Nočné zvieratá

Páčilo sa mi to! A dosť! Niektoré scény boli natoľko napínavé, emotívne a celkovo skutočne perfektne natočené, že som sa na pár krátkych chvíľ nachádzal vo filmovom nebi. No bohužiaľ prichádza povestné ale. ALE, snímku chýbala nejaká vyváženosť v striedaní reality a knižného príbehu, pretože som sa miestami nemohol ubrániť pocitu, že tvorcovia skáču od jedného k druhému príliš neuvážene a tým uberajú diváka o plnohodnotný zážitok. Malá výtka by ešte smerovala k literárnej časti story, v ktorej sa ku koncu (a nielen ku koncu) chovajú niektoré postavy nie zrovna príliš racionálne. No keď sa tak nad tým zamyslím, nikde nebolo vyslovene povedané, že sa Edward vo svojom písaní zlepšil a preto ani jeho knižka možno nie je práve dokonalá. A ak práve z toho dôvodu nechal režisér zámerne konať knižné postavy tak ako konali, potom je ozajstný génius. It was not perfect, but it was deep. (15.02.2017)

Jestli měl úvodní útok na pohled (zejména ten mužský) vystihnout hrdinčin nedostatek vkusu a soudnosti (protože se nacházíme v její galerii), dalo by se pochopit její následné nadšení z Edwardova brakového románu, postaveného na těch nejdebilnějších dějových zvratech a zalidněného karikaturami jižanských vidláků, hysterických manželů a nezlomných šerifů. Kdyby od nás ale film doopravdy vyžadoval kritický (a cynický) odstup od protagonistky natolik nepřipravené na reálný svět, že si sama nedokáže ani rozbalit obdrženou zásilku (poté, co se pořeže, přenechává práci asistentovi), postrádal by smysl melodramatický závěr, spoléhající naopak na naši identifikaci se Susan. Nejsem si sice jist, jak vážně Ford chce, abychom Noční zvířata brali. Moc vážně je každopádně brát nelze. Co postava, to jednorozměrná figurka. Namísto opravdově působících vět otřepané fráze, s jejich pomocí nám postavy odhalují své citové rozpoložení (namísto toho, aby je zahrály). Ve světě Susan musí všichni a všechno především dobře vypadat, což někdy platí a někdy neplatí ve světě knihy, kterou Susan čte. Zřejmě tedy není pravda (nebo alespoň ne po celou dobu), že by si do románu, tak jak se jeho děj zhmotňuje před našima očima, projektovala to, co v něm chce mít. Nebo snad mezi fetiše žen z lepší společnosti patří Aaron Taylor-Johnson ostentativně si utírající zadek? Podezřívám režiséra, že sám neměl ujasněno, jak moc (sebe)ironický a úmyslně campový na jedné straně a romantický, duchovní hodnoty materiálním nadřazující na straně druhé chce být. Výsledkem je trojice filmů, jižanský thriller, melodrama o třídních rozdílech a satira ze světa snobů posuzujících druhé podle toho, zda vlastní nejnovější model iPhonu, které jsou místy vcelku zábavné, ale po většinu času se tváří mnohem vážněji a důležitěji, než by se vzhledem k jejich vyprázdněnosti slušelo. 65% (23.11.2016)

Asi obsahuje spoilery. Dva filmy v jednom. Banálny rape and revenge triler (ktorý z priemeru jemne dohora povyťahuje snáď len prašná texaská výprava a skvelý Michael Shannon, ktorého by ste v podobnej chvíli aj vy určite chceli mať na svojej strane) a pomerne tupá melodramatická vzťahovka s úplne nezaujímavými postavami. Jake to uhral celkom fajn, ale Amy Adams je sympatická asi ako pes s besnotou. Nebyť Shannona, zrejme idem na 40%. (13.03.2017)

Tom Ford je veľký talent, najmä čo sa týka kompozície záberov. Make-up, kostýmy a lokácie sú úžasné. Akurát dramaturg je priemerný. Film stojí a padá na ume spájať dve línií (niekedy kvôli flashbackom aj viac ako dve), čo je pomerne problematické. Časť s (nádhernou!) Amy Adams celkom funguje. Jej osamelý život v opustenej vile, s prázdnymi snobmi a ešte prázdnejšou galériou s do seba zahľadeným umením by som chcel vidieť v osobitnom filme. Aj línia dusného thrilleru, ktorý číta, má čo to do seba, problém je, že styčné body nie sú dostatočné previazané a zvýraznené a to, že číta knihu, je zrejmé len zo záberov na rukopis. Žiaden voice-over nepočuť, nič z toho nepôsobí literárne a je pomerne ťažké uveriť, že číta "skvelo napísanú knihu". Originály nápad vyrozprávať dva príbehy v jednom filme tak končí ako premárnená šanca vyrozprávať poriadne aspoň jeden z nich. U mňa to tento rok vyhral Refn. (05.12.2016)

“MĚL JSEM TOMU ZABRÁNIT…“ /// Po „uměleckým“ úvodě přichází psychoušskej příběh. Na střídačku se ocitám v realitě, minulosti a fiktivním světě, kterýmu vládne Gyllenhaalův zkurvenej slaboch. V přítomnosti zase Amy rozjímá o svým životě a snobská uhlazenost kontrastuje s násilnou (a smutnou) fikcí. Všechno dohromady mně to má něco říct… hele, tohle je na mě moc náročný… Nedokážu posoudit, kterej příběh měl hrát prim, páč i to drámo postupně ubírá na vobrátkách – asi aby se vyrovnalo ty druhý nudě. Gradovat to má pohledem do restaurace na osamělou a čekající ženu, což ve mně může za jistejch okolností vzbudit nějaký asociace, ale tady se to chlubí svojí filmovou „náročností“. Tož to maj kurva napsat, že nechtěj, aby jim tam lezli vobyčejní čumilové. Já bych zůstal doma! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Tony a Susan“, kterou v roce 1993 napsal Austin Wright, neznám. 2.) Jsem polda s rakem. 3.) Mám rád takový ty filmy, vo tom, že prachy jsou krásná věc, ale štěstí… 4.) Thx za titule „Dado“ a „veronika.indruchova“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (24.02.2017)