Električka zvaná Túžba

Když má režisér s neselhávající zručností po ruce výtečné herce a ještě lepší dialogy z pera T. Williamse, jimiž lze jejich postavy obohatit, nemůže poté vzniknout nic jiného než jedno z nejlepších sociálních dramat vůbec. K hereckému výkonu V. Liegh - je třeba si uvědomit, že herecký projev v padesátých letech byl celkově značně odlišný od toho jež známe ze současnosti. Tedy nikoliv tak civilní. Pochopitelně, Vivien vždy byla předně slavnou divadelní herečkou a na jejím projevu to znát je... a ostatně "Tramvaj" je původně divadelní hra a to na ní znát také je. Přesto bych se ale v souvislosti s jejím výkonem hodně bránil termínu "přehrává". M. Brando, jakožto nová krev Hollywoodu, vedle ní možná může působit svěžejším a civilnějším dojmem, poloha, kterou Vivien v postavě Blanche ovšem nasadila přesně odpovídá povaze životem zkroušené a poblázněné ženy. Což také ocenila Americká filmová akademie, když jí za roli udělila jejího už druhého Oscara... (20.09.2006)

(SPOILERY inside) Stačí málo, oprostit se od doby a prostředí, a ten příběh ztratí šanci zestárnout. Jakékoliv nové verzi bude přesto kus původní síly scházet. Nepochybně. Verze filmová není výjimkou. Cenzoři měli společně s katolickou ligou potřebu uchránit skutečným životem netčené diváky před jistými „obscénnostmi“. Ve volném čase byste museli luštit nejzapeklitější šifry tajných služeb, aby vám z dialogu mezi Blanche a Mitchem došlo, že její manžel byl homosexuál. Scéna znásilnění končí, aniž by začala. Důležitý zvrat značí alespoň rozbité zrcadlo, do něhož Blanche dříve se stále menší jistotou hledívala. Jeden z mála to okamžiků, kdy si Kazan vzpomene, že režíruje film, nikoliv divadelní inscenaci. U materiálu obdobných dramatických kvalit ani není třeba vymýšlet složitě komponované záběry. Tím prvním a posledním jsou postavy a jejich dialogy. Stanley Kowalski, hlavní hvězda večera. Obhroublý, agresivní samec, který si hájí své teritorium, ale když není zbytí, umí nasadit tvář toho největšího kajícníka. Ta na Stellu zabírá. Jakkoli konec, opět vynucený cenzory, vyznívá jinak, není pochyb, že její „definitivní“ úprk nahoru, kam si přízemní Stan netroufá, definitivním nebude. Přijde zpět. Možná kvůli sexu, možná kvůli lásce. Takové, jakou Blanche nikdy nepoznala. Když se jí Stella táže, zda jela tramvají jménem Touha, má navrch, zároveň si nepřipouští, co je nám s ironií řečeno hned na začátku: další stanicí je hřbitov. I kdyby Tramvaj do stanice Touha nebyla nejlepší adaptací Williamsovy hry, což zatím nemohu posoudit, určitě patří k nejlepším učebnicím herectví s názornými ukázkami. Máte jedinečnou příležitost porovnat prvotřídní „method acting“ Marlona Branda a teatrální herectví Vivien Leighové, jejíž velká gest zčásti odpovídají stylu vystupování její postavy, herečky na svém soukromém jevišti, zčásti svědčí o tom, že vychází ze staré školy. Dva světy se střetly. Zoufalství, z něhož se svírá hrdlo – a do jehož ještě víc neprodyšné verze vše směřuje, představuje jednu z devíz filmu. Tu druhou, která je vlastně důvodem intenzivního prožitku z první, potom herci. Obdiv. 85% Zajímavé komentáře: Morien, murakamigirl, vadic (20.05.2011)

Násilnické pako Stanley je krásnou ukázkou archetypálního Chlapa, o něhož by !údajně! dnes žádná přeněžnělá či naopak sebevědomá žena zcela určitě nestála. Dnes letí asertivita, pochopení a vzájemná hospodářská pomoc, ee, to jsem zase popletl, to už je vlastně taky přežitek.   Tramvaj do stanice Touha je tedy i poučnou exkurzí do dávných dob lidských vztahů, bereme-li ji teda jako bernou minci, nikoliv jen jako drama vycucané z pera mistra Williamse.  Divadelnická stylizace je pak trochu znát a vzhledem k tématu, a to ať se na mě skalní nezlobí, to trochu ubírá celému příběhu na životě.   Zpocený, nabručený a labilní ochlasta Stanley, tedy sexsymbol paniček z  padesátek,  si pak pro sebe krade celý film a je  s podivem , že si jako jediný svého hereckého Oskara Marlon Brando tady nevyřval. Jeho protipól  rozmazlená holčička a bývalá  eufemisticky řečeno společnice vysoce postavených pánů, jimž to postavení i zřejmě často dopřávala, Blanche je  rovněž postavou minimálně zajímavou. Ale popravdě řečeno jsem se do tužeb a snů uřvané dělnické třídy amerických padesátých let nějak nemohl dostat, respektive jsem tam vlastně žádné nepostřehl, Tedy nepočítám-li touhu po majetku a psychické upírství labilního Stanleyho.   Tři za herce. (03.10.2023)

Domácí násilí po "Brandovsku" mi připomnělo to o bezmála třicet let pozdější v Zuřícím býkovi. Obojí působí stejně tak intenzivně a naléhavě. Tak naléhavě jako tenze vyvolané odlišnou sociální výchovou a prostředím, do kterého slečna DuBoisová přichází. Neschopnost porozumění je pak vyjádřená právě ve vztahu mezi Blanche a Mitchem.______Na malém prostoru výkony, které upoutají, a celá řada problémů a otázek, které jsou nadčasové. (19.08.2010)

(1001) Zatvrzele jsem vždy prohlašovala, že pohlední blonďatí svalnatí muži mě nikdy nemohou přitahovat, protože přece miluju chcípáčky s propadlými hrudníčky, velkými zuby, vystouplými lícními kostmi a bezbrannými pohledy. To je pořád pravda, ale nějak mezi ty ubožáčky budu muset strčit i Branda s utrženým rukávem. ♥ DÍ-VA-DLO! (22.08.2010)