Odysea

Neviem si pomôcť, ale počas sledovania snímku som mával neustále rozpačité dojmy. Uvažoval som nad tromi, či štyrmi hviezdičkami, ktoré následne, po skončení udelím... Toto je taká kostrbatá b-i-o-g-r-a-f-i-a slávneho Francúza Jacquesa - Yvesa Cousteaua, ktorého nadšené potápanie sa pod morskou hladinou, je už dávno klasikou, alebo legendárna loď C-A-L-Y-P-S-O, či aj súčasť nakrúcania televíznych a filmových dokumentov o mimoriadnom skúmaní podmorského sveta - života, z rôznych kútov sveta, je už dávno zakorenené v najväčších knižných, i filmových kronikách, za ktoré zozbieral prestížne ocenenia ! Bol ctižiadostivou osobnosťou, ktorého zachytávajú z každého rožku - trošku, chce toho režisér veľa stihnúť, a ja mám potom z toho, taký, nemastný, neslaný guláš, ktorý mi extra nechutí. Vzťah s mladším synom Philippeom Pierreom, trochu rušil zážitok z dobrého pozerania, áno, na mysli to mám z hľadiska filmovej optiky, t. j. od bravúrnej kamery Matiasa Boucarda, ktorá sa vynímala v niekoľkých excelentných uhloch, cez slušnú výpravu, s ktorou sa presúvam na jednotlivé podmorské expedície, až po obsadenie, ktoré lahodilo môjmu zelenému oku, už kvôli krásnej Audrey, ktorá má Améliu už dávno v paži ! Čím je staršou, tým je krásnejšou. Predstaviteľ Cousteaua, čiže Lambert Wilson, je pozoruhodný, ale nestotožnil som sa s ním na 100 %. Inak zahral si v pokračovaniach kultového science - fiction MATRIX. Najviac som si vychutnával podmorské zábery, tak tie sú absolútne majstrovské a fantastické. I filmová hudba - najväčšieho borca, ktorý spolupracoval na snímku O-D-Y-S-E-A, A. Desplata, stojí za povšimnutie, ľúbila sa mi. Film, ako celok, u mňa neobstojí, tak ako by mal. Asi len tá perfektná práca kameramana / ov, najviac očarí, a tú by som ohodnotil za päť hviezdičiek + „proces starnutia” Audrey Tautou ! A na rad sa hlási opätovné klišé, ktorého sa filmoví tvorcovia často dopúšťajú. Robia to úmyselné, alebo spontánne ? (30.10.2017)

Opět další z řady zbytečných filmů. Evropský životopisný film, to je záruka snímku, který popírá strukturu filmového scénáře a filmového vyprávění. Prostě byl nějaký člověk, pak se mu stalo tohle, potom tohle a v závěru tamto. Kdybych si o tom přečetl v nějakém časopise, vyšlo by to bohužel dost nastejno. Zbytečnost a prázdnotu snímku tak nezachrání ani solidní vizuální provedení. 5/10 (14.02.2017)

Oplatilo sa vidieť aspoň pre vynikajúce podmorské scény so žralokmi a veľrybami. Inak len priemerný neprekvapujúci životopisný film. Neprekvapuje ani tým, že sa psudokorektne vyhne scénam masakrovania žralokov a veľrýb, ktoré si tak vychutnal originálny dokument Svet ticha. Precitnutie a pochopenie prírody prichádza až vo vyššom veku, ale dnes sme už všetci múdri, keď oceány melú z posledného... –––– Možno som nikdy nemal mať deti. – Možno by som mal radšej iného otca. (03.01.2022)

Citlivě snímané civilní záběry se prolínají s nadpřirozenými scénami „letu“ v mořských hlubinách. Rytmus zlomků těchto dvou světů a světel vrhaných ze stříbrného plátna nebo z monitoru do jinak oslněných tváří v předlouhé expozici rozeznívá symfonii heroismu, kterou již v nich samých cosi rozkládá. Je to „já“, které způsobuje rozčarování všech milujících. Bohorovnost, která za sebou zanechává zrazené. Hluk, který neporozuměl tichu, jakkoliv je zakoušel s takovou vášní a odevzdaností jako málokdo jiný z „tohoto světa“. A přesto není vše ztraceno. Je-li duše pokorná a odpustí-li, může se i zkalený pramen pročistit a lze z něj pít. Biografický film o Jacquesovi Cousteauovi a jeho synu Phillipovi mě nadchl celou to výše popsanou cestou. Charismatický stárnoucí „velitel“ s nákladem slabostí dobývá cosi nesrozumitelné, zatímco vnímavý syn již v ony temné chvíle vidí dál a vychází vstříc vlastním obzorům. Když se však obnoví jejich společná cesta, otevře se ten neznámý svět stvoření i dalším chodcům, plavcům a letcům, tedy všem obyvatelům, kteří se za něj budou prát tak, že se právě toho zatěžujícího „já“ vzdají. Záslužný počinek Edisonline zpřístupnit tento podnětlivý film českým divákům. (01.02.2024)

Takhle to dopadne, když filmaři neví, jestli mýty boří, nebo staví. Svým (jemným) poukazováním na (některé) Cousteauovy nedostatky a zároveň vytěsňováním (všech) jejich důsledků je to skoro fascinující. Jako by si to říkalo o studii potlačovaných emocí a vypravěčské manipulace. Odysea ukazuje jak jde negativní emoce a kontroverzi přelepit krásnými obrazy a umělými příběhovými kličkami. Je to kusem odpudivé, kusem zábavné a kusem zajímavé. (11.01.2017)