Električka zvaná Túžba

Tohle je mnou viděné už druhé filmové zpracování klasiky Tennessee Williamse a musím říci, že právě tato verze u mě vyhrává nad snímkem z roku 1995 na celé čáře. Pravda, Vivien Leight mi sice svým vzhledem do role životem zklamané staré panny ( i když ne doslova ) až tak nezapadala a její projev byl snad na dnešní dobu krapet afektovaný, jenže vždyť její Blanche vlastně hraje celou dobu před ostatními i před sebou samou divadlo, je to její obrana před tvrdou realitou, před všemi ranami osudu, které ji postihly a ačkoliv tím většinu času nevzbuzovala zrovna moje sympatie, zároveň mi jí bylo opravdu líto. Jejím přesným opakem je přímý, živočišný, hrubiánský Stanley, ve skvělém podání Marlona Branda, na to, že to byla jeho první větší role, klobouk dolů. Ti dva jsou mezi sebou neustále v konfliktu, ale zároveň mezi nimi propuká jisté erotické napětí, které navíc v těch horkých letních nocích vytváří dusnou atmosféru, která vyvrcholí skoro až na samém konci. A nesmím zapomenout ani na Stellu, která má před sebou těžké rozhodování, musí si zvolit mezi dvěma milovanými osobami a zároveň se snažit zapomenout. Na rozdíl ode mě, na takové vynikající drama budu jistě vzpomínat ještě dlouho. (05.02.2014)

Depresivní a psychologicky vyhrocené drama. Úspěch filmu stojí hlavně na dokonalém souladu všech jeho složek. Scénář, režie herci - všechno na nejvyšší úrovni. Docela se divím kritice, kterou zde schytává Vivian Leigh. Je pravda, že na její výkon si divák musí zvykat, ale právě ona teatrálnost je to, co její postavu ještě více vzdaluje od normálního světa a prohlubuje tak její labilitu. Navíc zde vynikne srovnání staré herecké školy (Leigh) s nastupující generací (skvostně přirozený primitiv Brando). Lahůdka! 10/10 (04.10.2009)

Tomuto snímku dominují herecké výkony. Neřekl bych, že herci nějak výrazně přehrávali. Ve srovnání s jinými obdobnými snímky (např. Sunset Blvd.) byla i Vivien Leigh velmi přirozená (na to, že hrála psychycky narušenou bláznivou ženu). Celému snímku však dominoval Marlon Brando. Pokaždé, když se objevil v záběru, upoutal mou pozornost. On jakoby zacházel herecky až do extrému, přesto však bylo každé jeho slovo a každý jeho výraz nesmírně uvěřitelný. (29.01.2007)

Jak to dopadne, když se setká jedinec oddán (vlastnímu pojetí) vznešenosti a jedinec, kterého by většina lidí pokládala za krajně nízkého, snad až zvířecího? Elia Kazan divákům tento střet prezentuje prostřednictvím hereckého umu Vivien Leigh a Marlona Branda, kteří se svých rolí zhostili neuvěřitelně skvěle. Tramvaj do stanice Touha předkládá dvojí kontrast - na jedné straně jde o protiklad dvou zcela opačných druhů "šílenství" (či spíše abnormality) v případě dvou ústředních postav, na straně druhé pak kontrast těchto druhů "šílenosti" se zdánlivou normalitou dvou postav vedlejších (kterých se neméně umně ujali Karl Malden a Kim Hunter). Elia Kazan následně během vyprávění zvolenou formou narace tento druhý kontrast zajímavým způsobem boří. (15.03.2013)

Domácí násilí po "Brandovsku" mi připomnělo to o bezmála třicet let pozdější v Zuřícím býkovi. Obojí působí stejně tak intenzivně a naléhavě. Tak naléhavě jako tenze vyvolané odlišnou sociální výchovou a prostředím, do kterého slečna DuBoisová přichází. Neschopnost porozumění je pak vyjádřená právě ve vztahu mezi Blanche a Mitchem.______Na malém prostoru výkony, které upoutají, a celá řada problémů a otázek, které jsou nadčasové. (19.08.2010)