X-Men: Dark Phoenix

Mohlo to být mnohem horší, přesto mě nenapadá moc důvodů, proč Temného fénixe někomu doporučit. Ano, závěrečná akce je určitě živelnější, barevnější a svižnější než digizrůdnosti z Apokalypsy a Zimmerova hudba stále ví, kdy na sebe upozornit. Přesto však příběh o jedné nadané mutantce, která si musí vyřešit traumata a ukočírovat své schopnosti, nepřináší zhola nic nového a x-menovskou mytologii v zásadě žádným dalším směrem neposouvá. Nezáživný příběh je navíc prošpikován připitomělými dialogy, které jako by vypadly z učebnice scenáristiky pro zvláštní školy. V pokusech o psychologické přesahy se však ukazuje překvapivá plochost postav stejně výrazně jako necharizmatičnost Sophie Turner. Na Fassbendera a spol. se sice pořád hezky kouká, ale jak jsem psal na začátku odstavce – vážně nevím, proč bych někoho na tohle posílal do kina. Zbytečnost. (16.06.2019)

X-Men se vrátili tam, kde začínali, a Dark Phoenix je super film hlavně díky tomu, že mu stejně jako prvním dvěma Singerovým snímkům tak záleží na postavách. Prim opět hrají dialogy a emoce a akční scény slouží hlavně jako efektní cesta vedoucí právě k tomu, co mutantí ságu kdysi odlišilo od ostatních komiksových filmů a udělalo z ní dospělou podívanou s prostorem pro zamyšlení. Kdyby se scénář Dark Phoenix podařilo napsat a natočit v roce 2006 namísto Posledního vzdoru, byl by to úžasný závěr trilogie. Takhle je to úžasný závěr trochu rozkolísané a zmatené ságy, která se sice postupně jaksi ztratila sama v sobě, ale vždy se dokázala najít. Po herecké stránce nemám co vytknout, z příběhu bych samozřejmě kromě Jean rád vyzdvihl chybujícího Profesora X, no a režijně mě Simon Kinberg potěšil stejně jako scenárista - teď nemluvím jen o božím vlakovém finále, ale hlavně o tom všudypřítomném napětí a oprávněném pocitu osudovosti, který se mu (i díky Zimmerově hudbě) podařilo vyvolat. (12.06.2019)

Spoilery! Nedovedu si představit jiný důvod vzniku tohoto nadpozemsky debilního dílu, než že vznikl z toho důvodu, že se mě někdo pokusil pořádně nasrat. Bohužel naprosto úspěšně. Sledovat skoro dvě hodiny jakousi ubrečenou píču v naprosto šablonovitém ději, který byl přesycen neposlouchatelnými žvásty, které muselo zřejmě napsat nějaké dítě předškolního věku při ranní stolici, byl úkol nadlidský. Více než 2 hvězdičky snad nemůže dát žádný divák s trojciferným IQ a alespoň malým náznakem vkusu. Opravdu totální čurákovina, kterou nespasila ani závěrečná 30 minutovka, kdy všechny ubohé postavy konečně zavřely držku a pro změnu se pokoušeli si je vzájemně rozbít, což vzhledem k faktu, že je polovina postav nesmrtelných a druhá polovina postav téměř nesmrtelných, tak nevedlo úplně k úspěchu. Ani navzdory příjemnému faktu, že chcíply dvě největší a nejotravnější píče celého X-Men projektu, tak se jednalo o tak těžce nestravitelný užvaněný kus hovna, že o mém hodnocení nemohu ani na nanosekundu zapochybovat. S takovou píčovinou, milí tvůrci, jděte opravdu do píče. Jako velký fanoušek se cítím brutálně uražen tímto pokusem o film, který vaří z hoven a podle toho to i vypadá. Kinberg je na režisérské židli naprosto neschopné hovado a měl by se držet oblastí, kde se mu daří. Toto je v podstatě Apokalypsa, když si z ní zkusíte odmyslet děj, zajímavou akci, nadhled, humor a hlášky a namísto toho si dosadíte melancholickou pohádku o 500x omletém traumatu z dětství, nezničitelnou superhrdinku (čti nesnesitelně otravnou superpíču), antihumor, uplakánky a 2 hodiny povrchních keců. (09.09.2019)

X-mení sešup od nejlepší komiksové adaptace vůbec (2.díl) do naprostých sr......do zapomnění. A smutný budiž den, kdy Sophie Turner uvěřila, že je herečka. Hééérečka možná je, ale určitě nejmíň charismatická bytost, která se kdy v celé sérii objevila. Fassbender, Lawrence a McAvoy si museli strašně oddychnout, že tímhle posledním dílem se smluvně vyvázali a nemusí už v tom nadále tajtrdlíkovat. (03.09.2019)

// "The president has called the X-Men." Překvapivě sebevědomý nástup vedl k dost možná nejlepší první půlce filmu, jakou X-Meni od První třídy zažili. Hlavní postavě se v úvodu dostává přesně tolik prostoru, kolik si zaslouží, a jako člověk, který nikdy neměl problém se Sophie Turner, jsem si tohle vnitřní drama dost užíval. Obecně se tam probírají na superhrdinský blockbuster poměrně nezvyklé věci (možnost člověka se změnit, neschopnost přiznat chybu) a za tuhle odvahu udělat to trochu jinak smekám. Bohužel přechod do druhého aktu už mírně skřípe a tyhle věci opouští, s příchodem noname mimozemšťanů (kde jsou Skrullové, když je člověk potřebuje) a nešikovného zapojení Magneta se pak film zcela vydává cestou tradičního popcornu. Jako budiž, finále ve vlaku je boží, a závěr hezky odkazuje na staré filmy, nicméně po tom parádním začátku jsem měl očekávání trochu jinde. (7,5/10) Tak či tak, je to konec významné éry, která mi bude v kinech i přes ty přešlapy posledních let chybět. Svým způsobem to prožívám víc jak závěr Endgame, u kterého všichni víme, že vlastně nic nekončí. (22.06.2019)