Jókoso džicurjoku šidžó šugi no kjóšicu e

Už na první obrazovce mi bylo jasné, že půjde o kvalitní light novel komedii, začíná to totiž citátem od Nietzscheho a po krátké scéně v autobuse (kde se pár středoškolských voličů Svobodných/fanoušků Ayn Randové dohaduje o tom, zda je morálně správné pouštět staré lidi si sednout) dojde na určení prostředí, kterým je (jak jinak) střední škola. Ta má být jakousi meritokracií, která je v podstatě objektivistickým vlhkým snem, a dostává se na postavy. Náš protagonista se ze začátku zdá být tichým, cynickým samotářem, u kterého se časem objeví typická debilní klišé backstory - ostatní postavy na tom nejsou líp, jde o čisté archetypy, opakující se už pomilionkráté... a do toho všeho nám tu cpou další citáty a "hluboké" otázky typu "jsou si všichni lidé opravdu rovni?", a dostane se dokonce i na spoustu vynuceného naprosto nekompetentního dramatu... abych nezapomněl na produkční stránku - jde víceméně o průměr měnící se v nadprůměr, když jde o fanservis, o který jde cekem často - podle mých předchozích zkušeností se studiem Lerche celkem běžná věc; soundtrack je vždy průměr a nemá cenu se o něm zmiňovat. Takže sorry, ale ve výsledku jde o píčovinu největšího kalibru... 3/10. (16.11.2017)

1. série: pomalejší záběr ze začátku a nutno představit hlavní postavy. Chvíli to trvalo, než se mezi některými rozběhla chemie, ale nakonec z toho vzniklo dost povedené psychologické drama, které umělo i pobavit. Psychologické drama, které prakticky vytrhlo tradiční středoškolský příběh a povýšilo ho na kompetitivní úroveň. I když by tam pár věcí šlo zlepšit, do cíle to dojelo zdařile. To především díky závěrečným epizodám na ostrově, kde se anime poprvé naplno projevilo příběhem a character developmentem. 8/10... 2. série: 2. série začala na podobné notě, ovšem už přibližně od poloviny bylo poznat, že ta kvalita se zvyšuje. Mj. i skvělé venkovní soutěže a "side ploty" některých postav hodily divákovi hodně možností, jak si užít příběh. Série držela prakticky celou dobu velmi konzistentní vlnu napětí skrz několik postav a nových pravidel. 9/10 3. série: To co 2. série načala se ovšem nevezlo dál. Ve 3. sérii se veze několik zvratů, stejně jako konec školního roku. Přichází nová postava trochu zamíchat kartami a některé vztahy mezi postavami dostávají jasnější kontury nebo jsou konečně více vysvětleny. Konečný díl postavený na několika cliffhangerech je skvělý. Tohle vše ale trochu zabil začátek série, který byl neskutečně pomalý a nudný. A pokud člověk sleduje anime po čase a nesjel si nějaký recap, je ke všemu ještě dost matoucí. Měla by být práce anime přilákat diváka a udržet ho u příběhu, ne ho unudit. Proto je 3. série trochu rozporuplná (SPOILER) a nezachraňuje to ani závěrečná scénka Kiyotaky, kde začíná mít vztah, který dle light novely potrvá dost dlouho. 7/10 (05.04.2024)

Seriál nie je ani tak o unikátnom systéme top školy, ako o rôznych manipuláciách a tyranii medzi študentmi. Dievčenská šikana, snaha o úplné vylúčenie oponentov zo školy, zamýšľanie sa nad spoločnosťou ako nad šachovou partiou, mastermind ťahanie za nitky na strednej škole. nuž v Japonsku sa začína v ranom veku 🙂 (14.03.2023)

Prvá séria (2017): Vcelku originálna a nápaditá záležitosť, ktorá však po dobrom úvode akosi zmení tempo, bude sa snažiť vyzerať až príliš zaujímavo a všetka kvalita a prepracovanosť príbehu sa akosi začne rozpadať. Od nejakého deviateho dielu sa to výrazne zhorší a aj keď tam bola cítiť snaha viac prehĺbiť charaktery, už to akosi stratilo napätie a pútavosť, ktoré sa mi tak páčili na prvých epizódach. Nakoniec seriál vyústi do nejakého záveru, po ktorom síce divák bude chcieť pokračovanie, ale už teraz sa vie, že to nedopadne veľmi dobre. Druhá séria (2022): Mnoho ľudí sa z akýchsi nepochopiteľných dôvodov o tomto anime vyjadruje ako o veľmi inteligentnej záležitosti. A vlastne to aj celkom chápem. Keď som pred piatimi rokmi ako 14-ročný introvert videl prvé dve epizódy, tiež som si chvíľku hovoril, že ten Ayanokoji vyzerá celkom cool. Avšak keď sa na to pozriem spätne, tak nech hľadám akokoľvek, stále to tam nevidím. Inteligentné? A v čom presne? V tom samoúčelnom násilí? V tom, že tam len každý každého nenávidí a chce zničiť bez akéhokoľvek zmysluplného dôvodu (samozrejme až na krutého hlavného "antagonistu", ktorého sa city zďaleka nedotýkajú)? Že sa ten seriál snaží tváriť akoby bol o niečom (k čomu si na začiatku každej epizódy napomáha filozofickými citátmi, ktoré nemajú absolútne žiadnu spojitosť s budúcim dejom), pričom je ale v skutočnosti len zberbou prostoduchých scén o ničom? Že to má neskutočne inteligentné, do najmenšieho detailu vykalkulované plány, ktoré ale zakaždým prídu úplne out of nowhere a nikdy sa nám ani len nepokúsia ukázať zákulisie toho, ako k ním vlastne došlo, vďaka čomu vo výsledku nevyznejú ani trochu vierohodne? Že to má skvelé napísané (jednorozmerné) charaktery, pričom každá z postáv má hĺbku, zmysel, rozvoj a "osobnosť" (pričom sa ale každá správa absolútne neprirodzene, jej motívy sú často len nezmyselne vycucané z prstu a je psychologicky zbabraná)? Že to má vo všetkých smeroch dokonalú hlavnú postavu, kedy nikto a nič nepresahuje jeho inteligenčné a dokonca ani fyzické zdatnosti, nehovoriac o tom, že je úplne odpojený od emócií a nič necíti, čo je neskutočne cool? Aj keď jeho coolovosť je vlastne len povrchná a pochybná, čo sa tvorcovia snažia zaobaliť do akejsi "temnej minulosti", ktorú nám síce vždycky na chvíľku načrtnú, ale nikdy nám nepredložia pádne argumenty ani dôvody, kvôli ktorým by sme im to mali skutočne veriť. Skrátka celý seriál (aj novela) je len nerealistickým pseudointelektuálnym výplodom autorovej hlavy, ktorý nemá ani hlavu ani pätu, ale pritom sa snaží byť absolútne nad veci. Čo samozrejme nevadí, hlavne že to je zábavné, že sa tam stále niečo deje a že je Ayanokoji je tak veľmi cool. 3/10. (04.10.2017)

Ked som si prvý krát čítal obsah o yokoso jitsuryoku, tak som mal pocit, že neuvidím nič nové, kedže na túto tému tu už nejdeno anime bolo. To som sa sakramentsky mýlil, celé anime má také príjemné miestami až mrazivé psychologicko - dramatické cítenie, ńehovoriac o zaujímavých postavách v jednotlivých triedach. Samozrejme tou najzaujímavejšou bol Ayanokouji, aby som nepísal iba superlatívy tak uznávam, že to pomalé tempo, kde sa miestami nič nedeje je tiež dosť iritujúce, v podstate camp na ostrove sa rozuzlil až v záverečnom diely a ja už môžem iba netrpezlivo čakať, či bude druhá séria a zistiť o Ayanokoujiho minulosti viac. Záverečný jeho monológ určite navnadil. 4* (03.10.2017)