Korunný princ

Korunní princ je na české poměry pěkně udělaná a místy i opravdu zábavná pohádka, která si vzala nejeden filmový prvek ze světové kinematografie (např. vtipně pojaté souboje o princeznu alá Příběh rytíře, čaroděj a jeho vězněný pomocník na řetízku alá Hvězdný prach atd.). Herecké obsazení mi přišlo dobře zvolené, od sympatického prince Jana, přes potrhlého sluhu v podání Kříže, až po tajemně temného Abrháma. S příběhem jsem byl též spokojený, jelikož člověk opravdu netušil, kdo všechno se napije elixíru zapomnění. Z technického hlediska byla pohádka zvládnuta rovněž dobře, byly tam pěkné záběry kamerou, příhodná hudba a i ten drak nebyl na naše poměry až zase tolik tragický (když si vezmu v potaz hrůzy od Asyla). Zkrátka milé filmové překvapení z tuzemské produkce, které si zaslouží pozornost. (25.12.2015)

Výtvarně vydařená pohádka, kde hezkou princeznu nakonec získá sympatický princ, který statečně zvítězil nad opelichaným kašírovaným drakem. Téma drog, resp. elixírů, je tu zvládnuto lépe než ve Třech životech, rivalita dvou bratrů dává vzpomenout na to, Jak se budí princezny a rytíř Lavice připomíná Příběh rytíře. Dnes je Korunní princ pohádkové novorozeně, třeba jednou bude drnkat na strunu nostalgie, stejně jako Tři oříšky pro Popelku nebo šílená princezna, tedy šíleně smutná. (24.12.2015)

Scénář velmi slušný, zápletka výborná. Pak si ale asi někdo řekl, že kdyby náhodou nevyšla ta pohádková linie, tak tam nasereme spoustu vtipných (rozuměj směšných) figurek, aby byla sranda. Což úplně nebyla. Asi proti plánu mi přišel směšnej i drak. Lépe by bylo uchovat tajemno, než tenhle přerostlej pterodaktyl, jehož lze snadno přeprat klackem z Hvězdných válek. Herecky dost zklamala starší generace v obou královských párech (Hanzlík, Freimanová, Štěpánek, Adamovská) plus Abrhámův čaroděj. Naopak Patrik Děrgel má potenciál a působí velmi sympaticky. V posledních letech je možno pozorovat i růst Jaroslava Plesla ve výborných vedlejších rolích. Jako celek na nedělní odpoledne moc pompézní, na Štědrý večer je to ale málo. (25.12.2015)

Za devatero lány řepky a devatero lesy napadenými kůrovcem bylo nebylo (tady bohužel bylo) jedno království. Víc než zhrzený čaroděj, nenažraný drak či králův syn s nekalými úmysly to království trápily projevy demence.. Děrgel proplouvající příběhem s výrazem Oty Rákosníka (i v momentech bez amnézie), na pilu příliš tlačící druhorozený Hádek, jeho sluha vracející se z koncertu Visacího zámku či otráveně působící Pai Mei Abrhám s lachtaními penisy přišitými na kostýmu, ti všichni se dali přežít. Četné chvíle, kdy hoblující Janák pověsil na dřevec moudré pohádky bílou vlajku, už ne. Podej mi tu láhev, Karle, ať si cvaknu.. (30.12.2017)

Jé, jak já se nasmála. Pavel Kříž jako polodementní zámečník Pakosta s vyfoukanou patkou ve službách prince Karla mě dostával do mých artrotických kolen. Všechno bylo tak vtipné a svěží až neuvěřitelné v dnešní době víceméně trapných Troškovin. Skoro bych řekla takový jako cimrmanovský humor, kde každičký detail - slovo, posunky nebo situace jednoho fakt bavily. Neokoukané tváře, docela pěkná princezna, ale co je důležité ... oni všichni uměli hrát. Na tom má samozřejmě svou zásluhu vynikající režie. Příjemný hudební doprovod se středověkým tématem trůnil na tomto pohádkovém skvostu už jen jako třešinka na dortu. Pravda, nemohla jsem si nevšimnout jisté podobnosti čaroděje Kruciata s Gandalfem, takže je jasné, odkud čerpalo scénáristické pero. Ale co ... tahle pohádka je prostě pecka a stojí zato ji vidět. (26.12.2015)