The Forest of the Lost Souls
Obsahy(2)
Černobílý snímek portugalského režiséra José Pedra Lopese ukazuje, jak tenká hranice je mezi životem a smrtí. Ostatně o tom vypovídá příběh muže, otce dvou dcer a milovaného manžela (Jorge Mota). On sám uvažuje o sebevraždě, protože před lety ztratil starší dceru. Nyní se chce vyrovnat s problémy tím nejjednodušším způsobem. Před svou "konečnou" ale narazí na mladou ženu (Daniela Love), která chce také ukončit svůj marný život. Jenže není všechno tak, jak se na první pohled zdá... (Rodriguez)
(viac)Videá (1)
Recenzie (16)
Už jsem si nadával, jakou že to plytkou sračku od jakého to povrchního pozérského hipstera jsem si to pustil. Nesnesitelně stylizované dialogy, "artová" forma, vyčpělý Werther plus pár dalších odkazů na pár popkulturních veličin... A černobílá forma mi navíc evokovala atmosféru obdobně pozérských filmů evropské nové vlny 50.-60.let. Ale po půlhodině přijde zajímavý zvrat, kvůli kterému se mi předchozí vyumělkované plky vyplatilo vydržet. Sice je to póza až do konce, ale s pěkným thrillerovým ocasem a s příjemně nepříjemnými pazvuky v osudových scénách. A rád poslouchám portugalštinu, takže nakonec spokojenost. ()
Mellon Collie & The Infinite Sadness will last forever. Floresta byl pro mě zážitkem dvou částí: V té první jsem se kochal bludem, že bych film dokázal napsat, natočit a ufinancovat z kapseného (a být na sebe proto pyšný); tak v dobrém slova smyslu lacině produkce působí. Druhá polovina se ocitla v zásadním rozporu s tím, jak bych býval slibnou premisu setkání dvou suicidálních postav rozvíjel, což jsem bohužel nedokázal filmu odpustit. Řekla jsem, že jsem na hudebním festivalu. Viděla jsem jen Arcade Fire a jela hned sem. Jarmushovský díl, říznutý proto-emo-lookem devadesátkových videoklipů The Smashing Pumpkins, baví dialogem a asketicky černobílou paletou lesa, jemužby to v barvě nejspíš slušelo daleko víc. Béčkový zvrat překvapí, ale nedokáže udělat nic moc víc. Sledovat dvě třetiny filmu, jak se o to neohrabaně snaží, je přes rozkošné rozvíjení estetiky laciného filmu bolestivé. ()
Velmi zajímavý film. Jeho umělecká hodnota je vysoká, atmosféra velice slušná, zvrat parádní a nejvíc nadchne stopáž. Stopáž je asi jeho největší přidanou hodnotou. Má jen 70 minut. A nebýt a toho byl by nesledovatelný. Atmosféra by se rychle ztratila a jeho umělecká hodnota by byla nulová. Takhle je to koukatelné a jeho poselství je docela jasné. ()
Koprodukční snímek „A Floresta das Almas Perdidas“ ukazuje, že je možné natočit film, který má jednoznačně umělecké ambice, ale přitom se bude jednat o horor. Nebo alespoň thriller. Je to podáváno pozvolna, navíc v černobílém provedení, nesedne to každému, ale jako velmi specifická ukázka toho, jak také může horor vypadat, je film „A Floresta das Almas Perdidas“ zajímavou alternativou. ()
Starší muž v lese samovrahov stretne mladú ženu, ktorá rovnako ako on nie je spokojná so svojim životom. Obaja sú odhodlaný vziať si život, ale celé to dopadne trochu inak. Film je skôr artového či festivalového žánru a ponúkne dejový zvrat, ktorý divákovi nechá trochu priestotu sa zamyslieť nad tým, či sa mladá žena rozhodla zmeniť voj plán v poslednej chvíli alebo do lesa chodí pravidelne práve za týmto účelom. Atmosférou mi to trochu pripomenulo legendárneho Andalúzskeho psa či vzdialene aj Mačaciu hlavu. Skvelá kamera, hudba, primerané herecké výkony a rovnako tak postačujúca minutáž trochu spestrila bežný filmový chlebíček a ulahodila asi viac náročnejšiemu publiku. ()
Reklama