Réžia:
Alen DrljevićKamera:
Erol ZubčevičHudba:
Dado JehanHrajú:
Leon Lučev, Boris Isakovič, Sebastian Cavazza, Emir Hadžihafizbegovič, Ermin Bravo, Boris Ler, Ivo Gregurevič, Izudin Bajrović, Miralem Zupčevič (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
V opustenom horskom hoteli, ktorý dnes už len naznačuje dobu svojej zašlej slávy a luxusu, prebieha psychologický experiment. Na jednom mieste sa stretne osem dobrovoľníkov z radov vojnových veteránov, zastupujúcich rôzne národnosti a etniká bývalej Juhoslávie, aby tu podstúpili spoločnú terapiu. V atmosfére obrovského prázdneho hotela vyplávajú na povrch tie najhlbšie rany minulosti, zasadené rodinou či vojnovou skúsenosťou. Slovinský terapeut, ktorý má skupinu na starosti, iba ťažko zvláda nebezpečne výbušnú zmes, ktorú môže okamžite zapáliť každé slovo vykríknuté bez rozmýšľania alebo krivý pohľad. (ASFK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (63)
Film o tom, že traumat války se jen tak nezbavíš. Své o tom můžou vyprávět američtí vojáci, spíš tedy jejich psychické problémy. A to ještě bojovali proti nepříteli na jiném kontinentu. Srbové, Chorvati, Bosenští Srbové však byli fyzickými sousedy a pak jednoho dne se počali masakrovat navzájem. Snímek poukazuje na to, že staré rány nikdy nelze zacelit úplně, a že vrazi i oběti mají každý svou pravdu. Film je zajímavý, ale není to můj šálek kávy. Bohužel mne nezaujal natolik, abych na něj pěla ódy, ale ani jsem nebyla nijak zklamaná. Za mne průměr. ()
Traumat války se jen tak nezbavíš. Své o tom můžou vyprávět američtí vojáci, spíš tedy jejich psychické problémy. A to ještě bojovali proti nepříteli na jiném kontinentu. Srbové, Chorvati, Bosňáci byli fyzickými sousedy a pak jednoho dne vzali kvér. Ve filmu jsou zastoupeni ti, kdo byli nuceni k zabíjení bezbranných, i jejich oběti. Těžko soudit na kolik jsou emoce přepísklé, a tedy nerealistické. Někdy stačí hloupá poznámka, aby staré vášně znovu zatemnily mozek. ()
52. KVIFF - Koukám, že balkánská stigmata z války v devadesátých letech jsou stále aktuální. Co se stane, když v dnešní době přivezete do jednoho horského hotelu bandu Jugoslávců, Vám totiž odvypráví tento film. Ono potkat v současné době na jednom místě Chorvata, Srba, Bosňáka, Muslima a Ustašovce, by nechtěl nikdo z Vás. No a jeden slovinský psycholog to pojal jako dobrovolnický výzkum a zároveň pokus o vyrovnání s minulostí. To, že je ten doktor Slovinec je mimochodem docel trefný. Jak to nicméně dopadne, nemá smysl říkat, ale co se během filmu děje, to je to, co stojí za zájem. K tomu počítejte s naprosto úžasnou kamerou, která Vás přesvědčí, že horský masiv v Bosně a Hercegovině stojí za návštěvu. Za mě tedy rozhodně palec nahoru. ()
Vojnové jazvy na tele a duši sa ťažko zacelujú. Tvorcovia sa v širokej koprodukcii snažili vyrozprávať príbeh mužov z rôznych národností bývalej Juhoslávie, ktorí stáli na opačných stranách frontu. Film je síce obžalobou vojny, ale to nie je primárne, zaoberá sa traumou povojnového stavu. Nenávisť a nacionalizmus je stále živý a prejavuje sa v chovaní aktérov. Síce poznamenaní vojnovými útrapami, stále nedokážu nájsť v sebe silu silnejšiu ako nenávisť, ktorá dohnala Balkán do konfliktu. Cesta k nápravám chýb je zložitá a zaujímavý experiment so zástupcami strán kdesi v horskom hotely v sebe nesie mnoho poznaní, uvedomovanie si utrpenia druhého. Snaha o humanistické dielo sa vcelku vydarila, záver aj vďaka metaforickému vyjadreniu dáva nádej. ()
Chorvat, Srb, Slovinec, Makedonec, muslim z Bosny a pár dalších občanů bývalé Jugoslávie se sešlo v prázdném hotelu, aby absolvovali terapii, která je měla vyléčit z válečných traumat. Pod velením slovinského terapeuta se snaží znovu prožít nejvíce stresující situace, které se jim staly za války. Jen vyslovit a popsat je jim působí velké utrpení. Natož podělit se o ně se svými bývalými nepřáteli. Situace je často nezvladatelná a zdá se, že společnou řeč nenajde tato skupina nikdy. Závěrečné scény jsou hodně nadějné, snad bude tato oblast Evropy už navždy válek ušetřena. Stejně jako celá Evropa. ()
Reklama