Tiene a hmla

Tak tohle je určitě jeden ze slabších Allenových filmů. Černobílá groteska Stíny a mlha, která si střílí zejména z Kafkova Procesu, vypadá totiž celá jako mírně nadprůměrná televizní inscenace. Hlavně scénář je odfkláknutý a zmatený, forma, kterou je film natočen, je pak nudná (ani žádné kameramanské exhibice se rozhodně nekonají). (13.09.2005)

„Dejte si pozor. Nerada bych vás našla v aleji s proříznutým hrdlem od ucha k uchu.“ – „Nebojte se. On většinou škrtí.“ Naladit se správně na tuhle Allenovku mi docela dlouho trvalo (a než se mi to podařilo, tak jsem se chvílemi i nudil), a to kvůli mému nepřesnému očekávání. O krimi linku, která se před zhlédnutím filmu (a ostatně i na jeho počátku) jeví jako dominantní, totiž ve Stínech a mlze vlastně ani trochu nejde (i když moje oblíbená melodie Mack the Knife, jež zazní na konci snímku, k ní přece jenom trochu odkazuje). Přítomnost vraha je jen prostředek k rozvíjení příběhu, který režisér využívá na jednu stranu k pobavení publika, ale větší měrou k určitému filosofování (o umělcích, prostitutkách, o Bohu atd.) a také vysílání jistého poselství, které na první pohled není vůbec snadné odhalit (nemluví se o něm), a divák ho rozpoznává až postupně (postava Kleinmana, a události, které ho potkávají, jsou totiž nanejvýš symbolické…jen to chce dostat impulz a uvědomit si to). Celé tohle luštění je navíc ponořeno do prazvláštní atmosféry způsobené všudypřítomnou mlhou, stíny a mysterióznem. Ale jak už jsem zmínil výše, samozřejmě nechybí pro Allena typické výborně napsané dialogy a humor (ten je však přítomný výhradně jen ve chvílích, kdy je v záběru o život hláškující Woody, a já osobně zalitoval pokaždé, když „slezl“ z plátna). Snímek prozatím hodnotím slabšími 4* a v budoucnu plánuju opětovnou projekci, kterou já osobně v tomto případě k plnému docenění potřebuju. „Tak, budete v pořádku?“ – „Kromě toho, že jsem teď vystaven lynčujícímu lidu, jde po mně policie, ten maniak je na svobodě a já jsem bez práce…tak je všechno ok.“ (28.08.2014)

V podstatě typický Allen, jen v poněkud atypických kulisách. Svět je jedno velké nedorozumění zahalené do neprostupné mlhy. A smysl Vám začne dávat teprve, zabloudíte-li do bordelu. Nebo do cirkusu. Vyberte si, máte to nakonec jedno :-) Zásadním odhalením však zůstává, že projekt „Rychlý prachy“ nevymyslel Trautenberk Rosenberg, ale nesmělý roztomilouš Woody. Chápu to správně, že i sebepočestnější ženě stačí zamávat před obličejem dostatečně tlustým svazkem bankovek a jí už se vzrušením rosí rodidla? Ale jděte! :) (05.12.2012)

Připosraného (sorry za to slovo, ale jinak to vyjádřit nelze) úředníka Kleinmana (Woody Allen) uprostřed noci vzbudí, aby splnil svoji občanskou povinost a jako člen domovní hlídky pomohl chytit zákeřného vraha. Kleinman je celý rozespalý a zmatený, neví co po něm kdo chce, a tak jen zběsile pobíhá po ztemnělém městě, a hledá někoho, kdo by mu celou situaci vysvětlil. Potkává polykačku nožů Irmu, která utekla z blízkého cirkusu a od svého přítele, klauna. Životy obou se nenávratně protnou, a oba pospolu cítí vzácné souzení. Ale stále zde ve všudypřítomné mlze číhá vrah ... Hned zpočátku se přiznám, Woodyho Allena dvakrát nemusím - jeho filmy jsou povětšinou o dlouhosáhlých dialozích o nesmrtelnosti brouků, případně podobně záživných tématech, která mne dokáží dokonale uspat. Ke Stínům a mlze jsem se dostal náhodou, a bez toho abych věděl, že je to Allenovka - jinak bych se filmu asi vyhnul, a to bych udělal docela chybu. Hned od začátku se začíná rozehrávat docela napínavý příběh, který (naštěstí) neruší ani přihlouplý (ale roztomilý) Kleinman v podání Woodyho Allena. A snad jen Woody Allen si dovolí nacpat film spoustou známých hereckých hvězd, aby jim pak dal maličké role někde v pozadí (Kathy Bates, Jodie Foster i další). (28.07.2010)

Další Woodyho originální výlet (či úlet, to je jedno) tentokrát do vod expresivního dramatu a-lá Bertolt Brecht a do jeté atmosféry a-lá Franz Kafka. To vše podmalované hudbou Kurta Weilla, s hvězdným obsazením, s typicky neurotickým hlavním hrdinou a rodokapsovou zápletkou, bez níž by to prostě jinak nešlo. Navíc syrová černo-bílá dělá divy, stejně jako plynulé kruhové záběry konverzujících prostitutek a zhýralých studentíků. 90%. (20.08.2007)