Hora

Hory, hory, všude samé hory... A přece vnímám dokument Jennifer Peedom především jako portrét duše člověka, který se, ať už z lásky k horám nebo z popudu ovládnout a kontrolovat svět okolo sebe - anebo dokonce kvůli adrenalinovému puzení -, vydává do vysokohorských poloh, aby vstoupil do kontaktu s nejstarší matérií, která tvoří základ naší planety. Peedomové (a Robertu Macfarlanovi, který je autorem komentáře) se podařilo zdatně vystihnout právě tuto efemérní podstatu: totiž vystihnout "proč". Proč vstupujeme do téhle nehostinné, ale nádherné pustiny. Jsem jeden z těch horských bláznů, o nichž se ve snímku mluví, takže jsem se na tuhle notu dokázal velmi dobře naladit. (04.08.2022)

Příliš mnoho příliš zběsile za sebe nasekaných příliš hezkých obrázků s podmanivě načteným zoufale plytkým komentářem a nešťastně zvolenou muzikou. Se skutečným majestátním půvabem hor to mělo společného pramálo a s hlubším zamyšlením nad vztahem člověka a přírody ještě míň. Koyaanisqatsi na vás, pacholci. (30.08.2018)

74 minut dlouhý videoklip bez jakékoliv vnitřní logiky a dramaturgické koncepce. Krásné dokumentární pohlednicové obrázky střídají záběry extrémních sportovců a aby toho nebylo málo, dočkáme se dokonce nějakých těch bloopers ze života hor milujících nadšenců. Celé to nevkusně doprovází soundtrack z nejprovařenějších hitů klasické hudby a aby toho ještě jednou nebylo málo, Willem Dafoe (nic proti němu) 74 minut stále dokola opakuje jedny a ty samé kecy o kráse, přitažlivosti a nebezpečnosti hor. Jednotlivé fragmenty filmu tak, ač samy o sobě třeba i kvalitní, dávají dohromady necitlivý a kýčovitý blábol, který jsem měl i při tak krátké stopáži problém vůbec dokoukat. No fuj. 3/10 (09.03.2018)

Fenomenální vzdání holdu největšímu hybateli světa, který se stále mění a s tím se mění i všeobecný lidský pohled na něj... Za hudební pomoci Australian Chamber Orchestra se na povrch (na vrchol?) vynořilo tohle audiovizuální album panoramat, přírodních pohybů i fyzicky téměř nemožných činností, které tak přes 70 minut masírují kompletní smyslovou soustavu diváka. Nejen, že jsme dostali do obličeje a ušních bubínků perdu dechberoucích záběrů, ale bylo nenásilně nastíněno povícero problémů, spojených s lidským vnímáním hor jako cíle a poukázáno bylo i na změnu vnímání hor od pocitu nebezpečí, posedlosti, šílenství a touhy po strachu, až po dnešní, ne zrovna neznámý, turismus a byznys (neuvěřitelné zástupy na Mount Everestu jsou tomu nejzdářnějším příkladem). Skládám velkou poklonu tvůrcům. (17.06.2019)

Trochu neladící kombinace. Na jedné straně bezpočet velenádherných horských scenérií, závratných pohledů ze skalních stěn nebo fascinujících ukázek všemožného sportovního umění a odvahy. Na straně druhé pak poněkud rušivé prvky v podobě nepříliš šťastně zvoleného hudebního doprovodu (energická a hlasitá klasická hudba) a jalového, rádoby poetického komentáře. Druhá Baraka se sice nekoná, ovšem i tak silný zážitek. Bez zbytečného tlachání a s jemnější muzikou by to bylo za plný počet. (25.02.2018)