Glass

Nějak nechápu, proč Shyamalan vlastně natočil tento emocí prostý recyklát, který dějově navazuje na jeho starší (a celkem ceněná) díla Vyvolený (2000) a Rozpolcený (2016), protože tady už režisér jen mlátí prázdnou filmovou slámu a nenabízí vůbec nic nového. Neskutečně dlouhá prázdnota, kterou drží nad odpadem jen výborný herecký výkon Jamese McAvoye (např. Willis úplně do počtu). Někdy se stává, že i dvouhodinovou nudu vytáhne nahoru alespoň strhující závěr, ale tady se nepovedlo zhola nic (naopak, ti lidé zírající šokovaně do mobilů, mě na konci spíš nechtěně rozesmívali, stejně jako některá moudra o poznání vesmíru). Obrovské zklamání a dosud nejslabší snímek Shyamalana, který po jednom kroku vpřed, udělal zase dva vzad. (27.12.2019)

Shyamalan si se svým děťátkem pohrál, to ano. Těžko ale někdo může popřít fakt, že tomu chybí mysterióznost "prvního dílu" a momet překvapení "druhého dílu". Pomyslným highlightem vcelku ukecáného, leč scénáristicky dobře sepsaného filmu se tak stává rozhovor všech tří hlavních protagonistů v růžové cele psychiatrické léčebny. Pak už jen počítáte kolikrát bude na scéně The Beast a kolika sekuriťákům nakope prdel. James McAvoy je ve své roli mistrovský a už jen kvůli němu se vyplatí jít do kina a vidět jeho eskapády na velkém plátně. (27.01.2019)

No ... vzhledem k tomu, že jsem byl psychicky připraven na nejhorší, nejsem zklamán. Spíš relativně maličko příjemně překvapený, že to dává smysl alespoň konceptuálně. Vymyšlené je to totiž imho dobře. Shyalaman ve Skleněném prozkoumal zas trochu jiný, dobře známý motiv komiksových filmů, tak jak by asi mohl probíhat v reálném světě, aniž by to diváci do poslední chvíle vlastně tušili. I jako završení trilogie to celé dává smysl. Bohužel si ten film takřka vůbec nelze užít na čistě divácké rovině, ale až po skončení, pokud jste tedy schopni a ochotni docenit tu konstrukci. Od příjemného diváckého prožitku totiž průběžně vytrhává řada dílčích debilovin, prázdně vyznívajícíh dialogů a proměnlivě kvalitního herectví (Sarah Paulson, jak ji mám obecně rád, je v tomhle případě špatný castingový tah). Úplně mimo je pak postava Taylor-Joyové (ta co je tam nucena dělat, to je fakt neuvěřitelné) a celé to závěrečné spojenectví nekterých postav. (13.02.2019)

Brilantní zakončení trilogie o odlišnosti, která se netoleruje, za kterou se platí. Protože dokud zde budeme MY, tak zde žádní bohové nebudou. Na začátku se ponoříte do příběhu - řeky, která vás vezme s sebou a pak někde vyplivne, aniž byste postřehli, jak dlouho to trvalo. Setkání tří postav, které stojí proti sobě, v jisté chvíli spolu a nakonec se jejich osudy protnou v jednom bolestném okamžiku, je vizuálně působivé (i když kamera není nějak přeestetizovaná, ale všechny záběry mají smysl) s vynikající, místy mrazivou hudbou. Nepolevující napětí až do konce a má touha, aby tenhle film nikdy neskončil. Rozumím tomu, že řada diváků jej nepřijme. Ne že by byl vyloženě artový, i když tam má slušně našlápnuto. Je prostě jiný, než mnozí chtěli, a za jinakost se platí. (20.01.2019)

Shy se vztyčenou hlavou, s ambicemi natolik velikášskými, že vedle nich nějaké Nekonečnoválky působí jako látka pro mateřskou školku (oh wait...). Ten film hodně důmyslně náplní jak pravidla všech dobrých trilogií, tak dříve ustanovenou sestavu motivů. Jasně, často jsou ambice větší než mozková kapacita, finále je imho i řemeslně slabší kvůli záměrné inklinaci ke komiksové druhořadosti (čtyřlístkovská variace na HYDRA/SHIELD), ale přesto mi výsledek přijde v jistém směru inspirativní a podnětný už za snahu to takhle zkusit. Je docela fascinující, že na jednu stranu lidi ukoukají dvacet Marvelovek, jejichž znalostí obhájí plochost jejich season finale, na druhou nestíhají usledovat tři filmy o celkem šesti postavách a jejich postojích. 7+/10 (18.01.2019)