Leví kráľ

// Takhle, původní Lví král je moje srdcovka, protože daddy issues, každopádně geniální film, na kterém de facto není co zlepšit. A když na něm není co zlepšit, rozhodli se tvůrci nové verze, že ten originál prostě 1:1 zkopírují, přidají na realismu zvířat a prostředí, seženou nové boží hlasové obsazení a pošlou to do kin v té "vyděláme miliardu za dva týdny" exkluzivní Disney verzi pro rok 2019. Vadí mi to? Ne, pořád jsem si v kině pobrečel jako malý kluk, písničky mi na Spotify jely tři dny a jsem schopen přijmout, že budou existovat filmy dva a mé future děti si budou moct vybrat, který se jim líbí víc. Zároveň ale nedám víc jak 8/10, protože největší zásluhu na tom všem mají pořád tvůrci filmu z roku 1994, a já jim to nechci upírat. Takže tak. ♫ ♩ "Can you feel..." (18.07.2019)

Pokud má někdo remakovat Disney klasiky, tak jedině John Favreau! Jungle Book měla sice větší švih i dobrodružství, ale i Liong king vyráží dech především vizuálem, hudbou, emocemi a nostalgií. Slzy na krajíčku víceméně celý film. Scéna s hyenami nádherně creepy a souboj lvů jasný vrchol. Pohádka mého dětství dostala solidní poctu. 85% (27.07.2019)

Čekám, že na další projekci dostanu kamenem, ale nemůžu jinak. Hraný (?) "Lví král" je 99% kopií originálu, a to nejen příběhově, ale i co se jednotlivých záběrů týče. Objektivní přínos tohoto filmu se tedy rovná nule, nehledě na to, že připisuje zásluhy tvůrcům, kteří akorát slovo od slova a záběr od záběru přetočili něco, co už dávno existuje. Pak je tu ale subjektivní přínos a musím říct, že poprvé v životě po dokoukání "Lvího krále" necítím rozpaky. Čert vem neskutečnou animaci, protože vždycky budu inklinovat spíše ke klasickým kresleným Disneyovkám, ale konečně jsem neměla problém se "šup-šup, honem, nestíháme" tempem a naplno se do příběhu ponořila. Hraná (?) verze si sice narozdíl od animáku nemůže dovolit popírat fyzikální zákony, což se odráží na ne-tak-velkolepých muzikálových vložkách, na druhou stranu se jí ale otevírají nové možnosti v oblasti emocí. Například Scarova démoničnost je tak dovedena k absolutní dokonalosti, a i když může zpracování jeho nového vzhledu chvíli trvat, tak ve finále proti němu nemůžu říct ani popel. (18.07.2019)

Jeden z najmocnejších mužov Hollywoodu, Jon Favreau, sa opäť rozhodol nakrútiť Levieho kráľa, a to konkrétne až po 25. rokoch od premiéry pôvodného, legendárneho animáku, dua režisérov-Rogera Allersa s Robom Minkoffom, kde ešte väčšinou prevažovala tradičná, štandardná animácia, čiže po dlhšej pauze, ktorá trvala celé jedno štvrť-storočie, je tá citovaná «ANIMÁCIA» už brutálne NADštandardná, t. j. na úplne inej úrovni, než na akú sme zvyknutí, jednoducho povedané je tak extrémne realistická, že mávate normálne taký pocit, akoby ste sa priamo pozerali na akýsi prírodopisný dokument, v ktorom sú zložky-prostredie a zvieratá dovedené do maximálne možnej dokonalosti, keď ďalej sa už ísť asi ani vôbec nedá, a tým pádom sa pravdepodobne vytráca samotné filmové kúzlo, na aké si ešte všetci dobre pamätáme, samozrejme, ak máme záujem porovnávať ? Nevravím, že by príbeh absolútne nefungoval, ba naopak, celkom ušiel, až tak som sa popri ňom extra nenudil, lebo má jednak dynamický úvod so strašne moc rozkmotrenými bratmi Mustafom a Scarom, pričom práve na tej MOCI tkvie ten druhý z dvojice, alebo bude neskôr popretkávaný i muzikálovými číslami Timona s Pumbaaom, keď na slávnu sekvenciu: „HAKUNA MATATA” , sa nedá len tak zabudnúť, ale teraz už naozaj netuším, či mi režisér prvých 2. Iron Manov ponúkol čosi nové, čoby som predtým nevidel ? Moje sčasti kritické tvrdenia nikoho bohvieako aj tak nezaujímajú, keďže film zarobil nekresťanské peniaze, kde malí sopliaci sú už dávno zhýčkaní podobnými animáciami zo všelijakých pixaroviek, a tak sa vôbec nie je čomu čudovať. O chvíľu budú detváky do nebies vynášať, (či už vynášajú) iba nové remaky, keď originály postupne zapadnú prachom od ‹systematickej, prašnej búrky› PS: Bude mi ľúto generácií, ktoré vyrastú len na takýchto veciach, pretože už ani nebudú vedieť, čo je klasika !? (21.01.2020)

Guse Van Santa jsme kdysi za otrocký remake Psycha tepali, ale Disneymu budeme tleskat. Inu, budiž. Ale i kdybych se smířil s "pouhým" updatem (jedna nápaditější scéna s hovniválem, ač milá, to rozhodně neospravedlní), výsledek zanechává podivnou pachuť. Jde o poměrně zvláštní tvůrčí rozhodnutí udělat vizuálně realistický film, který v dobré třetině záběrů vypadá jako dokument, a doplnit ho o mluvící zvěř a rozjuchané písničky. Působí to jako prazvláštní patvar, který nechce pořádně nakročit ani na jednu stranu. První půle je díky tomu emocionálně vyprázdněná, protože i když herci hodně čarují hlasem, zvířata působí většinou ve výrazivu netečně. Hodně se to zvedne s příchodem Timona a Pumby, kde se konečně autoři trochu uvolní (hlavně v písni In the Jungle, the mighty jungle), ale pak dojde na osudové znovu setkání s Nalou (které tu z nějakého důvodu působí neupřímně uspěchaně) a je v podstatě konec. Ve chvíli, kdy běží Simba domů za vizuální montáže z National Geographic a do toho mu zpívá Beyoncé ve mně něco téměř umřelo. A pak... pak už všechno bylo jedno. Jako technologické demo je nový Lví král jednoznačně fascinující. Ale buď to mělo být více stylizované, aby písně a vůbec dialogy nepůsobily jako pěst na oko, nebo naopak ještě umírněnější. Takhle jsem se většinu času cítil dost nekomfortně, protože jsem sledoval něco hodně nepřirozeného. Úplně stejný pocit mám při pohledu na plastickou Nicole Kidman v Sedmilhářkách, ale tam jde o jeden element, kdežto tady na tom stojí celá podívaná. 50% P.S. Přijde mi trochu nefér, že u režie není uveden i Rob Minkoff, když remake řadu scén z jeho originálu vykrádá doslovně i formou záběrování. (26.07.2019)