Hora

Hory, hory, všude samé hory... A přece vnímám dokument Jennifer Peedom především jako portrét duše člověka, který se, ať už z lásky k horám nebo z popudu ovládnout a kontrolovat svět okolo sebe - anebo dokonce kvůli adrenalinovému puzení -, vydává do vysokohorských poloh, aby vstoupil do kontaktu s nejstarší matérií, která tvoří základ naší planety. Peedomové (a Robertu Macfarlanovi, který je autorem komentáře) se podařilo zdatně vystihnout právě tuto efemérní podstatu: totiž vystihnout "proč". Proč vstupujeme do téhle nehostinné, ale nádherné pustiny. Jsem jeden z těch horských bláznů, o nichž se ve snímku mluví, takže jsem se na tuhle notu dokázal velmi dobře naladit. (04.08.2022)

74 minut dlouhý videoklip bez jakékoliv vnitřní logiky a dramaturgické koncepce. Krásné dokumentární pohlednicové obrázky střídají záběry extrémních sportovců a aby toho nebylo málo, dočkáme se dokonce nějakých těch bloopers ze života hor milujících nadšenců. Celé to nevkusně doprovází soundtrack z nejprovařenějších hitů klasické hudby a aby toho ještě jednou nebylo málo, Willem Dafoe (nic proti němu) 74 minut stále dokola opakuje jedny a ty samé kecy o kráse, přitažlivosti a nebezpečnosti hor. Jednotlivé fragmenty filmu tak, ač samy o sobě třeba i kvalitní, dávají dohromady necitlivý a kýčovitý blábol, který jsem měl i při tak krátké stopáži problém vůbec dokoukat. No fuj. 3/10 (09.03.2018)

Trochu neladící kombinace. Na jedné straně bezpočet velenádherných horských scenérií, závratných pohledů ze skalních stěn nebo fascinujících ukázek všemožného sportovního umění a odvahy. Na straně druhé pak poněkud rušivé prvky v podobě nepříliš šťastně zvoleného hudebního doprovodu (energická a hlasitá klasická hudba) a jalového, rádoby poetického komentáře. Druhá Baraka se sice nekoná, ovšem i tak silný zážitek. Bez zbytečného tlachání a s jemnější muzikou by to bylo za plný počet. (25.02.2018)

Závěrečný, ve filmu opakovaný záběr na nejkrásnější horu Himalájí Ama Dablam potvrzuje, že tvůrci filmu chtějí především sklonit obdivnou pokoru horám, majestátným dílům největšího umělce naší planety - matky přírody. Proto je možná škoda, že si k tomu vypůjčujou i známé záběry ze sportovních šlágrů (The Art of Flight) a jiných doku seriálů a snaží se o tematicky restrospektivní souhrn “the best of” (včetně poukázání na všemožné využití hor civilizací), než aby zůstali u klavíru a myšlenkách, vyslovených Dafoem. Z těch by sice některé napsal i kdokoliv z nás diváků, ale některé jiné film naopak zvedají do filozofických výšin, na které ambiciózně cílí. (24.12.2018)

Přišlo mi to jakože koukám na Herzoga po mrtvici.. Krásné záběry v kombinací se silnou hudbou a do toho povídá charismatický vypravěč.. Jebat na to, že jakkoliv je Dafoe parádní tak vypravěčsky je Herzog prostě bezkonkurenční. S tím se holt nedá nic dělat... Problém je spíš v tom co Dafoe pronáší. Ne, že by kvákal úplné koniny, ale právě Herzogem odkojení diváci asi vycítí, že Mountain ve svém doprovodném komentáři klouže jaksi po povrchu. To, že zdoláváním vrcholů (tím spíš v komerční formě) člověk něco důležitého ztrácí je motiv sice pravdivý a silný, ale tak nějak se samozřejmě nabízí. Mountain tímto (v zásadě banálním) motivem vrcholí. Werner by zde pouze startoval pro hlubinné odkývání dalších a dalších vrstev absurdity, syrovosti, humoru atd..... Ale špatné to vůbec není.. Možná bych vynechal nebo zkrátil ty adrenalinové exhibice, ale to už je spíš subjektivní rejpanec. (17.02.2018)