní postavou. Ayanokouji je tajemný jak pověstný vrchol ledovce, slalomuje mezi zaběhlými klišé, nepotřebuje harém (i když je mu defakto k dispozici), sympaticky koná a vyvarovává se chyb. A i když je jeho sekundantka Horikita sem tam milá jak šváb na toaletě, nejde říct, že by jí to nepálilo. Celkově nemůžu říct ani popel, bavil jsem se královsky a těším se na případnou druhou sezónu. Dramatické 4* (27.09.2017)

1. série: pomalejší záběr ze začátku a nutno představit hlavní postavy. Chvíli to trvalo, než se mezi některými rozběhla chemie, ale nakonec z toho vzniklo dost povedené psychologické drama, které umělo i pobavit. Psychologické drama, které prakticky vytrhlo tradiční středoškolský příběh a povýšilo ho na kompetitivní úroveň. I když by tam pár věcí šlo zlepšit, do cíle to dojelo zdařile. To především díky závěrečným epizodám na ostrově, kde se anime poprvé naplno projevilo příběhem a character developmentem. 8/10... 2. série: 2. série začala na podobné notě, ovšem už přibližně od poloviny bylo poznat, že ta kvalita se zvyšuje. Mj. i skvělé venkovní soutěže a "side ploty" některých postav hodily divákovi hodně možností, jak si užít příběh. Série držela prakticky celou dobu velmi konzistentní vlnu napětí skrz několik postav a nových pravidel. 9/10 3. série: To co 2. série načala se ovšem nevezlo dál. Ve 3. sérii se veze několik zvratů, stejně jako konec školního roku. Přichází nová postava trochu zamíchat kartami a některé vztahy mezi postavami dostávají jasnější kontury nebo jsou konečně více vysvětleny. Konečný díl postavený na několika cliffhangerech je skvělý. Tohle vše ale trochu zabil začátek série, který byl neskutečně pomalý a nudný. A pokud člověk sleduje anime po čase a nesjel si nějaký recap, je ke všemu ještě dost matoucí. Měla by být práce anime přilákat diváka a udržet ho u příběhu, ne ho unudit. Proto je 3. série trochu rozporuplná (SPOILER) a nezachraňuje to ani závěrečná scénka Kiyotaky, kde začíná mít vztah, který dle light novely potrvá dost dlouho. 7/10 (05.04.2024)