Električka zvaná Túžba

Tramvaj do stanice Touha je filmem docela přeceňovaným a v dnešní době nepřekvapujícím. Nebýt dokonalého Marlona Branda a Vivian Leigh pravděpodobně by byl hodně rychle zapomenut. Jejich "vztah" a napětí mezi nimi z filmu přímo čiší a škoda, že je nejde vidět naživo (např. v divadle jak hrají tuto hru), protože to by rozhodně byl životní zážitek, který nedokáže plátno zcela nahradit. Elia kazan je velmi zkušený režisér, ale v tramvaji nemá moc prostoru a moc šancí na experimenty. Režie je konvenční a podtrhuje trochu zdlouhavý film, který je na úrovni 3 a půl hvězdiček. (05.09.2007)

Doteraz mi celkom sadli filmy podľa Tennesseeho Williamsa, hlavne Cat on a Hot Tin Roof bola skvelá, no tomuto som na chuť neprišiel. Herci sú skvelí, hlavne Brando tomu kraľuje (a prekvapivo práve on nedostal Oscara), no Vivien Leigh hrozne prehráva a tie jej monológy o ničom sú ideálny prostriedok na uspanie. Pokiaľ nie je na plátne Brando, je to nuda a divadelnosť z toho kričí na sto honov. (21.08.2017)

Patrím skôr k mužom, ktorí patria do skupiny ľudí, ktorí by v dobe kamennej svojou muskulatúrou a povahou asi neuspeli v hre prírody silnejší vyhráva a prikláňam sa k názoru Blanche, že odvtedy ľudstvo a mužnosť prešli dlhú cestu a našlo v sebe kultúru a akési sebauvedomenie. Lenže mužská ješitnosť je občas ešte horšia, ako tá ženská a hľadať v mužských náručiach spasenie svojej duše a riešenie svojich problémov môže viesť skôr k samote a možno až k šialenstvu. Napätie medzi postavami ešte zvýrazňuje dusné južanské prostredie New Orleans, keď pri každom dialógu máte pocit, že je v miestnosti 50 stupňov a pri horúcich kúpeľoch Blanche máte chuť si dať studenú sprchu, ktorou tento film nakoniec aj je. Električka je na prvý pohľad jasná adaptácia divadelnej hry, voči čomu ja nemám nikdy žiadne námietky, pretože argument, že si to môžem ísť pozrieť radšej do divadla neobstojí vďaka obsadeniu, ktoré je na filmovom plátne nemenné a v podaní legendárnych hviezd nesmrteľné. Kazan ale stále u mňa vedie s On the waterfront a Na východ od raja. (25.04.2013)

Víceméně průměrnou filmařskou stránku a menší utahanost zde naštěstí zachraňuje propracovaný a poutavý příběh. Sice je pravda, že krapet trpí přímočarostí, ale s přihlédnutím k době vzniku s tím rozhodně nemám problém. Ono se tomu totiž jinak nedá moc co vyčítat, zahrané mi to přišlo skvěle, graduje to poutavě, určitá míra psychologie postav tu taky naštěstí je a silné dojmy to ve mě taktéž zanechalo. Prostě to splnilo svůj účel a to bylo hlavní. Jen škoda, že to točil zrovna Elia Kazan, který mě ani napodruhé nepřesvědčil, že by byl tak úžasný jak se o něm říká. Pár geniálních záběrů se tu sice najde (rozbití zrcadla, žárovka...), ale většina z nich je prostě obyčejná, nevýrazná a bez samostatné síly. A ta stylizace New Orleans dává až moc najevo, že je to podle divadelní hry - přitom ve filmu bych čekal město, které bude skutečné, jelikož by to podpořilo uvěřitelnost příběhu. Tady fakt veškerá chvála patří Williamsovi a hercům (ačkoli Brandovi z nich především), Kazanovi až na posledním místě. Slabé 4* (08.09.2023)

Tohle je mnou viděné už druhé filmové zpracování klasiky Tennessee Williamse a musím říci, že právě tato verze u mě vyhrává nad snímkem z roku 1995 na celé čáře. Pravda, Vivien Leight mi sice svým vzhledem do role životem zklamané staré panny ( i když ne doslova ) až tak nezapadala a její projev byl snad na dnešní dobu krapet afektovaný, jenže vždyť její Blanche vlastně hraje celou dobu před ostatními i před sebou samou divadlo, je to její obrana před tvrdou realitou, před všemi ranami osudu, které ji postihly a ačkoliv tím většinu času nevzbuzovala zrovna moje sympatie, zároveň mi jí bylo opravdu líto. Jejím přesným opakem je přímý, živočišný, hrubiánský Stanley, ve skvělém podání Marlona Branda, na to, že to byla jeho první větší role, klobouk dolů. Ti dva jsou mezi sebou neustále v konfliktu, ale zároveň mezi nimi propuká jisté erotické napětí, které navíc v těch horkých letních nocích vytváří dusnou atmosféru, která vyvrcholí skoro až na samém konci. A nesmím zapomenout ani na Stellu, která má před sebou těžké rozhodování, musí si zvolit mezi dvěma milovanými osobami a zároveň se snažit zapomenout. Na rozdíl ode mě, na takové vynikající drama budu jistě vzpomínat ještě dlouho. (05.02.2014)